Existuje země,kde neexistuje omezení svéprávnosti?

1. pokus se reagovat vždy na konkrétní příspěvek. Bylo by pak o chlup snazší se v tom vyznat.
2. K „není čeho se bát“ tam předpokládám nešlo o nic ve smyslu, že nemáš právo na existenci, ale že rozhodování o omezení svéprávnosti je u nás už zpravidla poměrně dost opatrné v tom smyslu, že není svéprávnost omezena někomu kdo to omezení nepotřebuje, omezena je jen v nutných mantinelech a opatrovník má poměrně jasně vytyčeno, jaká má práva a povinnosti ve vztahu k opatrovanci. Popravdě má jen minimální možnost opatrovance svým úmyslným zásahem nějak poškodit.
3. „bude mi 21“ – nevím, proč se bojíš zrovna tohoto věku. V našem právním systému nemá téměř žádný význam. A stárneme všichni, bohužel pokud vím tak proti tomu stále neexistuje žádná obrana. Nezbývá než se s tím nějak srovnat. S tím, že nemohu vlastní silou létat už jsem se také nějak (skoro) smířil.
4. „nevyhovující léky“ – bohužel to je něco co se stává i zdravým. Věřím, že všichni lékaři se snaží pomoci, občas to ale nevyjde. Statisticky je větší riziko na lékaře kašlat, než jej poslechnout. Riziko je všude a není možné se mu zcela vyhnout.

A co se může stát pokud by o mé léčbě rozhodovali oni?

Zprasili už někoho s omezenou svéprávností nebo mu dali nevyhovující léky,když bere dotyčný jedinec psychiatrické léky?

Stalo se to někdy?

Kdo jsou oni? Lékaři? Ano stalo se to. Ale větší šance je, že to zvořeš Ty než že to zvořou oni.

A jak bych to mohla zvorat?

A existuje alespoň nějaká země kde to není tak přísné a kde by k vůli tomu nemohlo dojít k ohrožení života (třeba že by nemohli nikomu omezit rozhodování o své léčbě)

Přeci nemohou být všechny země takové hyeny,be?
Aby popírali někomu právo na život, tady v Česku je to I s andělskou ochranou dost nebezpečné,pokud se ztratím od domova na dlouhou dobu a přestane mi působit. A co je nebezpečnější ? Zmaření lidského života je ještě horší než případné dluhy,takže o trochu nebezpečnější je být s tím omezením.jsou povodně,a I když nás dům nepřišel k úhoně a jsme na kopci,tak mi hrozí evakuace, jen s tím rozdílem,že na ní mám mnohem.vice času, klidně i půl roku,k vůli tomu,že mám autismus, a nevím co si počnu a,sice už nejsem v tak velkém ohrožení jako před pár dny,ale bojím se,že se bude situace opakovat a taky se bojím o svoji budoucnost,mí rodiče tu nebudou věčně a I když se mi to omezení za 4 roky zruší,tak mi ho můžou dát znovu. V ČR budu 20 let a pokud to omezení v ČR neruší úplně,tak stejně budu asi muset ČR opustit nebo zvýšit ochranu o hodně.

Jak jako že se není čeho bát? To někteří lidi s handicapem na svět nepatří?

A je autismus duševní nebo mentální porucha?

A v Polsku je to jak se svéprávností? Sama takové omezení mám,bojím se že mi někdo naruší vědomí nebo zabije ,nemám žádnou volnost,každý den se bojím,a bojím se každých narozenin,jsem na nervy z toho,že mi bude 21,nechci být starší!!!Až to nastane tak budu asi psychicky v koncích,nechci aby se mi dál zvyšovaly roky,bojím se o svou budoucnost.

Takže na naší planetě neexistuje místo,kde člověk může volně žít bez ohledu na handicap a o nic se nestarat a rozhodovat si o všem sám a mít jen lehkou ochranu a nebát se v žádné situaci? To je potom nefér a některé životy jsou časované bomby a boj o přežití ,a kdo se bojí moc tak by se musel jít zabít.

Přečtěte si toto: https://justi­ce.cz/documen­ts/d/okresni-soud-v-kromerizi/info-k-k-rizeni-o-svepravnosti
Cílem řízení o omezení svéprávnosti je naopak dotyčné osobě pomoci, aby (třeba i nevědomky) neudělala průšvih.

A co když daného člověka odvezou do psychiatrické léčebny a tam ho zprasí

Nebo mu dají nevyhovující léky

Pokud je člověk zbaven svéprávnosti, tak to není pro srandu, ale je k tomu vážný důvod. Takový člověk nemůže sám o sobě rozhodovat, protože toho není schopen i když si to nemyslí. A v tom je to nebezpečnější. Není čeho se bát.