Jak by se měl člověk zachovat morálně správně v této situaci?

Až se oprostíš od materiálního světa, jako například já, probuzený k hlubokému uvědomění, nebudeš již tyto nepodstatnosti existence vůbec řešit. Děkuju.

Sice nejsem probuzen jako zjentek (který si plete slovo „uvědomění“ se slovem „zásun“), ale pokud chceš mít jistotu, tak vysázej cash v hodnotě věci (pořizovací, nepočítej amortizaci, bo s pořízením vznikají dodatečné náklady [čas!]) a neřeš to dál. Venkoncem papírky jsou JEN papírky a když chceš bazírovat na materiálnu, tak je lepší SLATÓ, slatíško, milááááášek! 😉

Možnost druhá je vzít dotyčného/ou za slovo. Venkoncem když dělá vofuky, JEHO problém. Svým návrhem kompenzace jsi dostatečně dostál morálce, podle mne. Dávat a ještě prosit – to je CESTA DO PEKLA! 🙂

Zalezi na tom, jak moc si ten clovek te veci cenil? Mozna se zase az tak moc nestalo?
Je-li to zena, muzes to vyresit omluvou a nejakym darkem (kvetiny + mala pozornost), je-li to muz, muze to spravit lahev kvalitniho piti.
Anebo pozvanim na veceri!!

Pokud to odmítá, tak má k tomu nějaký důvod: třeba nabízená náhrada není dostatečná. Takže správné je zeptat se poškozené osoby, jak má škodu nahradit.