Historie úprav
Odpověděl/a – 12.červenec 14:55
Stará moudra, se jako citáty stanou reflexí minulosti. .
Tato moudra se k nám dostala stejně jako pohádky, i když samozřejmě mnohem později.
Někdo slyšel nějakou moudrost, později si ji třeba přečetl, zatrhl si nějakou myšlenku, která se mu líbila a utkvěla v paměti a šířili ji dál, ústně především přísloví, rčení atd.
Interpretace se různě měnily, moudra se dají chápat různě. Mohou se tedy lišit od významu, který patřil autorovi. Ale to svědčí o tom, že často jde o návody, jak je či není možné žít. t
Samozřejmě citáty jsou často vytržené z kontextu, ale třeba už i zamyšlení třeba někoho přiměje seznámit se s jejich autorem.
Už jsem zde několikrát zmiňovala, že žáci SŠ v 50. letech byli na besedě s jedním spisovatelem. Ptali se ho, zda dobře chápou jeho verše, odpověděl, že by to tak mohlo být.
Přece i citáty jsou zamyšlením nad minulostí, ale mnoho lze využít i v přítomnosti. Třeba i slova součaných politiků, spisovatelů jsou zapsané, ale jak dlouho a zda přežijí závisí jen na čtenářích a na tom, zda jim příkládají nějaký význam.
Odpověděl/a – 12.červenec 15:04
Stará moudra se se jako citáty stanou reflexí minulosti. .
Tato moudra se k nám dostala stejně jako pohádky, i když samozřejmě mnohem později.
Někdo slyšel nějakou moudrost, později si něco přečetl, zatrhl si nějakou myšlenku, která se mu líbila a utkvěla v paměti a šířili ji dál, ústně především přísloví, rčení atd, později v psaném textu.
Interpretace se různě měnily, moudra se dají chápat různě. Mohou se tedy lišit od významu, který patřil autorovi. Ale to svědčí o tom, že často jde o návody, jak je či není možné žít – poučení.
Samozřejmě citáty jsou často vytržené z kontextu, ale třeba už i zamyšlení někoho přiměje seznámit se s jejich autorem a jeho dílem..
Už jsem zde několikrát zmiňovala, že žáci jedné SŠ v 50. letech byli na besedě s jedním spisovatelem. Ptali se ho, zda dobře chápou jeho verše, odpověděl, že by to tak mohlo být.
Výklad čehokoliv převzatého souvisí se způsobem myšlení, často i znalostí děl autora, případně možností aktualizace.
Přece i citáty jsou zamyšlením nad minulostí, ale mnoho lze využít i v přítomnosti.
I slova součaných politiků, spisovatelů jsou zapsaná, ale jak dlouho a zda přežij,í závisí jen na čtenářích a na tom, zda jim příkládají nějaký význam.
Třeba internet je plný sběratelů. Objevují se i aforismy, jejichž autoři je aktualizují a často používají nadsázku.
Někdy zapadne, kdo je otce různých myšlene ale důležité je, že mají stále co říct.
Takže jsou to čtenáří i autoři, kteří ciltáty sebrali, tudíž jsou dostupné a tím patří k historii.
Odpověděl/a – 12.červenec 15:07
Stará moudra se se jako citáty stanou reflexí minulosti. .
Tato moudra se k nám dostala stejně jako pohádky, i když samozřejmě mnohem později.
Někdo slyšel nějakou moudrost, později si něco přečetl, zatrhl si nějakou myšlenku, která se mu líbila a utkvěla v paměti a šířili ji dál, ústně především přísloví, rčení atd, později v psaném textu.
Interpretace se různě měnily, moudra se dají chápat různě. Mohou se tedy lišit od významu, který patřil autorovi. Ale to svědčí o tom, že často jde o návody, jak je či není možné žít – poučení.
Samozřejmě citáty jsou často vytržené z kontextu, ale třeba už i zamyšlení někoho přiměje seznámit se s jejich autorem a jeho dílem..
Už jsem zde několikrát zmiňovala, že žáci jedné SŠ v 50. letech byli na besedě s jedním spisovatelem. Ptali se ho, zda dobře chápou jeho verše, odpověděl, že by to tak mohlo být.
Výklad čehokoliv převzatého souvisí se způsobem myšlení, často i znalostí děl autora, případně možností aktualizace.
Přece i citáty jsou zamyšlením nad minulostí, ale mnoho lze využít i v přítomnosti.
I slova součaných politiků, spisovatelů jsou zapsaná, ale jak dlouho a zda přežij,í závisí jen na čtenářích a na tom, zda jim příkládají nějaký význam.
Třeba internet je plný sběratelů. Objevují se i aforismy, jejichž autoři citáty aktualizují a často používají nadsázku.
Někdy zapadne, kdo je otcem různých myšlenek, ale důležité je, že mají stále co říct, i když bohužel ne všem.
Takže jsou to čtenáři i autoři, kteří cltáty sebrali, tudíž jsou dostupné a tím patří k historii.