je dobré pro vztah když je každý znáš je uplně jinej a chce něco jiného ?

Pokud nejde o vážný vztah, tak je to jedno a časem se pro neshody v zájmech stejně rozejete. Pro trvalý vztah to nemá šanci, to jsou naprosté protiklady.

já si myslím, že to dobré není :-/ ..měla jsem to podobně a nevyšlo to.. pořád jen hádky, on chtěl to a já zas tohle.. on se chtěl bavit, chodit mezi lidi a já měla raději klid.. on miloval motorky a auta.. já raději kolo a chůzi.. on miloval akční filmy, já je nenávidím.. on metál, já klasiku.. no, nic moc teda.. :-// ..nakonec jsme to prostě nezvládli zkloubit dohromady..

Jak u koho. Pokud si máte jinak co říct, máte v životě stejné (nebo alespoň podobné) zásady, názory, motivaci, tak bych řekla, že se dá skloubit všechno, protože i rozdílné záliby se dají s přehledem využít.
Záleží na tom kolik vám dvěma je a jaké máte životní zkušenosti. Záleží na toleranci, pochopení druhého a celkové empatii.
Třeba můj muž miluje les a houbaření. Je úplně nadšený a tam, kde já vidím smrduté holiny a klíšťata, on chytá loveckou posedlost a vášeň. OK. Miluji ho a přeji mu to. Do lesa by mě nedostal. Kolonádní štekle nesundám. On je naštěstí tak rozumný, že mě po svazích nehoní, já zase tak, že mu to nezakazuji. Jde tedy občas na houby, užije si svůj lov, já si zajdu na čajík nebo koupit nějakou parádu či na kosmetiku. Ale pak! Spolu je čistíme, já je poctivě obdivuji a poslouchám jeho zážitky – jak vyfoukl všem ostatním kdejakou poslední babku, jak mu všichni záviděli, jak před ním zdrhal medvěd atd. Obvykle z košíku vyloví i malou mističku s mými oblíbenými lesními jahodami nebo malinami. On je pak upřímně „nadšen“ z mého úlovku – třeba nových lodiček. Mě ale baví „jeho“ houby sušít, zavařovat a připravovat – pak si na nich společně smlsneme. Udělala jsem mu radost a kdysi jeho úlovky i tajně poslala do soutěže, kterou pak vyhrál. Byl nadšený!
Nemusíte sdílet všechny koníčky společně, ale pokud ho máš ráda, necháš mu je (pokud to nejsou kámoši, holky a hospoda!) a on to jistě ocení.
Jestli si ale nemáte vůbec co říct a každý chcete úplně něco jiného a měla bys být tolerantní pouze a jenom ty a on se bude chovat jako buran – rychle pryč!

Tak jak vypadame kazdy " z venku " jinak, tak jsme i jini uvnitr a i se casem menime. ( " bohuzel i z venku " ). 🙂
Ja jeste pred 20 lety neusnula bez cinkani tramvaji … , dnes bych neusnula , i kdybych tu tramvaj jen videla stat. 🙂
Kdyz by to byla opravdu ta " prava " laska .. a chteli by jste byt OBA spolu … ja bych nasla reseni : Mensi mestecko , nebo ves … , blizko velkeho mesta … vy by jste si mohla obcas z holinek nazout strevicky a vyrazit do mesta … ( chudaci strevicky ) .. , obcas bych s nim vyjela na kole .. nedelejejte to kvuli nemu , ale hlavne i kvuli sobe … je to jen a jen na vas. -iv-

On je zase rozdíl mezi tím, kdybyste měli velmi rozdílné zájmy, to by se skloubit dalo. Měli byste spolu o čem mluvit, dozvěděli byste se nové věci,..
Z druhé strany mi přijde jako naprosto rozdílná stránka věci to, jaké máte vyhlídky na život. V potaz by bylo vhodné brát i věk, pokud už hledáš partnera pro život, není to nejlepší řešení. Z druhé strany pokud jste ještě „puberťáci“, tak se může do dospělosti mnoho změnit a tohle bych příliš neřešila.

Je to o lidech a ne o zájmech. U nás to funguje 35 let , oba máme jiné zájmy a je to jen o tom, druhému občas ustoupit a nebýt egoista. To je to nejdůležitější.

Nám to funguje již přes 40 let a jsme každý jiný – chce to toleranci . Nikdy mě nenutil dělat to co on dělá rád – když jsem chtěla šla jsem . To samé naopak. Nikdy jsme si nediktovali to smíš a to nesmíš . Je to jen na lidech jak se dohodnou , věř, že stejně nejste denně spolu – aspoň my ne. Máme si pak co vyprávět a těšíme se na nové zážitky . Takže chce to zkusit-nenutit se ale do ničeho, nedělat obětního beránka a nic nevyčítat.