fyzické tresty při výchově dětí

Mám 4 děti, 3 už jsou dospělé a na výchově toho posledního (8 letá dcerka) vidím co všechno jsem dříve dělal blbě ☹

Dovolím se tedy předložit pár rad:

1. za všech okolností buď DŮSLEDNÝ

• nejen u důležitých věcí, ale zejména u maličkostí typu „už jsem ti 3× říkal, abys tu věc uklidil…“
• vyžaduj po dítěti splnění tvého požadavku ihned napoprvé

2. buď SPRAVEDLIVÝ

• když už trestáš (a je jedno o jakou formu trestu jde), tak dítě musí VŽDY vědět za co
• stejnou intenzitou jakou trestáš, tak i chval

3. jdi PŘÍKLADEM

• pokud dospělý něco ´pokazí´, nesplní, nedodrží slovo ap., musí se dítěti OMLUVIT

4. tresty STUPŇUJ

• pokud to je jenom trošku možné, tak nikdy ne facku „bez výstrahy“, ale nejprve ústní domluvy, pak fáze zvýšeného hlasu a až nakonec facka

5. vynechej citové vydírání (trestání)

• to měla ve zvyku má exmanželka a dnes s odstupem času mi to někdy starší děti občas připomenou

6. facku přes obličej jsem naposledy dal svý starší dceři (před 15 lety), když mi do očí lhala…

• prostě nikdy ne na hlavu

7. pokud musím vztáhnout ruku na dítě, tak jedině tzv. „na prdel“ a ideální, aby ji to pěkně štíplo a věděla o tom 🙂
Doplňuji:
A jestli jsem byl já fyzicky trestán?

Ano, ale vzpomínám si, že to bylo v době, kdy jsme asi 2 roky bydleli dohromady s rodinou mého strýce (měli stejně staré děti) a strýc nerozlišoval kdo je viník a pěkně po vojensku nás bužírkovou pomlázkou seřezal všechny…a častým viníkem byl jen jeho synek, parchant jeden 🙂

Upravil/a: standa

když vzpomenu na svou mladší sestru, byla řezaná (ve srovnání se mnou, na kterého se nemuselo sáhnout) jak žito, a to proto, že to vyloženě potřebovala a říkala si o to. Bylo jí to rozhodně ku prospěchu a žádná „psychická újma“ se nekonala. Čili fyzické tresty úplně vymycovat je taky špatně. Pak nám vyrostou rozmazlení a oprsklí frackové, jakých je plná Amerika.

Dostal jsem i od učitele a doma jsem se to neodvážil říct protože bych dostal ještě jednou. Taková byla důvěra ve školu. Dnes přijde rodič nafackovat učiteli. To Vám přijde normální? Někdy, dobře mířený pohlavek udělá práce za rok výchovy. Pozor ale nejít do extrémů a vše řešit v souvislostech. To se to dobře píše, že ?

Muj otec nesel pro facku daleko a pokud jsem nesplnila co zadal,mela jsem smulu.Nezazlivam mu to,presto ze byl tvrdy a prisny,moc me naucil.Jsem pro duraznost a respect ve vychove.S mirnosti to nejde,aspon tedy ne dlouhodobe.

Už to zde zaznělo:„Škoda rány,která..“­.Otloukat dítě jak píšťaličku je jeden extrém,druhý je nepoužít tento způsob vysvětlení stavu věcí. Svou dceru jsem uhodil dvakrát,vždy,jak standa říká"na prdel" a ne rukou.Zasloužila si to,užili jsme si to oba,až tak,že na to skutečně ona nikdy,nikdy!! nezapomene.Měla ten zadek až dojemně modrý a špatně se jí usedalo.

Nejsem proti takovým trestům,ale také je nepodporuji.Roz­hodně se najdou oba způsoby použití a i když je pravda „lepší pár facek,než dlouhý vysvětlování“,tak jsou i vyjímky.Myslím,že děti si musí uvědomovat obě možnosti a podle toho i jednat.Dceru jsem od narození plácnul po zadku jen 4X a bohatě jí to vystačilo až do teď (6let). U syna je to jiné.Je často paličatý a tvrdě si stojí za svým. Vždy se jim snažím byť „zdlouhavěji“ vysvětlit proč a následky.Daleko líp na ně působí dětinské chování z mé strany.Když si dupne,že to chce a hned,tak si dupnu že ne a nikdy.Když třeba plácne klacíkem dcera kluka,tak je to nechám ostudně provést i obráceně a pak se jich zeptám,komu se to líbilo.Navíc se u toho často i pobavíme a zasmějeme.tímto způsobem jsem si vytvořil s dětmi vztah,kdy se mi bez obav svěřují a nelžou.To také oceňuji a případné tresty jsou zatím spíš symbolické.
Jsem rozvedený a děti mívám polovinu měsíce u sebe.Tohle ale rozhodně platí víc než nějaké zastrašování nebo bytí.
Trest ano,ale přiměřený…

No tak já si osobně myslím že když dítě občas někdy dost zlobí..neuškodí mu nějaké to poplácání!..Zase se to nemá přehánět!
Mě také určitě rodiče dávali přes zadek když jsem se vztekala a nebyla k zadržení ale že by mě nějak mlátily to ne!

Škoda každe rany,ktera padne vedle,Ochrana děti se nam ukazuje v pravem světle,vidime to všichni v televizi.

Já jsem párkrát taky dostala na zadek i facku i pohlavek. Myslím, že to někdy bylo nutné, ale svoje děti chci bít co nejmíň. Ale nesouhlasím s tím, že je to týrání dětí. Každé dítě někdy potřebuje vytrestat. Ale s rozumem.