Já myslím, že pouhé memorování k ničemu není. Kde je to nutné a možné, používat mnemotechnické pomůcky. Díky tomu si pamatuju skoro 50 let podstatnou část Mendělejevovy tabulky prvků. Daleko důležitější je znát souvislosti, příčiny a následky, zkrátka pochopení látky k zapamatování. Jak říkal Werich: „Blbí si pamatujou, chytrý na to nemaj čas. Musí přemejšlet.“

Jo a ještě, vzpomínám si jak, některých z mých učitelů řekl, že všechno si pamatovat nejde a že stačí si pamatovat, kde se vše dá najít. Podle mně velmi efektivní.

Upravil/a: Kepler

Paměť se pochopitelně zlepšuje a zvětšuje procvičováním, ttn. učením se nových věcí – jejich zapamatování.

Lidi ve starověku prý měli všichni celkově lepší paměť (ale taky bylo součástí jejich výuky v dětství zapamatování si a přednášení různých pasáží z knih, básní… totiž hlavně v Řecku, Římě a Egyptě).

Quintilianius, učitel a teoretik rétoriky: „Veškeré učení se opírá především o paměť, učíme se zbytečně, jestliže nám vymizí z paměti, co se naučíme. Někteří lidé věřili, že je darem přírody a ničím jiným, avšak ona se zvětšuje pěstováním, tak jako všechno ostatní. Můžeme dokonce říci, že se nic tak nezvětšuje, věnuje-li se tomu péče, a nic tak nehyne, je-li to zanedbáváno, jako paměť.“

Zcela dokonalá paměť neexistuje, ale téměř taková je fotogenická (paměť). A každý člověk má potenciál naučit se všemu včetně i eidetické paměti, a to jen neustálým procvičováním než se vyšlechtí na požadovanou úroveň.

Co taky posiluje paměť jsou třeba myšlenkové mapy (jak na papíře, tak vytvořené v mysli) nebo paměťový palác, a další… všechno tyhle mnemotechniky, ale slouží k tomu stejnému jako zapamatování si různých textů atd. = k procvicovani paměti. mnemotechniky neslouží (jen) k zjednodušení si zapamatováných látek, ale především k zlepšení paměti.

Upravil/a: Anikitos

Podívej, umění MYSLET je to hlavní. Pokud například neznáš vzorec pro výpočet kořenů kvadratické rovnice – NEVADÍ! Prostě vyřeším OBECNOU kvadratickou rovnici a ten vzorec mi vyjde sám. Ale MUSÍM UMĚT zvládat ji vyřešit, ergo u toho musím MYSLET.

Ovšem i „memorování“ MÁ svůj důležitý význam, bez něj se prostě NEOBEJDEŠ! Nejde něco vyhledat, když NEVÍŠ co máš hledat. Příklad >

Stará porcelánová pojistka praskla. Víš, že kovový drát je vodič, ergo ho provizorně budeš chtít v pojistce nahradit. Ale pokud nebudeš vědět, že odpor vodiče záleží mimo jiné na materiálu, na jeho průřezu atd., pak

1. budeš mít štěstí a dáš vyhovující kousek drátu
2. nebudeš mít štěstí a dáš drátek moc slabý (okamžitě se přepálí)
3. nebudeš mít štěstí a dáš drátek moc tlustý (pokud budeš mít „smůlu“), tak si za určitých okolností odpálíš kus elektroinstalace počínaje, požárem konče.

Tudíž pokud VÍŠ, že „s tím drátkem to není jen tak lážo plážo“, MŮŽEŠ si to dohledat. Ale to předpokládá právě to namemorování, to „něco v paměti“ mít musíš. A čím VÍCE toho v paměti máš namemorováno, tím více se orientuješ, je to prosté.

Celý problém je v tom, že se dnes klade ohromný důraz na memorování hovadin (jakkoliv někdy užitečných), místo toho, aby se učilo to PŘEMÝŠLENÍ. To se prakticky NEVYUČUJE!!!

Takže je sice FAJN znát zpaměti nějakou báseň, ale LEPŠÍ je znát vzorec na procenta č=z*p. Bohužel k namemorování básničky (jejíž znalost zajisté používáš přinejmenším 20× do měsíce ;) :D :D) k hodnocení „za 1“ je potřeba MNOHEM VÍCE času, než k témuž u elementárního vzorce s procenty. ;) :)

Nebo – kdysi jsem se učil obsah a význam „Komunistického manifestu“ – garantuji ti, že (vyjma samotné školy – zkoušení) mi to ani za totáče NIKDY k ničemu nebylo. A jistě znáš rozdíl mezi něčím zajímavým, co v podstatě „leze do hlavy samo“ a nesmyslným shitem, který s tam musíš doslova namlátit. ;) :D

Takže pamět trénuj, je to POTŘEBA, ale pamatuj, že jako všechno je i její kapacita omezená (jakkoliv ji budeš trénovat), tudíž si ji nezaplň hovadinami. ;) :)