Je bible kniha, kterou by si měl přečíst každý alespoň jednou za život?

Nevím, kolik z ostatních jednoznačně odpovídajících celou Bibli skutečně přečetlo. Já ano, tak si dovolím říct: některé pasáže jsou VELMI nečtivé resp. náročné na čtení. Samozřejmě, pokud má člověk za cíl přečíst Bibli celou, tak „to dá“, ale po nevěřících bych to nevyžadoval. Spíš bych doporučoval např. sáhnout po převyprávěných biblických příbězích nebo „dětské“ bibli nebo přečíst jen Genesis a Evangelia. „Dětské“ bible totiž rozhodně nejsou jen pro děti – kolik dospělých určitě nezná třeba tolik příběhů z Bible, aby to bylo na každý den? (https://www.da­tabazeknih.cz/kni­hy/365-pribehu-z-bible-349284 )
Takže za mě: biblické příběhy znát je nutnost pro každého (proto je Bible součást lietratury na středních škole), ale netrval bych na přečtení celé Bible každým.

**Ak chcete niečo pochopiť, musíte to poznať. ** Prípadne aspoň niečo o tom vedieť. Ak chcete rozprávať o kresťanskom náboženstve, musíte poznať aspoň základ, poznať Bibliu. Ak chcete hovoriť proti náboženstvu, bez jeho poznania sú to len prázdne reči.

Upravil/a: led

Bylo by dobré, znát bibli alespoň rámcově, i když člověk neni věřící. Už jenom pro všeobecný přehled.

Mno, POKUD patříš k těm, kteříá si kladou otázky o smyslu života a tak vůbec, tak je to NEZBYTNÉ. Jsou ale i lidé, kteří se bez toho BEZ POTÍŽÍ KLIDNĚ a po celý život obejdou. Jak píše Drap – nemusíš zrovna chodit na katechismus, ale alespoň RÁMCOVĚ bys to MĚL prolétnout. 🙂

Samozřejmě, že ano.
Přes 30 let ji „četl“, snad každý maturant….. TEDY, takový, který nešidí sám sebe, tím, že švindluje. Lže, opisuje práce jiných, ale nečte :(
Další, užitečná „bible“, pro život je velké dílo „Malý princ“ (Antoine de Saint-Exupéry). To by měl číst také každý. Mít doma v knihovně nebo alespoň na poličce a občas nahlédnout (začíst se, opakovat

Bible je ve zkratce o tom, že teorie v praxi nefunguje!

Nejen přečíst, ale hlavně pochopit její poselství.. a pak?
Pak se začnou dít věci! Každý, kdo to zažil, by mohl vyprávět.

Nevím, věci tohoto druhu mě nezajímají.

Jak kdo a jak kdy.

Já Bibli nepotřebuji. Mne totiž velmi záhy osvítil celý Vesmír svou magickou září a tohle způsobilo mé velmi ranné probuzení k hloubce. Dokonce zde mám i lidského přítele, který to má zrovna tak. Děkuju.

Některé knihy jsou zde proto aby „správně“ směrovaly mozky, stejně tak jako režimy a dále společenská pravidla daná kdysi „v pravěku“ zhýčkanou smetánkou na úkor nevolníků. Tohle příroda a vesmír nedokáží, neboť na rozdíl od knih jsou ryzí. Na rozdíl od všeobjímající přírody a vesmíru nás kniha k vlastní ryzí čistotě neprobudí, nepřivede. Ta navodí jen pocit, který záhy pomine. Zatímco přírodní moudrost je věčná. Nahota, oddanost, odříkání, odevzdání se přírodě, vesmír, rituály v lůnu panenské matky přírody… Tohle je správná cesta k ryzí čistotě. A bez knihy, bez Bible. Děkuju.

Upravil/a: zjentek

V žádném případě; krok po kroku.

I. Bybel není kniha.

Bybel se skládá z Thory (pět knih Mojšeho), proroků, spisů, ježto dohromady tvoří Tanach, posvátný kánon Israelitů. To jsou knihy staré minimálně několik jednotek tisíc let, původně jsou psány hebrejsky (z malé části aramejsky). Pokud se neoblomíš v hebrejštině (nebo alespoň v latině, Vulgata je překvapivě přesný překlad!), číst jejich překlad postrádá smysl. Za prvé, je křesťanský. Pomiňme tu skutečnost, že křesťané nemají na Tanach „copywrite“, jde, svým způsobem, o kulturní krádež, to nechejme stranou. Israelité mají tzv. ústní Thoru – Talmud, a k každé hlavě každé knihy Thory, proroků a spisů existuje spousta a spousta pasáží v Talmudu. Tu křesťané – ti nebo ti – pochopitelně neznají. Naopak, nazírají na Tanach skrze (v lepším případě) vlastní tradici. To ten překlad, značně, ovlivňuje. Ano, má téměř pro každého smysl obeznámit se s tzv. biblickými příběhy, ale jak pregnantně poznamenal Pepa, existuje vhodnější cesta než louskat blbý překlad Tanachu: biblické příběhy.

Pak jsou tzv. Deuterokanonické knihy. Ty, velmi zjednodušeně řečeno, náležejí k Tanachu, ale nejsou součástí kánonu Israelitů. Většinou rozvádí ty biblické příběhy, které jsou v Tanachu (Danielův spis & spis o Danielovi v deuterokano­nických knihách, například). Opět, vhodnější je nějaká vhodná kniha biblických příběhů, která je již zapracuje do celku.

Pak je Novum Testamentum. Novum Testamentum dělí se na evangelia, skutky apoštolů, zjevení (apokalypsu) svatýho Jana, no a epištoly.

Evangelií je mnohem více, než jsou ta v Bybelu (kanonická). Evangelia stojí za to si přečíst. Za prvé, není to až tak dlouhé, jako celý Bybel. Za druhé, má to alespoň rámcovou historickou authenticitu – evangelium podle Matouše máme v logiích (tj. z části) doloženo až někdy k roku cca 70, takže relativně hodnotný zdroj (Caesarovy Zápisky z války galské máme v nejstarším opisu až ze století sedmého, pro srovnání). Jakýkoli katholický překlad (Bible Svatováclavská, Sýkorův překlad atp.) poslouží svýmu oučelu velmi dobře. Jednak, katholický překlad je čtivý: srovnám-li srovnatelné – Bibli Kralickou a Bibli Svatováclavskou, které ano, dělí je od sebe cca 200 let, leč obě jsou psány frakturou, humanistickou češtinou a tzv. bratrskou mluvnicí, no tak – bez urážky – Bible Kralická je něco, jako New World Translation of Holy Scriptures: nebudeš koupati kozelce v mléce máteře jeho, kolegové policie již na tom pracuje, toto je kružítko, ale nemám žádnou kočku, a nad propastí se vznášela boží činná síla. A, ano, v katholických překladech nejsou wiklefismy – protestantské vsuvky, které tam vpravili, aby mohli aplikovat doktrínu Sola Scriptura. Sola Scriptura je, přirozeně, nesmysl: křesťanství není náboženství knihy (jako např. judaismus, či islám), leč živýho evanjelia. Má dva, rovnocenné, prameny víry: kánon posvátnýho písma, posvátnou tradici. Jedno bez druhého nějak moc fungovat nebude, no, to by bylo na samostatný thema, leč pokud se Bybelu sebere tradice, vzniká chaos, protože neexistuje výkladové vodítko.

Navíc, pro oučely všeobecného obeznámení se, jsou katholické překlady evanjelií dostačující. Až moc dostačující! To se, třeba, o knize Shemot říci nedá: laskavý čtenář si přečte, kterak Mojše s kmeny putovali po poušti a ten bůh, který už teda byl, v tý době, jeden, mu poslal ty desky atp., to ano, ale vůbec z toho, např., nepozná, až jak banálně prostá Thora je. Třeba. U evanjelií ne, pozná, porozumí, třeba Jeruzalémská bible je překlad opravdu čtivý.

Zbytek? Nevím moc k čemu, ale každý jsme jiný, že?