Jak reagujete, když se vám blízký kamarád svěří se smrtí v rodině?

Zeptám se na podrobnosti. Lidé jsou často zvyklí na to, že když se něco výjimečného stane, tak je hned začne každý chválit nebo litovat, aniž by vlastně přesně věděl proč. Smrt – a už se brečí. Co se ale vlastně jejich blízkému stalo? Když se to dozvím, je to, jako bych byla u toho s oním pozůstalým. On mi dovolí prožít s ním jeho bolest. A sdílená žalost, vzájemná důvěra – to vše mezi námi vytvoří citlivé pouto, které je silné tím, že on ví, že mám zájem, že jsem s ním a budu vždy připravena mu pomoci.

Byl jsem již několikrátv takovéto situaci. Vyjádřím soustrast a nabídnu pomoc.

Řeknu něco v tom smyslu, že je to stašné, že je mi to líto.. U blízkého kamaráda mi to vžene slzy do očí, často je to chvilka na objetí. Zrovna dnes se mi známá svěřila s úmrtím nejstarší dcery, strašná představa…

Pravděpodobně projevím lítost a budu se ho snažit trochu utěšit a rozptýlit.

Nikdo se mi nikdy s úmrtím v rodině nesvěřil, ale určitě bych reagovala pozitivně a s černým humorem. 🙂

dal jsem mu cígo…