Jak se myšlenky stanou historickými citáty?

Stará moudra se se jako citáty stanou reflexí minulosti. .

Tato moudra se k nám dostala stejně jako pohádky, i když samozřejmě mnohem později.

Někdo slyšel nějakou moudrost, později si něco přečetl, zatrhl si nějakou myšlenku, která se mu líbila a utkvěla v paměti a šířili ji dál, ústně především přísloví, rčení atd, později v psaném textu.

Interpretace se různě měnily, moudra se dají chápat různě. Mohou se tedy lišit od významu, který patřil autorovi. Ale to svědčí o tom, že často jde o návody, jak je či není možné žít – poučení.

Samozřejmě citáty jsou často vytržené z kontextu, ale třeba už i zamyšlení někoho přiměje seznámit se s jejich autorem a jeho dílem..

Už jsem zde několikrát zmiňovala, že žáci jedné SŠ v 50. letech byli na besedě s jedním spisovatelem. Ptali se ho, zda dobře chápou jeho verše, odpověděl, že by to tak mohlo být.

Výklad čehokoliv převzatého souvisí se způsobem myšlení, často i znalostí děl autora, případně možností aktualizace.

Přece i citáty jsou zamyšlením nad minulostí, ale mnoho lze využít i v přítomnosti.

I slova součaných politiků, spisovatelů jsou zapsaná, ale jak dlouho a zda přežij,í závisí jen na čtenářích a na tom, zda jim příkládají nějaký význam.

Třeba internet je plný sběratelů. Objevují se i aforismy, jejichž autoři citáty aktualizují a často používají nadsázku.

Někdy zapadne, kdo je otcem různých myšlenek, ale důležité je, že mají stále co říct, i když bohužel ne všem.

Takže jsou to čtenáři i autoři, kteří cltáty sebrali, tudíž jsou dostupné a tím patří k historii.

Upravil/a: annas

Další věc je, že když sebelepší moudro řekne obyčejný člověk, těžko se to stane citátem. Člověk musí být společensky známý a sledovaný, a pak se mohou uchytit i některé jeho výroky. Přičemž to pak ani nemusí být nic nového, nebo zvlášť moudrého.