Jak se Vám měnily chutě počas života?

JJ, asi jako každému chlapovi (nebo většině). Jako dítě jsem třeba „nemusel tlustý“ (bože to BYLO pohlavků a vejřezů, když přišlo na vepřo-knedlo-zelo).
Na druhou stranu jsem jedl krupicovou kaši či ovocné knedlíky (ovšem žádné žrací orgie se nekonaly).

Pivo mi začalo pořádně chutnat AŽ po vojně (dodnes nwm, jestli v tom měla prsty Plzeň, kde jsem sloužil 😉 ) a dnes kupříkladu mi dost jedou ovocné šťávy, džusy a před pivem upřednostním čistě jablečný cider.

Ovšem „tlustý“ u mne začalo také po vojně, vzpomínám si na domácí uzenou slaninu, která se doslova rozpouštěla v tlamě. I držkovou dnes žeru jako oteklej, ale kdo se s tím má patlat. Ony i „vyprané“ držŤky se musí mýt a neprané…, inu to zkusíš JEN JEDNOU v životě si je doma prát. BLÉÉ! 😶

Víno jsem také začal pořádně pít až po vojně (do doby, než jsem od šváry z Moravy dostal z vlastního vinohradu mi nic neříkialo a to nastartovylo moji „vinnou kariéru“). Sekty mi ale jely vždycky (s vyjímkou suchých).

A když přišla cukrovka, tak jsem vzal na milost občasně i některé pamlsky (občas když jdu kolem cukrárny, tak větrníky či věnečky jsou moje oblíbená parketa – nicméně s neslazeným kafetem. A takové tiramisu, to mě snad (doufám) jednou zabije (sladká smrt). 😉 S vyjímkou čajů, které si přisladím když mě přepadně respirační chorota nápoje nesladím. Což mi v mládí nevadilo.

Hodně jsem začal požírat po třicítce syrovou zeleninu a při loupání brambor klidně jeden dva zblajznu – všichni čumí jako péra z gauče. Jen vařenou zeleninu nemusím po celý život (s vyjímkou brambor přirozeně).

Vyloženě nesnáším „supermegazdravou“ výživu, klíčky, nebo koláč z naklíčeného zrní apod.. což ale není o chuti jako takové, ale spíše psychologický problém (když mi TOHLE v „dobrém úmyslu, protože je to zdravé“ žena předhodí, tak si to beru jako urážku, podobně jako „guláš se sojovým masem“ či jiné kejdy.

Je to zvláštní, jak se chuť v průběhu let mění, kdyby mi někdo v 15 letech tvrdil, že jednou budu dlabat pečený bůček na česneku o 106, tak neuvěřím. Jestli to ale něco nemá s tím, že „tohle nesmím“ (cukrovka) > z principu je to VELKÉ lákadlo. 😉 😁 😁

V dětství jsem nejedl mnoho jídel, protože jsem měl vůči nim předsudky a teď v dospělém věku nejsem příliš vybíravý. Dokážu i po někom dojíst jídlo, pokud mi chutná alespoň trochu.

Když jsem byl dítě, tak jsem nejedl pomeranč a teď mi pomeranče chutnají.

Velice výrazně. Dřív jsem měl chuť na baby a teď na svíčkovou s pěti.

Téměř nepatrně. Myslím, že je běžné, že se některé chutě časem mění.

Ani se neměnily. Dršťkovou nemusím od narození, až doteď. 😄

Mne se radikalne zmenily chute po narkoze! Krome jineho mne naprosto prestal chutnat alkohol!! Ani byste neverili, kolik ja ted usetrim penez:) Nejvetsi problem s tim maji gratulanti, kteri si musi lamat hlavu, co mi darovat:)

paul1: drstkovou jsem jako dite taky jedla jenom precezenou!! A ted ji nejim vubec!
Proc taky, kdyz k ni mam odpor?