Jak výrobci dosáhnou toho, že mléko z krámu nemá chuť pastviny ale chutná spíš po omítce?

No tak nejlepší na toto je, když krávy vůbec nepustíš ven, není to velká věda. A můžeš je nechat olizovat omítku (když mají kravky štěstí a jsou v boxech po obvodu budovy).

Od farmáře má řadu vitamínů a vydrží 2–3 dny / i když tam může být nějaká nákaza / upravené má méně vitaminů a vydrží 100 x déle.

Možná je to pasterizací.

Protože dřív se krávy pásly venku a masná plemena se (téměř) nechovala. Už v devadesátkách, respektive relativně brzy po konci centrálně plánovaného hospodářství, se zvyšoval tlak jak na stálost jakosti jak mléka, tak hovězího masa.

Proto se chov mléčných plemen, postupně, přesunul do vnitřních prostor. Mléko od krav, které se pasou, má, možná, „chuť louky“, ale ta chuť je nestálá – podle louky, na které se krávy pasou, podle toho, jestli je čerstvě vzrostlá, nebo už téměř zpasená atp. To neodpovídá většinovým spotřebitelským preferencím, uživatelé preferují stálou jakost a chuť bez „příchutí“.

Historicky bylo vždycky hovězí maso levnější, než vepřové, protože zatímco prase krmíš a krmíš, pak ho klepneš a máš z něj pouze maso, tak krávy se krmí pouze saisonně, a k tomu je to krmivo už zaplaceno v mléce, které prodáš, tak proto bylo hovězí vždycky levnější.

Jistě, ale – za prvé – uživatelsky preferovanější je maso z býků, nikoli z krav a býka poněkud nepodojíš. Maso krav, které už svoje oddojily, a proto skončily na jatkách, je tuhé, protože je starší, než je uživatelsky preferováno. A, konečně, maso starších kusů hovězího dobytka je tučnější, než je uživatelsky preferováno.

Takže se chov hovězího dobytka rozdělil na chov dobytka pro mléko, který až své oddojí, končí sice na jatkách, ale většinou se to maso vykupuje levně a končí v psích a kočičích konservách atp., a na chov dobytka na maso, který se nedojí (nemá ani patřičnou dojivost), a k tomu se poráží ve stáří přesně podle uživatelských preferencí. Tím, že jde o masné plemeno, tak není problém chovat více býků, a do toho masná plemena jsou obecně méně tučná. Takže jsou všichni spokojeni.

Ty uživatelské preference se neprojevují jenom u hovězího dobytka: ještě v devadesátkách byla obvyklá jateční hmotnost prasat +200 kg, dnes je kolem 150 kg, prase překrmené na +200 kg by bylo považováno za tučné a takový chov za týrání.

Pokud chceš mléko s „chutí louky“, buďto si ho musíš koupit přímo od drobnochovatele, no a nebo si najít nějakou svou BIO značku. Najdeš, není v tom problém, ale co do množství produkce jde o marginální záležitost, no a tomu i odpovídá cena, samozřejmě.