jak mám přijmout rozchod beze slova důvodu?

Ačkoliv se zdá, že ke slovům venkovana není co dodat, cítím, že tobě to nestačí a nějak se s tím stále nedokážeš smířit.
Protože podobné trable řešily už generace před námi, zanechali nám pár univerzálních mouder, např.
„Milujeme-li někoho, má na nás všechna práva, tudíž i přestat nás milovat“
nebo „Čas léčí rány, které nemůže vyléčit rozum“, a lidové – Pro jedno kvítí slunce nesvítí.
Leč ty se ptáš přímo – jak to přijmout? Zkušený MUDr Plzák by ti odpověděl – s hlavou vztyčenou, protože buď tě jen využíval a přetvařoval se, anebo ložisko rozchodu doutnalo už déle a on je srab, který to odkládal a nejspíš nedokáže uvést nějaký racionální důvod, kromě toho, že prostě city vyprchaly. A to zamilovaná strana nechce slyšet.
Dávám venkovanovi za pravdu i to, že v podstatě to funguje oboustranně, obzvláště při dnešní emancipaci, jen ty mechanismy a podíl emocí se poněkud liší. Je ověřeno, že období zamilovanosti trvá cca 1–2 roky, pak produkce serotoninu uvadá.
Také existuje cosi, jako koroze vztahu, partnerský stereotyp, dokonce nemoc s následky impotence, za což se všichni chlapi stydí.
Pokud ti tohle všechno nestačí a on nereaguje na dosavadní komunikační kanály a ty to přes to všechno potřebuješ v sobě nějak rozseknout, pak se seber, dojeď za ním a naprosto klidně, ale otevřeně jej požádej o vysvětlení.
S tím, že tě to nevýslovně trápí a už jen z ohledu na tříletý vztah, ať ti pomůže to pochopit, abys mohla jít životem dál.
Při komunikační krizi, rodinné poradny doporučují zprostředkování s nějakým nestranným kamarádem. Určitě jste snad měli za tu dobu nějaké společné přátele.
Stejně tak ty bys měla mít nějaké zázemí pro chvíle nouze. Zdravý a vyrovnaný člověk má mít 3 pilíře – lásku (rodinu), práci a koníčky (zájmy, přátele). Když se jeden zhroutí, ty zbývající přebírají dočasnou oporu a jejich větší akcentaci. (tj., že lze nalézt zapomění v tom, že se vrhneš na to, cos předtím zanedbávala, protože ses příliš upnula jen na tu jednu třetinu.
Doplňuji:
P.S. Jejda, mosoji, díky za poklonu, skoro jsem se zapýřil, ale abych si ocenění zasloužil, tak přidám ještě trochu selského rozumu:
Milá Veroniko, píšeš, že teprve studuješ, tzn. že máš před sebou velký úkol a za sebou málo zkušeností.
Co by ti asi tak na to řekl tvůj taťka takovým tím mužským a praktičtějším pohledem? (Podotýkám, že mám 2 dcery cca ve tvém věku a s podobnými bolískami za mnou byly několikrát, protože jsem se vždy snažil s nimi udržovat kamarádský a rovnocenný vztah založený na důvěře, aby se nikdy nebály se mi s čímkoliv svěřit.)
Pokusím se fabulovat, jak by ti snad poradil:
Ještě jsi mladá, v životě dochází k daleko horším situacím, s nimiž se musíme vyrovnat. Podívej se na jeden výrok, jenž vypadá jako klišé, ale má v sobě hlubokou pravdu – Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a také Co nás nezabije, to nás posílí.
V podstatě tě takhle život připravuje na budoucí úskalí citového života, jehož tato etapa je teprve učednická, kde se snadno dělají chyby, a kde ještě chybí určitá odolnost a schopnost se po kolizích vzpamatovat.
Chceš příklad? Nuže, vem si, že se ocitneš po autonehodě třeba na vozíčku, v tu ránu se ti na ruby převrátí životní hodnoty a priority a pud sebezáchovy (který je nejsilnější, teprve na 2. místě je pud pohlavní), tě vyburcuje řešit úplně základní životní potřeby a vzhledem k omezení i cestu k přežití (kariéra, omezené koníčky apod.)
V teple křesla se možná občas díváš na filmová dramata o nemilosrdném zvratu dovolenkové selanky na ztroskotání daleko od civilizace. Zkus si představit, jak bys sama obstála v takové životní zkoušce s tímto bolestínským přístupem.
A abych se vrátil k vlastním útěchám, končívám chápavý rozhovor s vlastní krví slovy. Kdykoliv ti bude nejhůř, připomeň si, že máš mne, kdy jsem jediný mužský tvého života, který tě bude vždy nezištně a obětavě milovat celý život a předem ti vše odpustí, i když tě třeba předtím sepsuje za tvou trestuhodnou naivitu a hloupost, protože pramení z pouhé nezkušenosti.
Ale ber to, že si to musíš sama prožít, protože zkušenosti se v tomhle nedávají předávat. Mohu ti jen rozumně poradit, ovšem svůj život si musíš prožít jen ty sama.
(ad mosoj, už jsem ti vyrovnal morální dluh?)

Upravil/a: anonym

Klídek – pochopit muže je stejně obtížné jako pochopit ženu.
Jestli mohu dát trochu svých zkušeností, tak nad tím nekoumej proč! Podobné situace už leckterý starší prožil a kdo to zažil, tak ví, že si může dávat tisíc vin, že problém je v něm, ale skutečnost je úplně jiná. takže – nadechnout, vydechnout, utřít slzu a jít zas dál. Jinak se jpátráním po důvodech ničíš a nic nevymyslíš. Dej všemu čas, jednou se to třeba dozvíš.
Vem to jako fakt když spadně hrnek na zem a rozbije se.
Prostě a jednoduše – tak se někdy život semele
Zajdi co nejdřív za kamarádkou nebo za někým s kým si o tom můžeš popovídat, ale jinak se tím moc netrap.
Dej si od nás chlapů na chvilku pokoj a až to přebolí, a budeš zas svá, tak je pravděpodobné, že zas se s někým sejdeš.
Píši je pravděpodobné, protože to tak je.
A co takhle – co kdybych tě pozval na punčový či polárkový dort?

Doplňuji:
manon, to samé můžeme my říkat o ženách záhadná, nepochopitelná stvoření. To co se stalo Veronice, tak jsem si prožil taky. Z ničeho nic – jednou rozchod, rozvod jsem později už skoro tušil. To první jsem se nedozvěděl nikdy, to druhé jsem hodil za hlavu, protože jsme se zas sešli.
A když se ohlédnu zpět, tak nejhorší bylo to hledání – proč? Skutečně zbytečné trápení, protože důvod si nikdy sami nenajdeme. Jen sami sebe obviňujeme, že tohle a tamto.
Dnes proto – kašlat na důvody, neničit si zdraví, dát si raději polárkový dort.

Upravil/a: venkovan

Weroniq, přijměte rozchod s grácií. Některým věcem rozumět nemáme, je jen třeba naučit se takovou ztrátu přijmout. Plačte, zuřte, nadávejte… Dělejte cokoliv, co Vám pomůže a uleví.
Jednou si uvědomíte, že to byl pitomec, který ve Vás odmítl skvělou ženu a báječnou partnerku. Nezasloužil si Vás. Tak ho nechejte být a netýrejte se tím, co mohlo být příčinou Vašeho rozchodu. Zcela určitě zbabělost. Žít se slabochem nebo se zbabělcem je hrůza. Nelitujte. Pusťte bolest do svého srdce, ona potom rychleji odezní.
Nebojte se, najde se ten, kdo si Vás spíše zaslouží a bude si více Vás i Vašich citů vážit.

Nejvíce mně uzemnila Damiana. Cituji " Tvá vina to není" jaká jasnovidnost!!! Nechtějte po mně abych zde napsané odpovědi bral vážně když vím že vážně míněné nejsou. V době, kdy rozvod manželství se bere jako samozřejmost ( skoro povinnost)se podivovat nad tím, že se někdo s někým rozešel z nezávazného svazku nemůže být upřímně myšleno a je to mlácení prázdné slámy.
Nejblíže je jako obvykle dr. Axl, který má velmi dobré analyzační schopnosti.

Musíš pochopit že tvůj protějšek na takovéto řešení má právo , zrovna tak jako ty.

Souhlasím s ockem! Často se zastávám mužů, nicméně v tomto případě mi zůstává rozum stát. Rozejít se s někým ze dne na den, a ani nevysvětlit proč, je vrchol nenormálnosti a podlosti.
To i mě (jako chlapa) dost namíchlo. Ten člověk je zbabělec. Nechci říct, co by si zasloužil (musel bych být sprostý). A jak řekla ocko, vemte to s grácií, asi si vás nezasloužil…

Řekla bych, že Pižlička udeřila hřebíček na hlavičku. Jestli ti tak leží na srdci důvod k rozchodu, opravdu všechno nasvědčuje tomu, že „ta druhá“ mu položila nůž na krk. Takhle zbaběle se obvykle zachová člověk, za něhož už „jedná“ někdo jiný. Když ti nedokáže zpříma do očí, po třech letech vztahu říct co a jak, buď ráda, že to takhle dopadlo. Osobně znám případ, kdy se muž se ženou ráno pomiloval a odpoledne jí po telefonu oznámil, že již týden jedná s právníkem o rozvodu. Další to své ženě oznámil pomocí SMS, jiný po kamarádovi, tchýni nebo poslal „vyřizovat“ těhotnou milenku. Časem se ti bude chtít si nad jeho chováním odplivnout, to mi věř. Vybral si sám, nenech se hodit do pozice té odkopnuté, škemrající, toužící po vysvětlení. Kašli na to. Ať si to nechá, patrně se má za co stydět. Tvá chyba to není. Vypovídej se kamarádkám, nebo na nějaké Dona lince apod. – od toho tam jsou, aby ti ulevili od psychického problému.
Je to čerstvé, je to smutné, je to nepříjemné, ale je to život. I takové zmetky zbabělé ženy v životě potkají. Ber to jako dobrou životní zkušenost. Jen ať si tvůj ex užije svůj nový život – btw- co ty víš, co z něj časem vyleze, mohl se i tzv. najít a odejít k muži – také by to nebyl ojedinělý případ, to mi tedy věř!
Doplňuji:
ad Mosoj: Myslíš jejich rozchod? Tak jsem to ale nemyslela. Šlo mi o to, že on se zachoval zbaběle, tak ať si v tomto případě nic ona nevyčítá – konktrétně na tu danou situaci. A to tu také řeší, ne? Podle tebe je její chyba, že on se k ní zachoval jako dobytek? Na rozchod musí být dva – evidetně jejímu ex scházelo něco, a to, co ona považovala za fungující vztah jemu nevyhovovalo. Jenže vše se dá řešit slušnou formou, ne sbalit jí pět švestek a fertig.

Upravil/a: Damiana

proc jste se vidali kazdy DRUHY vikend?jeden vikend ty,druhy vikend ta druha???a rozhodl se mezi tebou a tou druhou?pokud ti nechce rict duvod,nikdy te nemiloval.vyzaduje to velkou davku pokory,prijmout rozchod otaznikem.clovek si pripada vyuzity,zneuzity,a v hlave se mu toci jedine–prOČ???Ale ver,ze takto se chova jen necestny clovek a nema cenu se trapit.mas moznost-bud to pretrpis,nebo o vikendu zjistis pravdu.

Chlapi jsou vážně malinko jiní. Nejspíš si neuvědomují, co s Tebou dělá ta neochota se bavit o důvodech. Ty bys chtěla pochopit, oni chtějí právě vše jiné, jen ne se tím zabývat … Venkovan to řekl parádně.

Vidíš možná jsi ho vůbec neznala – ono vidět se tak málo ,to člověk druhého nepozná … možná tě měl v záloze co ty víš – nepátrej po tom- nech to být,, kdyby byl solidní a férový tak se s pravdou netajil .

Je to pro Tebe nyní těžké období, ale časem to přebolí. Každý máme rady a většina z nás si možná prožila v minulosti něco podobného. Nyní by bylo dobře jít si popovídat s kámoškama (přijít na jiné myšlenky), dát si nějaký dobrý zákusek (je prý dobré obalit nervy tukem :), a koupit si něco hezkého na sebe pro radost. Nu a za za čas se oháknout, namalovat a vyrazit ven. Svět se bude točit dál, ač se Ti to nyní nezdá, ale vše přebolí. Hlavně se nyní nesnažit něco vehementně zjišťovat, přemýšlet o tom jaké by to bylo atd. a hlavně neudělat něco ukvapeného, protože trápení se jenom prodlužuje. Držím palce.

To je mi líto. Nebyl pro vás. Pro takhle pracující je bližší pracovní parta. Jak se při práci často baví o svých drahých polovičkách si nepřejte ani slyšet. Snad k tomu rozchodu napomohla legrácka takového kolegy; Hele, viděli jsme tu tvou jak zase vychází z baráku s tím… A když tomu uvěří, je zaděláno. Už dávno se kvůli podobné legraci nějaký ženatý kluk oběsil.
Vy se teď musíte smířit. Nevíte proč, jenom se neobviňujte! 3 roky – kritická doba..