Avatar uživatele
fcoop

Jak si myslíte, že byste jednali a jak byste dopadli?

Stanfordský vězeňský experiment: Aneb etika se stala velkou neznámou!
10. ledna 2011 v 15:46 | Daniel Hloušek | Články
Stanfordský vězeňský experiment: Aneb etika se stala velkou neznámou!
Do tohoto experimentu se myslelo, že člověk dokáže zůstat stejný i přes obrovský tlak okolí. Tento experiment je velikým milníkem dnešní psychologie a od této doby víme, že člověk v extrému se stává sám extrémní! Píše se rok 1971 a profesor Philip Zimbardo přichází s nápadem uzavřít určitý počet lidí do umělé věznice za účelem psychologického experimentu! Tento experiment je ovšem spíše důkazem zvrácenosti lidské povahy a bezmocnosti či lidského pudu sebezáchovy. V psychologii je tento experiment považován za nejznámější a zásadní! Pro svou krutost a vychýlenost od původního plánu byl experiment předčasně ukončen již šestý den. O členy pro výzkum nebyla nouze. Byla rozeslána inzerce, ve které stálo, že si za experiment můžete vydělat až 15 dolarů za den. Ze sedmdesáti pěti studentů prošlo výběrem přes testy dvacet čtyři studentů, kteří byli v normách svého psychického stavu a obstáli jako nejvíce emočně stabilní jedinci s výběru. Dále byla dvaceti čtyř členná skupinka dobrovolníků rozdělena pomocí hodu mincí, na 12 dozorců a na 12 vězňů(někde se uvádí 11 a 10). Věznice byla uměle vybudována v areálu Stanfordské university. Vězni i dozorci byli účelně vybaveni. Dozorci dostali dřevěné obušky a speciální brýle s tím, že nesmí fyzicky trestat ostatní vězně. Naopak vězni neměli ani spodní prádlo a oblečení bylo dosti levné! Zajímavostí bylo, že dobrovolníci ze strany vězňů podepsali smlouvu, že se, podobu experimentu vzdávají svých práv. První den při rozdělování ještě panuje klidná až veselá atmosféra, a sem tam někdo prohodil i nějaký vtip, aby se všichni zasmáli. Nástup do věznice byl v experimentu také navrhnut, a klasickým způsobem dobrovolníky zatkly a odvezli do věznice, jako postup při experimentu. Ve věznici nastala standartní prohlídka, jako je odhmyzení, prohledání a svléknuti do naha. Ještě před vstupem do cely jim byly připoutány železné řetězy, které měly demonstrovat jejich činy. Jména vězňů byla nahrazena čísly! Cely byly poměrně malé a bez toalet. V každé cele byli tři vězni, kteří tu měli pobýt dva týdny do ukončení experimentu. Vězeň, který potřeboval na WC, šel s asistencí dozorce a se šátkem na hlavě. Experiment ovšem dlouho dle očekávání nevydržel. První problémy nastaly již večer první den a posléze v druhý den vězni vyhlásily vzpouru, proti podmínkám, které zde panují! I přes nekontaktování Zimbarga, dozorci řešili prvně situaci za pomocí hasicích přístrojů, a napětí stoupalo i kvůli faktu, že museli pracovat přes čas. Zlost si dozorci začali vybíjet zejména při nástupech před cely. Psychická šikana před řady ostatních vězňů, cvičení, nechutné praktiky, neetický přístup k jiným vězňům, sexuální praktiky či čištění záchodů holýma rukama. Zašlo to až tak daleko, že vězňům byly zabaveny matrace a museli spát na zemi. Nesměli chodit do sprch! K základním pravidlům pro vězně v experimentu bylo přidáno mnoho nepsaných! Mezi prvními pravidly patřilo oslovování dozorců. Vězni museli dozorce oslovovat takto: „pane nápravný důstojníku“ Nadále vězni musí být potichu v době klidu a zhasnutí světel, nosit uniformy, oslovovat se čísly, a jakékoliv pochybení nad plnění plánu bylo trestné! Při pokusu odešli dva vězňové a nahradili je nový, kteří v očích ostatních vězňů spíše byli jako dozorci, nežli spoluvězni. To dokazuje, že okolní vlivy nemění jen chování, ale také chápání a srovnávání okolí. Otázkou je, proč samotná Zimbargo a mnoho dalších přihlížejících nezasáhlo proti počínání? A proč třetina dozorců, která vykazovala známky sadismu, jednala stejně krutě i před kamerou? Mladá absolventka university poukázala na otřesné podmínky, a šestý den byl experiment rozpuštěn. Nikdo neutekl, ale následky se někteří nesly ještě hodně dlouho, i když podle Zimbarga neutrpěli dlouhodobou újmu. Výsledkem toho všeho je vědecký názor, poukazující na to, že jedinec se dokáže chovat tak, jak to okolní podmínky vyžadují! Při experimentu bylo shledáno i soudržnost vězňů jako manipulace. Jeden něco udělal, ostatní to také udělali! I přes neetičnost se experiment zapsal do psychologie tučným písmem, a je považován jako za převratný a jinými zase jako jen zbytečnou neetickou hrou. Jedna osoba se dokonce zavřela v místnosti ve věznici a psychicky se zhroutila, ostatní byli pod velkým stresem. Bylo zcela jasně předvídatelné, jak se lidé budou chovat a mohlo se to dokázat jiným experimentem.

(Net)

Dost věcí to vysvětluje,řekl bych.Co jsme vlastně zač,my lidé?
Klasik:„Člověk – to zní hrdě“. ?

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 5Pro koho je otázka zajímavá? iceT, Andělé, Kerberus, anonym, suaeda před 4787 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
annas

Člověk – zní to ještě vůbec hrdě? Určitě ne.

Vzpomínám si na TV pořady Vyvolení a Big Brother, kdy několik jedinců žilo v uzavřené komunitě a část národa je sledovala prostředncitvím televizních kamer. I když šlo o peníze, bylo vidět, jací účastníci ve skutečnosti jsou. Pořad jsem jednou či dvakrát zhlédla, stačilo mně to – závist, předvádění se, útoky, chybí přizpůsobení se jeden druhému, neupřímnost atd. Potvrdilo se, že prostředí ovlivňuje člověka a že jedinec přebírá negativní energii skupiny. Ta je silnější než pozitivní …

Jinak těžko říct …

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
iceT

http://www.csfd­.cz/film/39655-experiment/

Tohle jsem viděla před pár lety.Film byl inspirován právě tímhle experimentem a přišlo mi to dost … nenapadá mě momentálně adekvátní slovo,a možná by těch slov bylo i víc.
My lidé jsme v podstatě zvířata,která mají dar mluvit,myslet,dos­tali jsme do vínku i vynalézavos­t,s jakou se navzájem mordujem,vymysleli jsme všejijaká udělátka,s kterými je snazší člověku ublížit a není k tomu třeba ani žádného experimentování.
Zrovna včera jsem se dívala na Las Vegas CSI,kde Grissom řekl:morální kompas nám ukáže směr,ale nedonutí nás tam jít.

Nevím jestli je to z hlavy scénáristy nebo nějaký citát,ale docela se to sem hodí.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
anonym

Ve chvili , kdy mam depresi ( spise malinkou depicicku ) , nebo se citim byt nejaka podrazdena , chci byt predevsim sama.
Nerada prenasim svoji negativni energii na svoje okoli.
Proto bych do takoveho " pokusu " nikdy nesla.
A vite co ? I tady na odpovedich mi to nekdy pripadne jako takovy experiment.
🙂 -iv-

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

O tomhle je natočený film.Nechá se stáhnout na http://www.uloz­.to/hledej/?q=ex­periment&cate­gory=1&discla­imer=0
Je to pod názvem Das Experiment a je tam ještě něco přidané (zkrátka aby to byl napínavý film).Je to velice zajímavé a napínavé.
Doporučuji, ale slabším povahám ne.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
baghira

Tento experiment znám, ale přesto si netroufám tvrdit, jak bych v JAKÉMKOLIV psychologickém experimentu dopadl já sám. Pravděpodobně jako většina ostatních.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

Nikdo nedokáže předem určit jak by se zachoval, kdyby bylo kdyby......

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

teď se dívám na jeden film z toho prostředí a je to vážně hnusný na to, že to bylo pod vědeckým dohledem :)

jinak by mě dost zajímalo, kolik lidí se jak zranilo a jestli někdo zemřel :) a jestli byl někdo potrestán.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
suaeda

O filmu jsem si přečetl, že byl „akčnější“ než ve skutečný příběh.
Jinak kdo se dostal na základní vojenskou službu před rokem 1980 a zažil pravý mazácký přijímač, který trval 1 měsíc tak si zkusil slabší odvar tohoto příběhu. Neustálé řvaní, sprosté nadávání a pokud „branec“ neuposlechl rozkaz tak si mazáci na něm pochutnali a úplně jej rozebrali. Naštěstí nebylo žádné bití. Ale i tak. Ráno musel vstávat ne v 6 hod. ale již ve 4 a šel škrabat brambory. Večer mu mazáci dali dělat rajóny, které netrvali do 10, kdy byla večerka, ale až do půlnoci (podle tehdejšího předpisu to bylo možné). A celý den byl branec v pohybu. Jediný oddech byl při stravě (na nejedení bylo tak 15 min.) a někdy při školení. Jinak stálý pohyb. Rajony, rozcvička, pořadovka, taktické cvičení (zákopy apod.) a tak stále dokola. Přibližně po týdnu tohoto upraveného režimu od mazáků byl zpravidla každý sebesilnější jedinec zlomen. Dnešní mladíci by se divili. Samozřejmě po měsíci již se to uklidňovalo a vojna šla normálka přežít. Čekalo se na vytoužený civil.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek