Dostali jste málem někdy přes hubu?

Ja jsem jednou dostala pekne pres usta na svatbe sveho bratrance. Byla jsem tam jedina svobodna holka a prali se o me tri takovi chasnici, svalousi. Hadali se, kdo se mnou pujde tancovat. Kdyz jsem vycitila nebezpeci, odmitla jsem jednoho, aby se nenastvali ti dva. Vsichni byli uz pekne naliti. A on mi pak necekane takovou vytnul, az jsem skoncila pod stolem!! Pak se spustila rvacka jako ve filmu. Dokonce tam tekla krev! Ja jsem se odplizila ven a utekla jsem. Od te doby na svatby nechodim!!

Ne málem, ale dostal jsem přes hubu.

Jednoho spolužáka na OA jsem neustále štval, tak mě v průběhu těch 4 let učení minimálně 20krát zmlátil.

Konkrétně jsem si z něj dělal legraci, urazil jsem jeho holku, skládal jsem o něm písničky, psal o něm slohy, a dokonce jsem o něm napsal knihu.

Naposledy se o to jeden pokusil 24. prosince loni.

Skončil s nakopanými koulemi a zády, odplazil se, jak zpráskaný pes, je stíhán pro výtržnictví. 😈

To, co popisuješ ty, není, žes málem dostal přes hubu, to jsou jenom kecy v kleci. 🤦‍♀️

Ty to vážně nikdy nepochopíš? Z keců nic nepovstává, kecy světem nehýbou, z mordy dokáže vypustit téměř cokoli i chcípák nevídaný! 😂

Ešte v časoch vyššej rovnoprávnosti pohlaví (dvoch) som si aj rovnoprávne zlízla „přes hubu“ nielen teoreticky, ale aj prakticky. Ale nehanbím sa za to. Taký je už život. Boli to krásne časy.
Dnes, aby sa človek bál ozvať… nič z toho nemá, dokonca ani len to „přes hubu“.

Málem ano, i doslova. Oplatil jsem.

Pokud jsi mu říkal to, co tady píšeš, tak se mu ani moc nedivím 😅

Jiřík tyhle záležitosti ovšem patří na školskou půdu stejně tak přirozeně, jako i hučka na hlavu S. L. Jacksona 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Jo, a ne jen málem. Za mého mládí (spíš v dětství) to byl hlavní výchovný prostředek jak ve škole, tak doma. Vzpomínám si na jednu kantorku hudební výchovy, u které taková dělovka udělená nějakému klukovi (holky nemlátila) na začátku hodiny po vstupu do třídy, byla takovou ouverturou předcházející výuce. Poté jsme si hromadně zazpívali něco jako „Krásný vzhled je na ten boží svět…“
Kupodivu se z nikoho z nás nestal psychycky narušený jedinec, který by v pozdějším věku mordoval kantorky někde v parku atp. Prostě tehdy se nešlo pro facku daleko. Někdy byla oprávněná, někdy ne a člověk k ní přišel jako „slepej k houslím“. Taky jsme se rvali mezi sebou z různých důvodů, ale nikdy se nestalo, že by byla při tom použita nějaká zbraň. Jó, to byly časy…