U každého druhu je to trochu jinačí. Zvířata si vybírají tyto jedince takové, aby mělo stádo co největší úspěch na přežití, Nedá se říct ani vybírají, někdy o ně zápasí. Na rozdíl od lidí si zvířata nikdy neurčí za vůdce toho největšího vola.

Upravil/a: Drap

Opravdu si zvířata volí svého vůdce, jak vyplývá z vložených
odkazů.

1. Volba vůdce u zvířat: Vítězí jen ti nejsilnější?
Společenská zvířata si své alfa samce či alfa samice volí podle různých kritérií. A vůdcem smečky, tlupy či stáda nemusí být ten nejsilnější. Některá zvířata mají i skutečnou demokracii a všichni společně hlasují.

Boj o pozici vůdce smečky si asi představujeme všichni stejně. Starého zkušeného vůdce neustále vyzývají ctižádostiví mladí samci. Vede je k tomu touha po mocenském postavení, které by jim mimo jiné zajistilo přednostní právo na kořist i možnost dvořit se samicím.

Je to velké pokušení a jednoho dne nevyhnutelně dojde k tomu, že starý samec v boji o moc prohraje a jeho místa se ujme mladší jedinec. Bude vládnout až do doby, kdy sám zestárne a své postavení už nebude schopný obhájit.

1,. Volba vůdce u šimpanzů
Přímočará volba vůdce v souboji existuje například u vlků. U jiných zvířat je to složitější. Příkladem mohou být naši nejbližší příbuzní – šimpanzi. V jedné tlupě může být vůdce, neboli alfa samec, agresivní tyran, který své poddané ovládá hrubou silou.

2. V čele jiné tlupy ale může stát méně silný, zato politicky obratný samec. Vedoucí postavení získal díky podpoře jiných samců nebo i samic, které mají v tlupě významné postavení. Podporu si zasloužil svou inteligencí, schopností řešit každodenní problémy tlupy a přátelským chováním.

3. Alfa nemusí být nejsilnější
Souboj a politikaření nejsou jediné možnosti, jak společensky žijící zvířata získávají své vůdce – alfy. U některých, jako jsou africké hyeny skvrnité, je to vlastně dané předem. Nejvyšší postavení automaticky získává potomek dominantních rodičů. Hyeny žijí v matriarchátech, takže tlupě vládne samice, která toto postavení zdědila po své matce.

4. Rozhodovacím kriteriem ale může být i věk – třeba sloní stádo vždy vede nejstarší, a tudíž nejzkušenější samice. S věkem roste moudrost, takže to i z lidského pohledu dává dobrý smysl.

5,. Což se ale nedá říct o způsobu volby vůdce hejna drobných ryb koljušek tříostných, kde se vůdcem stává… nejhezčí rybička ze všech! A ve skutečnosti to není špatný způsob výběru. Výrazné zbarvení a lesklá kůže je totiž známkou síly, zdraví a vysoké schopnosti přežít.

6,. Demokracie u zvířat
Ať už své postavení získal jakkoli, vůdce má obvykle výsadní postavení. To ale neznamená, že si vždycky může rozhodovat, jak se mu zachce. U překvapivě velkého počtu druhů se totiž projevuje jakási obdoba lidské demokracie. Například ve smečce psů hyenových se kýchavými zvuky hlasuje o tom, jestli se půjde na lov. Pokud kýchá příliš malý počet psů, zůstane smečka doma, ať si o tom vůdčí jedinec myslí cokoli.

7,. Drobné šelmy surikaty hlasují o tom, jak rychle se budou pohybovat při hledání potravy, afričtí buvoli nebo jeleni evropští se společně rozhodují o přesunu z jedné pastviny na druhou. Být vůdcem tedy neznamená mít absolutní moc ani u zvířat.
https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-priroda/26799/volba-vudce-u-zvirat-vitezi-jen-ti-nejsilnejsi.html

8. Hlasující smečka: Kýchání psů hyenovitých
https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-priroda/22300/hla­sujici-smecka-kychani-psu-hyenovitych.html

Více v odkazuz
https://www.a­bicko.cz/clanek/prec­ti-si-priroda/24843/kdo-bude-vudce.html

9.Vlci
Ve smečce vlků arktických panuje přísná hierarchie, kterou všichni členové dodržují – jen tak mohou v drsných arktických podmínkách přežít. Přesto občas dojde ke střetu.

10. Lev

Lvi jsou jediné kočkovité šelmy žijící ve smečkách. U afrických lvů mohou mít smečky i několik desítek členů vedených jedním nebo dvěma nejsilnějšími samci, lvi indičtí však žijí o něco samotářštěji a jejich skupiny bývají menší. Tvoří je obvykle dvojice dospělých zvířat, přičemž samci a samice žijí odděleně.

Lví samci jsou nemilosrdní. Podívejte se, jak krutě zacházejí s nevinnými lvíčaty

https://www.go­ogle.com/sear­ch?q=levv%C5%AF­dce+sme%C4%8Dkly+&sca_es­v=563701320&sxsrf=AB5stB­hFPQex4ahLXv8rG3D4Yk­nyJRymQA%3A1694171­671640&ei=FwL7ZMnJJt­qW9u8PxcevkA8&ved=0a­hUKEwiJsbSl8ZqBAx­Vai_0HHcXjC_IQ­4dUDCBA&oq=lev­v%C5%AFdce+sme%C4%8­Dkly+&gs_lp=Eg­xnd3Mtd2l6LXNlcnA­iE2xldnbFr2Rj­ZSBzbWXEjWtse­SAyBxAhGKABGA­oyBxAhGKABGAo­yBxAhGKABGApI5ChQ4A­VYoBtwAXgBkAE­AmAGnAaAB7g6qAQ­QxLjE0uAEMyAEA-AEBwgIKEAAYRxjWBBi­wA8ICBBAjGCfCAg­cQLhiKBRhDwgI­KEC4YigUYsQMYQ8IC­CxAAGIAEGLEDGIM­BwgIIEC4YgAQYs­QPCAhEQLhiABBi­xAxiDARjHARjRA8IC­BRAAGIAEwgIHEC­MYsQIYJ8ICBxA­AGIoFGEPCAgcQA­BiABBgKwgIFEA­AYogTCAggQABiJ­BRiiBMICBxAjGLAC­GCfiAwQYACBBi­AYBkAYI&sclien­t=gws-wiz-serp

podrobnosti v uvedených odkazech,.

Tak takové zvíře se podívá, a vidí alfasamce, že. Hned má jasno, není totiž nad čím přemýšlet, alfa je alfa, tečka. Ta zvířata, to je zcela jiná písnička než jak intuice pracuje u lidí. Teď ti něco napíšu a to jako nekecám. Někteří normální, běžní občané jdou někam do volební místnosti a tam, jako, vezmou volební lístek, na něm ještě EXTRA ZAKROUŽKUJÍ Fialu (!!!) a takto upravený lístek vhodí do urny. To jako fakt, nevymýšlím si. Fialu. A kdo/co jim napovědělo? No INTUICE! Přitom chlapa, kterému už od pohledu když dáš tečku, tak spí jako nemluvně a tím celé „vůdcovství“ na fleku končí (krom toho že v ten moment nastoupí policie konat bo ukřivděný požaloval a policie jsou pro změnu kluci s mindráky do života kteří se z principu postaví vždy za silnějšího postavením). Takže, co si tady chceš o intuici lidského živočicha myslet? Jdou k urně a vhodí. Fialu! 🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️ (I ten Babiš je min. 3× větší samec než ten oslizlý Fiala). Mám k tomu jedno je to národ vymaštěnců a líp už nebude, god bless zvířatům.

Pochopitelně si jej nevolí. Stejně jako u lidí (tlupy- u pralidí, pak kmeny,..), tak i u zvířat/ži­vočichů – v tlupě, smečce, roji – které jsou trochu složitěji organizovány a potřebují vedení, je ono vedení přirozené, monarchické (je trochu hloupé nazývat to u živočichů nebo jakékoli nestátní společnosti jako monarchie, ale v podstatě je to tak. Ne nadarmo je zde včelí nebo mravenčí královna, lvi jako králové a různé alfy). Je to přirozený stav, kdy vudce vede a ostatní následují. Organizované společnosti/spo­lečenství (jakkoli primitivní/slo­žité), potřebují vedení, vůdce a celé stojí na vůdcovství. Otázka následování nebo akceptace vůdce je přirozená a ano, je i v těch instinktech, pudech, smyslech (vnímání jak myslí, emocemi, tak i třeba smysly – jako třeba pachem), psychologii (i u zvířat) a biologii. Z vůdce ono vůdcovství vyzařuje. Je vůdcem protože vede, autoritu má přirozenou.
Vůdcem je ten nejsilnější – což muže znamenat fyzicky, psychicky, „mentálně“. Takže nejlepší a nejzkušenější bojovník, nebo taky nejchytřejší z celé smečky (nebo jiného společenství), ale i třeba nejvytrvalejší, nejstatečnější, „nejcharakter­nější“, apod. Rozený vůdce – dědičně i jinak. Někteří jsou přímo narození pro budoucí vládu (hlavně u hmyzu/roje – a tento jedinec se i fyzicky liší od ostatních), potomci předchozího vůdce (i alfa aj často hledí na odkaz, a i když ve zvířecí říši se snaží udržet si vládu sám pro sebe dokud může, předává se často potomkovi – dobrovolně, ale mnohem častěji i konfliktně – bojem, přímým i nepřímým v podobě přechodu autorit… jsou to přeci jen zvířata a konkurentem v boji o vedení je klidně vlastní potomek. Pokud už je to navíc dospělý lev, vlk atd, tak už to ani není syn jako spíše jen další dospělý člen smečky, který má své místo, klidně i rival). Podobně u lidí v „barbarských“ kmenech.
Dědičné, rozené anebo bojem získané – často i mezi rodičem a potomkem (taky často jsou kolikrát skoro všichni potomci – alespoň konkrétní generace – potomkem vůdce, alfy, krále/královny… Protože to on/a má kolikrát na starosti množení). Často má alfa buď přednostní právo při páření/plození (tedy vůci samičkám) anebo je to pár, který vede a který se jako jediný ve smečce množí anebo je to ona (roj, královna), která jako jediná plodí… Tak či tak, vůdcovství (společnosti)je o privilegiích, o jedinci, o autoritě, u doživotnosti a často dědičnosti. Tyto živočišné společnosti jsou taky založeny na otcovství, mateřství (tedy že vůdcovství a rodičovství je zde totéž). Patriarchální, matriarchální anebo vedou oba partneři/rodiče (často u vlků – i když je to spíše alfa a jeho družka… Pokud má družku. Někdy má třeba právo se sám množit – se všemi samicemi ve smečce… Záleží na velikosti i uspořádání smečky).
A jinak tyto alfy, královny atd., jsou zpravidla doživotně. Ve smečkách (nebo tlupách) je to i o boji, soupeření o moc. Ale prohra v souboji je pro toho vůdce kolikrát konečná (smrt anebo téměř smrt, či se octne na okraji toho jejich společenství – nebo ho rovnou vyženou).

Nějaká volba v tomto ohledu je cocotina (i v lidské společnosti). Ve starověku u mnohých národů se dle jejich vnímání vláda volbou nelišila od vlády losem (náhodou) – ba tu dokonce považovali za spravedlnější, nestranější, atd. Ve výsledku jsou obě stejné a nesmyslné. Zkrátka si kandidáti zahrají kámen nůžky papír nebo si budou vytahovat oblázky z košíku (kde konkrétní tvar nebo barva je výherní) a šťastlivec dostane vládu.
Vůdce se nevolí. Existují různé druhy vůdců (dle různých rozlišení), ale v zásadě existují jen dvě možnosti. Buď dotyčný vůdcem je anebo není. Takže formální a jiný vůdce si tak klidně může říkat, ale pokud to není skutečný, přirozený vůdce a přirozená autorita, tak je mu to k ničemu.
Taky rozuměj, že vudce to společenství (ať už lidí, či nějaké zvířecí, celkové živočišné) někam vede. To on ostatní vede, určuje směr, pravidla, atd. To on rozhoduje a ne druzí. Oni si nemůžou vybrat vůdce. Vůdce vůdcem je. To je celé. A pokud se jedná o nějakou společnost, kde se volí (u lidí – dnes bohužel všude), tak skutečnému vůdci je to k ničemu, respektive je to maličkost. Pokud je to vůdce, tak má vítězství jisté, protože ostatní přiměje, aby ho zvolili – přirozeně si zvolili jeho… Ale taky demokratické společnosti mají velkou nouzi o (skutečné) vůdce. Zde se nerodí ani netvoří skuteční vůdci, spíš jen výjimečně. Jsou tam rádoby vůdci… Neschopní, průměrní, nepovolaní.
Lidí si z kolektivu můžou za vůdce vybrat úplně neschopného a nesmělého idiota (ať už třeba se srandy nebo vážně), ale vudcem se díky tomu nestane (snad jen formálně).
Vůdcovství je o vedení a vůdce zkrátka vede a určuje pravidla, podmínky, směr. To vůdce určuje a rozhoduje. Ostatní poslouchají a následují. Ne naopak.

Monarchické prvky jsou zároveň přirozené prvky a stav společnosti a to i u lidí (žádná anarchie, ani demokracie, ani komunismus). I v nestátních (předstatnich společnostech, u tlup, barbarů, rodů, kmenů). Dědičné, předávané, přirozené, doživotní.
I dnes to nedává smysl. Z demokracie je dogma, nové fanatické náboženství (dřív to byla jedna z alternativ – kterou většina zavrhovala jako tu horší vládu a systém). I z principu věci ani v republice nemůže být hlavou státu (nebo vlády) kdokoli, leckdo. I zde je důležité, aby to byl jedinec, i on musí splňovat podmínky, být vhodný, je obecně známé, že s větší mocí a autoritou je to pak efektivnější, i zde je to privilegované, na každého se opravdu nedostane (a možnost že každý BY MOHL být tou hlavou státu je hezké, ale nereálné, hloupé a je to, co přináší problémy jako nestabilitu, nekompetenci, špatný řád, nepravé vedení, nepřipravenost, nepřirozenost, chaos, diskontinuitu, ve výsledku i neoprávněnost – protože mínění většiny anebo jakékoli volby, které nemusí zakládat jen na většině – nejsou žádným důkazem spravedlnosti, správnosti ani potvrzením či určením pravdy). Je tam plno nedostatku a problémů. Takový systém/vláda, takto volená hlava státu i vlády (republika) by se mohla postupně reformovat, aby její vůdce byl skutečným vůdcem, byl připravený, mělo to vše potřebné, bylo to efektivní, spravedlné (celé společnosti) a zkrátka to opravdu fungovalo, až by se to reformovalo do podoby monarchie. Která („v kombinaci“) s dobrým systémem, zajišťuje nejlepší vůdcovství a organizaci společnosti.

Upravil/a: Disraeli

Asi jo. Vzpomněl jsem si na vojnu, tam jsme si tedy vůdce nevolili. Měli jsme velitele čety takového blba a provokatéra, který nás jen proháněl a buzeroval. Jednou jsme toho měli už plné zuby a „vzbouřili“ se. Při pochodu jsme začali skandovat: „Jdeme všichni sborem za tím prvním volem“. Pochodovali jsme potom po dvoře stále dokolečka, nemohl nás zastavit, na žádné povely jsme nereagovali. Až si toho všimnul velitel pluku, kterému jsme takhle vyvolávali pod okny. Sešel dolů, zastavil nás a zavolal si do kanclu velitele čety na pohovor. Ten po nějaké chvíli schlíple vylezl a od té doby jsme měli od něho pokoj.

Vůdce smečky, někdy označovaný jako „alfasamec“ nebo „alfa-samice“, je často nejsilnější, nejzkušenější nebo nejinteligentnější člen skupiny. Vůdce je zároveň často charakterizován agresivitou, schopností se prosadit a také schopností se postarat o ostatní členy smečky.

Volba vůdce smečky se obvykle provádí pomocí fyzických soubojů mezi jednotlivými členy skupiny. Ti, kteří chtějí získat pozici vůdce, se musí dokázat prosadit proti stávajícímu vůdci. Tento proces se však může lišit v závislosti na konkrétním druhu zvířete.

Následování alfasamce je u živočichů přirozené. Jelikož alfasamec je nejsilnější a nejzkušenější člen skupiny, ostatní členové smečky ho považují za nejlepšího možného vůdce schopného zajistit přežití skupiny.

Je také důležité si uvědomit, že názory na „alfa“ koncept se v posledních letech měnily. Někteří odborníci tvrdí, že skutečné chování zvířat ve skupinách je složitější, a že „dominanci“ je lépe chápat jako výsledek široké škály interakcí a sociálních vztahů, než jako pevný hierarchický systém.

Tento výběr se mi zdá nešťastný a proto jsme v takových dračkách.

Zmlátit slabšího dokáže každý aneb na každého chlapa se najde chlap.

Protože vést lidi každý nedokáže a alfa samec už svým prosazením dává najevo že moc chytrostí nepobral je jasné kam jeho komunita dospěje.

Takže musí to být instinkt jinak by to nedávalo smysl. Rozum by vybíral jinak.