Avatar uživatele
Manfred05

Jak přemýšlí člověk, který je slepý a hluchý od narození?

Jakým způsobem přemýšlí a uvažuje slepý a hluchý člověk ve svojí hlavě, když zpracovává myšlenky? Zdravý člověk funguje na principu slov a vět, ale když toto slepý a hluchý nezná, jak tedy uvažuje? Například, jak si uvědomí, že za 5 minut půjde ven na procházku?

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? Odpovědi.cz, EKSOT123, Disraeli před 789 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
Disraeli

Jednoduše nemají vnitřní hlas, nemyslí ve slovech – alespoň ne zvukových. Oni hluší i slepí (i kteří jsou tím postižení zároveň) umí zpravidla taky nějakou řeč, nějaký druh dorozumívání a v té většinou budou myslet (pro nás hůř představitelné, pro ně normální). Navíc se nemusí přemýšlet jen v jazyce (řeči, slovech). Přemýšlet v jazyku je jen typ formy mýšlení a přemýšlet ve vnitřním hlase je ještě konrétnější forma – není však nezbytná.
Pokud jsou jen hluší, tak pro ně bude snadné přemýšlet vizuálně – to neznamená, že je to horší než vnitřní hlas/monolog, akorát ta slova/věty jsou nahrazena vizualizací – jen na jiné (vyšší) úrovni než klasické představy/obrazy. Slova jsou jen pojmenování a symboly pro něco (vymezení pojmů, věcí, jejich chápání/význam) a člověk by ani nemusel myslet vyloženě ve slovech. Já tak třeba občas myslím, není to vnitřní hlas a není to ani vizualizace, ani žádná řeč, ale nevím, jak to popsat (a taky to neumím na povel, jen občas se mi to podaří). Ono to prostě je, aniž bych si něco sám sobě říkal nebo si něco představoval, dokážu o něčem přemýšlet a na základě toho i něco dělat nebo něco vyvozovat (i když je v hlavě/mysli „tma a ticho“ :D). Takové ryze abstraktní myšlení, vnitřní zpracovávání znaků, symbolů, ale bez tvaru (představ) i zvuku (vnitřního hlasu). Jsou to jakože myšlenky, ale neslyšíš je ani je nevidíš, nejsou ani v jazyku/řeči – jako ve slovech. Zkrátka se to děje, ale nedokážu popsat jak/v čem to myšlení probíhá. Jako bych věděl o čem přemýšlím, aniž bych to viděl v obrazech nebo to pojmenovával slovy. Nevím, jak jinak to popsat. :D
Zkus to taky, vem si nějakou věc, myšlenku a zkus o tom přemýšlet jinak než znáš, třeba se ti to podaří (mně jen občas a většinou se mi to stane, když se o to ani nesnažím). Ale samozřejmě to bude autmaticky ve slovech/řeči nebo obrázcích a špatně se bude člověku myslet nějak jinak, když na to není zvyklý, jinak to neumí a když je to odlišná forma myšlení navíc „neuchopitelná“ a doslova nepředstavitelná. Vnitřní hlas se jen těžko nahrazuje něčím jiným. Hned za ním jsou obrázky a pak už pro obyčejného člověka není moc „představitelné“ v čem jiném myslet/přemýšlet… ale dá se to. Jsou to „jen“ určité formy, typy přemýšlení.
Samozřejmě existuje i jiné myšlení – konkrétní, abstraktní/logické zabývající se znaky nebo názorové/situační přemýšlení – tedy jako že člověk něco vidí a na zákaldě toho k něčemu dojde, něco pochopí, a to i bez vnitřního hlasu nebo představ. Ale o tom se teď nebavím a to se týká spíš toho o čem přemýšliš – podle (psychického) obsahu.

Člověk přemýšlí v tom, v čem je i jeho sociální dorozumívání nejběžnější a hlavně nejjednodušší (tzn. ta „vnitřní komunikace“, myšlení odpovídá tomu dorozumívání, které užívá s ostatními lidmi, zkrátka řeč a nejčastěji zvuková/hlasová). Takže pro většinu lidí jazyk/řeč, zvuk/slova, protože to je základ, a navíc nejednodušší, a tak mají i myšlenky tuto formu, v podstatě automaticky, prtoože ten vnitřní hlas se zkrátka utvoří (malé děti ho třeba ještě nemají, ale taky dokážou myslet, i když nejsou hluché). Myšlení je však abstraktní, nehmotný proces a myšlenky mohou mít různou formu. I ono „klasické“ verbální myšlení nemusí být verbální (ve slovech). Myšlení je víc než dorozumívání (mezi lidmi) a nepotřebuje řeč – ale ani obrázky, aby existovala. Řeč, slova to je vlastně docela omezené oproti myšlení (jako komunikace ja základ civilizace, vyspělosti a dalších věcí). Teď si vem, že máš nějakou myšlenku, něco víš, znáš, něco třeba jedinečného jsi zažil a musíš to předat jinému člověku, musíš mu to co nejlépe vysvětlit, aby to pochopil, představil si to. Musíš na to využít spousty znaků/symbolů/slov, různě to popsat, definovat a nějak mu to přiblížit a předat, aby to správně přebral. Musíš se snažit, aby se to co nejvíc přiblížilo tvé představě/myšlence a on ji mohl obsáhnout. A některé věci jsou navíc špatně uchopitelné a některé dokonce i slovy nepopsatelné… v myšlenkách ale víš, jaké to je, dokážeš si to představit, vybavit, jen to nelze dokonale popsat a tím ani předat – nelze na to najít správný symbol/slovo nebo soubor slov. A teď si vem třeba telapatii, tedy přenos nebo čtení myšlenek – to by nebylo ve vnitřním hlase, jak se většina domnívá. Pod vnitnřím hlasem si totiž lidé představují obyčejné dorozumívání/ko­munikaci, jaká je mezi lidmi, tedy v řeči, jen s tím rozdílem, že se „děje potichu“. Jenže to myšlení je mnohem víc a taková telepatie by nepřesouvala jen obyčejná slova mezi myslemi, ale myšlenky (to není totéž co slova!), úplné informace – a to třeba během vteřiny. Tzn. že i bez vynaložení nějakého úsilí něco popsat, by ten člověk zkrátka přenesl tu myšlenku/představu a ten druhý člověk by to přebral ve 100% pochopení té informace. Pro zjednodušení: něco popsat a vysvětlit může zabrat celou knihu a něco ani nelze popsat slovy/řečí, kdežto přesun myšlenek by znamenal přesun dokonalého porozumění/obsažení té informace. Podobně jako když kopíruješ soubor mezi zařízeními (jestli je to správné přirovnání).

Pak taky si můžeš představit i chuť (i když ji zrovna fyzicky necítíš) nebo cítit hmat – v myšlenkách. A sice to jsou spíš jen představy (i když neobrázkové) a myslet v nich moc nebudeš, ale třeba když dáš tomu dotyku formu/řeč, tak můžeš myslet i v hmatu – morseovka (ťukání na kůži nebo prstama), Braillovo písmo, atd. Nevidíš to, neslyšíš to, ale můžeš to cítit, vnímat. Opět je to ale jen forma… nemusíš to ani cítit jako hmat, ale dokážeš tím vnitřně přemýšlet.
Je to celé jen proces založený na manipulaci s něčím… nějakými znaky, smyboly, tzn. taky vjemy, pojmy, a to může být ve formě našeho vnitřního hlasu, obrázkových představ, ale i jinak. Existuje sice konkrétní pojem „abstraktní myšlení“ (logické, smybolové/mate­matické), ale myšlení všeobecně je abstraktní a to, jak to v duchu cítíme (slyšíme, vidíme a podobně), je jen forma, kterou jsme si pro to zpracování inforamcí (ten proces, manipulaci s těmi symboly) vytvořili, osvojili. Myšlenky zkrátka můžou mít různé formy i nepopsatelné (alespoň za mě).
Sorry, jestli to píšu nějak složitě, ale líp to neumím. (:

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Filip84

A Ty se nepamatuješ, jaké to bylo, když jsi neuměl mluvit a vnímal jsi svět skrze emoce? Asi ne, když se musíš ptát. Kdybys si to pamatoval, tak si dokážeš, vcelku v živých barvách, představit, jak to asi bude, když „ubereš“: tu zrak, tu sluch.

Pokud je člověk slepý, zesílí se mu hmat, sluch, čich, ale ten sluch primárně. Pokud je slepý a hluchý, zlepší se mu čich (ale to extrémně, může, pomalu, s ohařema hledat kačky! 🙂 ) a hmat.

Jako sny slepce od narození nemají 3D rozměr, tvary, prostě nic, no tak sny hluchoslepého jsou směsí pachů a dotykových vjemů. Si to vyzkoušej: zavaž nebo si nechej zavázat pořádně oči a pak jdi s ženskou. Budeš všecko osahávat, čichat a poslouchat každý vrzot, vzdech. A pak si nechej dát špunty do uší, sluchátka od traktorzysty, a ještě něco mezi ně, nějakou vatu nebo něco, prostě, abys opravdu neslyšel, a uvidíš. Kdybys to theoreticky vydržel několik dnů, být jakože hluchý a jakože slepý, tak bys viděl, jak by se Ti „zázrakem“ zlepšil čich a hmat. Asi bys si i jinak užíval jídlo, protože zrakový vjem dělá opravdu hodně „propagandy“.

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
zjentek

„Například, jak si uvědomí, že za 5 minut půjde ven na procházku?“
🤣🤣🤣

Copak ty ustavičně sleduješ hodinky? No to bych pak o „zdraví“ takového jedince silně pochyboval. À propos, jax přišel na to, že „Zdravý člověk funguje na principu slov a vět“? Co jestli zdravý člověk funguje na principu myšlení? A pokud funguješ na principu slov a vět (jako třeba žena, která si tak uzurpuje vlastní postavení), co pro tebe podobné odhalení bude znamenat? Jak vlastně přemýšlíš, ve „svojí“ hlavě, když zpracováváš myšlenky? 🤷‍♂️🤷‍♂️

Tak nějak mně přijde… Možná se celičký tvůj život skládá z úkolů. Právě ty jsou jeho prioritou, zřejmě tě tudy předci vedli, ale… Bude právě tohle zdravým životem?

Odpověď na otázku je snadná. Chce být po právu člověkem, hodnotným, rovnocenným , neponíženým a tedy svéprávným. stejně jako ten hlupák a kdokoli jiný, zdravý či jakkoli postižený. Zda při tom chceme mít také důstojnost a čest, je jiná věc. Na to se neptáš.

Ježíši, Bože, jak já jsem dnes vděčný, že jsem se po svůj dočasný život snažil pochopit VŠECHNY! Haré Krišna, díky 🙇‍♂️🙇‍♂️🙇‍♂️, haribol, life akbar!

Upravil/a: quentos

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
EKSOT123

Je zřejmé, že kolegové mají bohaté praktické zkušenosti s takovými lidmi a i vědecké znalosti 🙂,… ale i přes moji nedůvěru tu jistě zaznělo ledacos reálného. Zajímalo by mě, do jaké míry se u takového člověka může rozvinout intelekt. Tedy myslím u člověka, který není jinak mentálně postižený a má průměrné či nadprůměrné vlohy.

Avatar uživatele
Filip84

Na to si můžeš odpovědět sám:

vezmi všeobecně vzdělaného člověka, řekněme, staršího ročníku, který vůbec neumí s počítačem. Tak jak se dostane k novým informacím? Leda z knih, ovšem jak digitalisace postupuje, tak ne všecko se dostane do tištěné podoby, a když, tak se značným zpožděním. Ve svém oboru proto bude, dříve či později, outsiderem.

Pak vezmi všeobecně vzdělaného člověka, pro toto člověka s naprosto shodným intelektem, vzděláním a rozhledem, jako člověk v předchozím odstavci, který umí s počítačem. Značný rozdíl.

A teď si představ, že každý z nich chce své myšlenky, závěry, poznatky etc. sdílet. Ten první musí vzít tužku (nebo pero, násadku a inkoust: dokonale nepodstatné), papír a psát. Ten druhý sedne k počítači a píše. Ten první nemá moc možností, jak to, co chce, dostat k lidem. Ten druhý limitovaný není.

A teď si vezmi třetího, opět, pro toto s naprosto shodným intelektem, vzděláním a rozhledem, který k tomu ovládá psaní všemi deseti na opravdu slušné úrovni (300+ úderů za minutu). Ty dva strčí do kapsy raz, dva. Dokonce na tom může být i o něco hůře, v tom nebo onom směru, ale to, že je schopný sdělit to, co chce, rychle, je značná výhoda.

Máš, třeba, soudce, asistenty soudců, co, lhostejno z jaké příčiny, neumí, nechtějí nebo nemohou psát na klávesnici. Žádný problém. Buďto se to vyřeší po staru, tj. zavolá si písařku, diktuje, ona píše, pak to zkontroluje a donese mu to ke korektuře. On to opraví, upraví, doplní, ona to znovu přepíše, vytiskne, založí do spisu, on to znovu zkontroluje, podepíše, ona pak vyhotoví stejnopisy a rozešle.

Nebo po novu: dnes jsou programy, které dokážou, a už docela potentně, převádět diktát na text přímo, bez nutnosti zaměstnat dalšího člověka. Tj., on to nadiktuje do Hebelu, a v počítači mu vyjede textový dokument. Zkontroluje, opraví (opět, lze i hlasem), no a pak uloží, vytiskne, nebo co chce (nebo to někdo udělá za něj, to není podstatné).

Pokud je někdo slepý, počítač mu dneska všecko přečte, on s ním může plně komunikovat hlasem, žádný problém. K informacím se dostane, arciť to bude déle trvat (přece jenom neproletí článek, musí si ho nechat celý přečíst), takže indisponovaný bude, ale nijak extrémně.

O něco méně bude indisponován hluchý, protože ten může normálně číst, psát, všecko.

A teď si to zkombinuj dohromady. Jak se k čemu dostane? To by musel být nějaký Hebel, co by mu to klepal, třeba, do ruky, skrze Morseovu abecedu. To nebude až takový problém, ale to by nesměl být hluchoslepý od narození, protože hluchoslepého od narození nemáš moc jak tu Morseovu abecedu naučit. Tak jak? Není jak cokoli rozvíjet.

Avatar uživatele
Disraeli

Ale hluchoslepí (i od narozerní) umí (mohou umět) morseovku, stejně jako třeba Braillovo písmo (to dokonce musí), speciální znakové řeči (taktilní znakový jazyk, modifikovaný znakový jazyk, ale i další), odezírání – tedy čtení rtů (dotykem, ale i třeba čelisti/tváře, krku – tadoma), dotyková prstová abeceda, psaní na ruku (daktylografika), lormova abeceda, sledování psaní (pohybem-hmatem), normální mluvená řeč (s tím, že oni mohou mluvit s ostatními – ostatní jim ale musí odpovídat jinak), sestavování fyzických písmen na stůl do slov a vět (nevím, jestli to má speciální název… a stejně se to moc nepoužívá protože existují lepší a rychlejší metody dorozumívání, jako i samotné psaní, mluvení, ty hmatové znakové řeči..)… Na to všechno jsou metody a postupu, je to o něco složitější, ale dokážou se normálně učit i bez zraku a sluchu a způsobů komunikace mají hned několik, morseovka je tam taky. Pro osvojení NĚJAKÉ řeči nepotřebuješ sluch ani zrak – oni si prostě osovjí svoji řeč, kterou je někdo naučí, kde primární roli hraje hmat. Zcela běžně se tohle učí hluchoslepí, kteří jsou takoví od narození… samozřejmě na to mají speciální školy/zařízení a přístup. Rozvíjí se taky všelijak, podnětů a uzpůsobencýh předmětů mají hromadu.

Avatar uživatele
Disraeli

To je dost těžko říct… protože, jak jsem psal, tak samotná řeč (jedno jaká) dokáže lépe třídit a organizovat myšlenky. Je to snazší. Pokud člověk nezná žádnou řeč, tak je v nevýhodě, protože se mu ani nedostávají myšlenky ostatních, žádné nauky, vzdělání, civilizační pokrok…

Často se můžeš dočíst, že pokud se člověk nenaučí řeč nebo i když se ji naučí, ale „pozdě“ (až v dospělosti), tak bude intelektuálně na nižší úrovni, než průměr. To bych ale vůbec neřekl, že to souvisí se samotnou řečí, ale v podmínkách, ve kterých ti lidé vyrůstají, například vlčí děti. Člověk, aby se mohl vyvíjet (i intelektuálně), musí dostávat různé podněty a zkrátka poznávat a učit se. Vlčí děti jsou „zvířata“ a intelektuálně mimo, protože žijí vyloženě jako zvířata, nejen ve špatných podmínkách, ale většinou i izolovaná a podobně. Krom skutečných vlčích dětí vyrůstající s divokými zvířaty venku… ale ty se pak zase chovají jako ty zvířata, takže se intelektuálně nevyvíjeli a zůstali mentálně na úrovni dětí. Zde je problém, že jsou závislí na té smečce a osvojují si, co je jí vlastní, kdežto sám se nerozvíjí, spíš hlavně proto, že není samostatný.

Problém je v tom, že pokud člověk žije v civilizaci, tak se vždycky nějaký ten jazyk/řeč naučí – a to včetně slepých a hluchý – protože musí nějak komunikovat s ostatními a ti mu pak budou předávat všelijaké informace a poznání, uvědomělost, Jazyk/řeč je zkrátka zprostředkovatel – aby se „to“ člověku vůbec dostalo do hlavy. Ale i pokud by žil člověk v civilizaci a neznal žádnou řeč (teoreticky), tak by na tom mentálně vůbec nemusel být zle.
Kdyby člověk neovládal žádnou řeč, ale normálně poznával svět, přemýšlel o věcech atd., tak by byl intelektuálně úplně v pohodě… asi jako v románu od Ibn Tufajla „Živý syn bdícího“, což je o člověku, který vyrůstal od mala na opuštěném ostrově (neznal žádný lidský jazyk ani se mu nedostalo socializace), přesto poznával svět, přemýšlel, jak věci fungují a hnal se za poznáním…
Jestli se ovšem ptáš jen na ty hluchoslepé, tak ti jsou mentálně úplně v pohodě… to na ně po intelektuální stránce nemá MOC vliv, oni stejně nějakou tu řeč ovládají a myslí v ní, hluchoslepí se navíc úplně normálně učí (no, normálně ne, ale zkrátka se dokážou v pohodě učit). Ale samozřejmě budou oproti ostatním ve velké nevýhodě, nebudou mnoha věcí schopni a budou potřebovat v mnohém pomoc, asistenci… ale to už je o něčem jiném. Zkrátka hluší a slepí mají intelekt na stejné úrovni jako každý.

Avatar uživatele
Disraeli

Nejstručněji se dá říct, že k pře/mýšlení není třeba sluchu ani zraku (hlasu/zvuku ani tvarů/představ). A dokonce ani řeči.
A pokud jde o různé druhy řečí, komunikací, tak k jejich rozveji taky není třeba zrak ani sluch.

Řeč a slova vznikly u lidí hlavně kvůli dorozumívání s ostatními, než pro vlastní pojmenování těch věcí a myšlení. I když je samozřejmě pravda, že řeč dokáže lépe organizovat styl toho myšlení, uspořádání myšlenek. Teď si vem zdravého jedince, který ale nezná žádnou řeč (třeba v dávném pravěku). Zná věci kolem sebe, ví a vidí, jak co funguje, jaké to má vlasnosti, co to dělá, k čemu se to používá, má zkušenosti, má pocity, ví co znamenají, má paměť,.. zkrátka zná a chápe, ví, co je to kámen, ví, že je tvrdý, že oheň pálí, ví i jak se rozdělává, dokáže o tom i přemýšlet, zná bolest, ví co řeže, co je měkké… akorát pro to nemá slova, nemá/nezná řeč. A řeč je vlastně založená na symbolech pro pojmenování/určení jiných symbolů/věcí. Každé slovo/symbol má svou definici – pomocí jiných slov/symbolů. Ty nám popisují, co to je a téměř vše, co známe má své slovo a to má svůj význam (toho, co představuje). Ale řeč zkrátka není nutná k tomu, aby člověk mohl myslet a už vůbec ne sluch a zrak.
Řeč je o vzájemném dorozumívání, ne o myšlení. To, že mají naše myšlenky a proces myšelní formu řeči a hlasu, tak to jen proto, že nějako formu mít musí a zrovna řeč a hlas/zvuk jsou nejsnazší.
Symbol/slovo, slovosled a syntaxe = to je řeč. Tedy konkrétní význam (slova, věci) a přesné uspořádání slov… to pak dokáže popsat/sdělit myšlenku. Slova něco představují/zna­menají (popisují/sym­bolizují nějakou věc), věty něco sdělují. Řeč tedy slouží k dorozumívání, k interpretování a sdělování myšlenek. Ale pro myšlení samotné není nezbytná. Naše mysl zpracovává podněty, jsou to infromace a formu můžou mít různou. Konkrténí řeč je jen symbolika. A hlas je zase konkrétní zpracování té symboliky – v podobě zvukového projevu.

Avatar uživatele
Disraeli

Chtěl jsem říct, že konkrténí *jazyk je symoblika, řeč je jen realizace toho jazyka a hlas je zase konrétní zvukový prjev/sdělení té řeči… ale to už je jedno.
Vnitřní hlas ale zkrátka není žádnou podmínkou k myšlení (a není jí ani jazyk/řeč).

Avatar uživatele
Disraeli

Jestli se ti to nechce číst, tak ti to zkrátím takhle: hluchoslepí prostě nebudou myslet v jazyce – v řeči, nebudou slyšet hlas ve své hlavě ani myslet ve formě představ/obrázků, ale mohou přemýšlet různě. Například zcela abstraktně nebo řečí, kterou znají (třeba zakládající se na hmatu). Konkrétní světový jazyk samozřejmě taky mohou znát/umet – i když ho neslyší ani nevidí (v textu – našich písmenech), ale ve svých znacích/symbolech… a můžou se naučit i mluvit, i když sami sebe neslyší. Ale to spíš vyjímečně a platí to spíš jen pro hluché než hluchoslepé.
I ten tvůj příklad jde vyjádřit různě, oni si zkrátka taky řeknou, že za 5 minut půjde ven na procházku – akorát si to řeknou jinak, v řeči kterou ovládají. Slova jsou jen symboly pro pojmy. Taky jim s tím ale bude muset někdo pomoci, oni si sami asi neřeknou přímo, že za 5 minut půjdou ven, protože nepoznají, kolik času oběhlo, když nevidí žádné hodiny a měřiče času – pokud si to nepočítají nebo na to nemají nějaký způsob/metodu. Ale když jim někdo třeba sdělí, že půjdou za 5 min ven, tak oni to pojmou, pochopí a představí si to.
Jednoduše oni vědí, co to znamená: čas, doba, minuty, číslici pět, někam jít, venek,… to jsou pojmy a v myli se to zpracuje, akorát ne v podobě vnitřního hlasu, ale nějak jinak.

Jedná se o formu myšlení. Myšlenky se vyjadřují různě, nejen vnitřním hlasem (i když ten převládá u drtivé většiny lidí).
Hluchoslepí taky mají několik způsobů komunikace… to už si můžeš vyhledat.

Nový příspěvek