Jak se zjišťuje nebo zjišťovala jedovatost nebo jedlost hub?

Všechno je pravda, snad jenom kromě pokusných lidí. Především to jsou staleté historické zkušenosti, metody pokus – omyl. Někdo si pochutnal, jinému bylo šoufl a další dal osvědčený druh tchýni. Dřív to opravdu mykologové zkoušeli i na sobě. Dnes umíme jen určit, které mykotoxiny za to můžou.

Jak se zjišťovala l jedovatost hub?

1. Antika

https://vesmir­.cz/cz/casopis/ar­chiv-casopisu/2006/cislo-5/lide-houby-houby-lide.html
"Lidé a houby, ouby a lidé

Seneca Starší (55 př. n. l. – 37 n. l.) napsal, že houby jsou „jed, který poskytuje rozkoš“. Pravda je, že houby nejsou lehce stravitelné a že mnoho z nich obsahuje i látky nebezpečné. Člověk se s tímto faktem zřejmě vyrovnával složitě a často i bolestně.
Znalost účinků různých hub na lidský organizmus nebyla v počátcích civilizace všeobecně rozšířena; byla omezena na šamany či kmenové náčelníky. Docházelo asi k neúmyslným otravám, které nikdy nebyly dokumentovány; jednou z prvních, jež jsou známy, byla otrava rodiny básníka Euripida (484–406 př. n. l.). „Aténský mor“, propuknuvší ve starém Řecku v letech 430–429 př. n. l., byl patrně ergotizmus (otrava námelem). Nejznámější antický a literárně několikrát zpracovaný příběh pojednává o zavraždění císaře Tiberia Claudia Nera Germanica (54 n. l.), kterému jeho eunuch Halótus připravil na jedlé houby zálivku z muchomůrky hlízovité. Z
pozdějších úmyslných otrav (tedy vražd) zmiňme například úmrtí papeže Klementa VII., krále Karla VI. nebo knížete Beronila Neapolského. Naštěstí znalost jedovatých hub byla omezena a v historii převládaly spíše neúmyslné otravy. Z těch nejznámějších uveďme otravu velké skupiny polabských Slovanů (zapsané r. 1018 kronikářem Meziborským) nebo otravu celého pluku Napoleonových vojáků ve východním Prusku (1812).
Máme-li věřit kronikáři, vysbírali tehdy žoldnéři les a rozdělili houby podle barvy klobouků na hromady. Jak asi tušíte, vybrali si k večeři tu špatnou.

2. Obecně

“S rozvojem vědy, začalo se zkoumat všechno možné i nemožné. Kdysi dávno lidi jedlé mohli od ihned nejedlých poznat hned. Prostě to asi někdo zkusil, byla minimálně nechutná nebo mu po ní bylo špatně, případně dokonce umřel, tak se ta houba zařadila mezi nejedlé nebo jedovaté. Ale pokud některá má dlouhodobě negativní účinky…to asi před stovkami let asi těžko zjišťovali, tak je jedli. Dnes je spousta věcí, která se dřív jedla a dnes ne (nebo se nedpopručuje), protože se zjistilo tohleto a támhleto… Panovíécio mívali ochutnávače jídla …. :

https://www.zi­ve.cz/poradna/jak-kdo-zjistil-ktera-houba-je-jedla-a-ktera-jedovata-a/sc-20-cq-478739/default­.aspx?consultan­swers=1

3– Dělaly se různé testy , které se ukázaly jako nepravdivé
Jedlé vs. jedovaté: pravdivé nebo nepravdivé
• Jedovaté houby pošpiní stříbrnou lžičku. Nepravdivé
• Pokud to loupe, můžete jíst. Nepravdivé
• Všechny houby rostoucí na dřevě jsou jedlé. Nepravdivé
• Houby, které veverky nebo jiná zvířata jedí, jsou pro lidi bezpečné. Nepravdivé
• Všechny houby na loukách a pastvinách jsou bezpečné. Nepravdivé
• Všechny bílé houby jsou bezpečné. False (V Ohiu, nejběžnější „smrtící“ houby jsou bílé.)
• Jedovaté houby mohou být detoxikovány parboilingem, sušením nebo mořením. Nepravdivé "

https://ohioli­ne.osu.edu/fac­tsheet/plpath-gen-11

4. https://prach­aticky.denik.cz/z-regionu/mezinarodni-zkoumani-lesnich-hub-20170303.html

Mezinárodní zkoumání lesních hub

Index LD50. Někdy je používán LD90.

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Smrteln%C3%A1_d%C3­%A1vka

Upravil/a: Edison

Laboratorním testováním.

Dříve experimentálně, dnes laboratorní analýzou.

Pokus omyl?