Jak srovnat dva podobné výrobky?

Pokud se mám rozhodovat, důležité jsou parametry výrobku, jeho cena, kvalita, případně materiál. Pokud mám uvést příklad, tak nekoupil bych kuchyňského robota, který má plastové převody. Většinou dám na zlatou střední cestu, co se ceny týká. Nepamatuji, že by se mi to někdy nevyplatilo. Někdy přihlédnu i k recenzím. Známé rčení říká: „nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci“. Držím se toho celý život.

Spotřebitel porovnává podle užitné hodnoty: kolik co stojí nebo jak se mu to líbí. V případě spotřebičů, které už má, také podle dosavadní spokojenosti nebo očekávané další životnosti.
Poslední faktor je ale velmi problematický: nedávno jsem generálkoval kávovar, se kterým jsem byl velmi spokojen a očekíval jsem, že mi bude ještě dlouho sloužit – a hned poté odešla jiná součástka a přístroj šel podruhé do opravy. Teď vidím, že se generálka neoplatila, ale to jsem nemohl tušit.

Jak se říká „všechno je relativní“. Tak i tento rozpor. Když vezmu Tebou konkrétně uvedený příklad, tak co se týká „výhodnosti“ cenové, tak to vyjde nastejno. Když dám 10% mzdy a vydrží výrobek 10 let, nebo 1% mzdy a vydrží jeden rok, tak za těch 10 let je to „nákladově“ stejné.
Ale v druhém případě je možnost, že to vydrží i déle než jeden rok, nebo bude výrobek slevněn, případně inovován (vylepšen) a za stejnou cenu a pak je tato varianta jednoznačně výhodnější.
Pokud jde o něco, k čemu „citově“ přilnu (což u zboží většinou nebývá) pak by byla ta první varianta výhodnější, ale pouze po stránce „pocitové“.
Jediné, co je na tomto horší, je pouze to kritizované plýtvání zdroji, materiály, energií.
Vzhledem k rychlejšímu „obratu“ vyrobeného zboží, způsobeným kratší trvanlivostí a také cenově nákladnějšími opravami, než je cena nového výrobku. Toto je způsobeno zejména dnešními možnostmi obchodu, kdy ze zemí, jež mají podstatně levnější pracovní sílu, se dováží levné výrobky, které, pokud by se pak opravovaly u nás, naší dražší pracovní silou, tak jsou vždy levnější, než jejich drahá oprava. Což pak má pochopitelně velký vliv na „plundrování“ výše uvedených zdrojů a přírody všeobecně.
Mám zrovna takový konkrétní příklad na stole. Vadná žehlička sousedky. Nová, poměrně složitá, cena 1000,– Kč. Pravděpodobně vadné topné těleso, nebo termostat (proměřeno). Pokud bych kupoval náhradní díl, nutno sehnat a cena cca min. 300–500 ,– Kč, dopravné minimálně 100,– Kč. Demontáž a montáž (většinou jsou snadno smontovatelné „nacvakáním“ , ale těžko a problematicky pak rozebíratelné), vyjde minimálně na 1,5 – 3 hodiny. U nás hodinová cena práce (ne mzda) opraváře cca 500–700 Kč. Takže oprava takovéhoto výrobku absolutně nerentabilní (cenově). Takže žehlička skončí zřejmě rovněž v elektrokontej­néru.
No, pokud se pro toto sousedka rozhodne, tak z ní ještě „očešu“ (z té žehličky 🙂, co by bylo možné někdy využít.
A vvvo tom to je.:-)
Ale to už je zase jiný problém.:-(
Ještě doplním, jaká je to pro mne osobní výhoda. Někdy bývá toto zboží (spotřebiče i některý nábytek) vyhazováno jako nepotřebné, nebo snadno opravitelné (což majitel neví).
Takže i když je to, z hlediska „právního“ údajně trestné (nápisy na elektrokontej­nerech), tak pokud byly otevřené, tak jsem si takto zadarmo a s maximálně s malými opravami (sám), dovybavil jak naši domácnost, chatu, mobilheim a ještě i některé věci rozdal příbuzným.
Jako svou „morální“ omluvu uvádím, že vrácením těchto do užívání „šetřím naše životní prostředí“.;-)

Upravil/a: Jiří Bohumil

Lepší je výrobek, který déle vydrží, alespoň se neplýtvá surovinami.

Upravil/a: Midoc