Na př. jak někteří politici informují nás Rus napadne tak v mobilizaci
bude velká část starších občanů kteří sloužili u armády do roku
1989 a přísahali věrnost komunistické straně Sovětskému svazu a mám
dojem i dělnické třídě.
Nyní je to všechno naruby podlé mého odhadu voják při mobilizaci odvolá
před nastoupenou jednotkou a zástavou přísahu rudochům a vzápětí složí
přísahu pro obranný pakt NATO možná věřící voják by mohl vše napravit
i u zpovědi.
Zajímavá 0 před 42 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Dokud se nezmění stát = změna režimu, přesun moci, vítězství
některé (třeba nové) strany/ideologie, atd. Čili, dokud je u moci to,
čemu/komu se přísahala věrnost. A to různě, zákonně i nezákonně,
rychle i postupně, reformou i násilně, převratem, vnitřně
i z vnějšku, z vedení, z lidu
Tzn. dokud nedojde ke „zproštění“ přísahy nebo se nějak samovolně
nerozhodne, že „už není třeba“ jí plnit (otázka moci a postavení).
Může taky jen „polevit“ věrnost.
Hodnota též odpovídá velikosti moci a samotné síle státu. A taky tedy
i vládnoucí ideologii, zřízení.
Morálka a čest hrají roli… ale to už vyplývá z toho státu, jeho
zřízení, síly, moci. Případné oddanosti (opět komu, čemu, nebo taky dle
toho na co, za co se přísahá).
Dokud je za co bojovat (tj. taky otázka víry, ale hlavně moc X
bezmoc/slabost), dokud někdo platí, dokud jsou spokojení, dokud se u moci
drží, to co tam zrovna je. A když dojde ke změne – musí být
samozřejmě úspěšná.
Platí i pro samotnou armádu a její velení/vedení – musí být v pozici
síly (a vlastní udržitelnosti, životaschopnosti). Taky když prohraje,
může klidně i zaniknout, rozpadnout i se přetvořit – v něco
nového.
Celý stát se může rychle změnit, politicky/ideologicky (ústavně, vedením), ale i třeba územně.
Taky třeba rozlišovat stát s jeho sílou a to, co je v tom státě u moci s jeho sílou. Což mohou být dvě odlišné věci… Stát může být stejně/obdobně silný před i po změně režimu.
Viz Česko za posledeních +200 let. Řecko za posledních +100 let a totéž Španělsko. Nebo Francie skvělý příklad za posledních asi 240 let a to zejména na přelomu 18. a 19. století a skoro celé to 19. (monarchie – absolutní, konstituční/revoluční, republika, císařství, království absolutní, císařství, monarchie – absolutní, konstituční /lidová, republika, císařství, republika – a její různá diverzita a frakce uvnitř)… kde všechno z toho mělo svou vládnoucí třídu, politiku i svou armádu – případně i vždy následně přecházeli – a to jak různí velitelé, tak řadoví vojáci.
1Kdo udělil odpovědi palec? magorvkleci
před 42 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Další opilecké bláboly. Voják přísahá na ochranu vlasti nyní, stejně jako kdysi.
0
před 42 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Ak si pozorne pozriete text vojenskej prísahy Českej republike po jej vzniku 1993, tak v jej stručnom texte skladáte prísahu Českej republike (bez ohľadu na jej politické smerovanie a prípadný zväzok s inými štátmi). Vernosť svojmu ľudu, tam už, žiaľ, nie je. A pritom, žiaci, kto tvorí republiku? …sím, pani učiteľka, republiku tvorí jej ľud, jej občania."
Upravil/a: led
0
před 42 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
https://vets.estranky.cz/clanky/Historie/vojenske-prisahy.html
Pro přehled lepší… mění se tam v průběhu za co, ke komu (případně i proč), k jakému státu, jaké ideologii (a „hodnoty“) i dokonce lid/národ (vzhledem k tomu, jakou hrál nacionalismus zrovna roli a jakou měl podobu).
Možná by bylo dobré si přečíst, co SKUTEČNĚ kdy čeští vojáci
přísahali:
https://acr.army.cz/scripts/detail.php?id=6766.
Pepa25, dobrý odkaz
je naozaj zaujímavé sledovať znenie vojenskej prísahy nielen v súvislosti
s dobou a politickou situáciou v republike a vo svete, ale aj miestom tvorby
znenia prísahy (v danom čase). Tie súvislosti mnohému napovedajú.