Jak byste vysvětlili cizinci, kdy používat v a kdy ve?

Předložka ve = voklizovaná předložka.

Vokalizace předložek je záležitost hláskoslovná a je daná historickým vývojem – zánkjem jerů. Užití tzv. vkladného e u předložky „ve“ se řídí pravidly.

1. Předložka „v“ se důsledně vokalizuje před náslovným v- a f- vždy, před jinými souhláskami naopak nikdy. Např. ve vedení, ve Francii x v pondělí, v nedělí.
2. Dále se většinou předložka v vokalizuje, jestliže slovo začíná na několik souhlásek – ve čtvrtek, ale není to pravdilo – např. v zrcadle. Je možné užít v tvráři i ve tváří.

Shrnutí:
Nejde jen o předložku v, ale i o předložky k, s, v, z , které se nikdy nevokalizují před samohláskou a naopak se vždy vokalizují před souhláskou stejnou nebo podobnou.

Nepravidelnost vokalizace se přičítá individuálním rozdílům v chápání „obtížné výslovnosti“.

Jazykovědci uvádějí, že vokalizace neslabičných předložek ve spisovné češtině zůstává i nadále jevem velmi nepravidelným a individuálně značně rozdílným:
Např. Fr. Trávníček uvádí, že „o btížnost ve výslovnosti souhláskových skupin je často proměnlivá; někomu se zdá nějaká skupina nesnadná, jinému nikoli, a leckdy je tato dvojitost za různých okolností u téhož mluvčího.“

Podle mluvnice ČJ
.

tohle nelze vysvětlit jen tak,protože pravidelné zákonitosti v tom nejsou,bohužel.

Cizinci by pro začátek mohlo stačit rozlišení,
čím začíná slovo za předložkou:
Před samohláskou používat v (v úterý),
před souhláskou lze použít v (v jednu hodinu)
i ve (ve dvacet hodin).

Je-li na začátku slova více souhlásek,
použije se ve (ve středu).

Ale je to jen pomůcka,
nedá se na ni stoprocentně spolehnout.
Časem pro používání v/ve získá cit i cizinec.

Tak to je to poslední, co mi by mi u cizince vadilo. Ocenil bych už to, že bude se mnou mluvit česky. A zda řekne v řece nebo ve řece, ve stromě a jiné, tak to není důležité. Nehledě na to, že to někdy neví ani všichni obyvatelé této země.

v jednom, ve více