Dokážou v Norsku rozumět Dánům stejně jako my Slovákům?

„Mluvčí jednotlivých jazyků obvykle čtou texty psané ostatními skandinávskými jazyky bez větších problémů. Pokud jde o mluvené slovo, Norové a Švédové spolu mohou komunikovat každý svým jazykem bez větších potíží. Ovšem vzhledem k odlišné výslovnosti dánštiny je vzájemné porozumění mluvenému slovu mezi dánštinou na jedné straně a norštinou a švédštinou na straně druhé zpravidla obtížnější.“

Více v článku Rozdíly mezi dánštinou, norštinou a švédštinou:
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Rozd%C3%ADly_me­zi_d%C3%A1n%C5%A1ti­nou,_nor%C5%A1t­inou_a_%C5%A1v%C­3%A9d%C5%A1ti­nou#Vz%C3%A1jem­n%C3%A1_srozu­mitelnost

Dorozumí se, ale zrovna tihle určitě ne tak, jako my se Slovákama. Oni tam můžou a mají menší problémy a ne vždy a ve všem si rozumí.
Zato třeba Rusové a Ukrajinci se na pohodu domluví jako třeba my a Slováci (možná ještě líp). Teda, co se jazykové příbuznosti týče. Co se týče vzájemných vztahů, tak tam moc ne.

Upravil/a: Zvidatel

Dokáže pouze ten , kdo umí dánsky.

V Norsku rozumí Dánům mnohem víc, než my a Slováci.

Na váš dotaz odpovídají jazykovědci z UJCAV v časopise Naše řeč na základě přednášky orof. dr. Erika Hansena , člena katedry dánského jazyka kodaňské univerzity o tzv. semikomunikaci a o jazykové situaci ve středoskandináv­ských zemích.

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=6442

"Dánsko, Norsko a Švédsko tvoří zvláštní jazykové komunikační společenství. Každá z těchto zemí má svůj oficiální národní jazyk (Norsko dokonce dva!), a přesto dokáže každý z jejich obyvatelů porozumět řeči sousedů bez jakéhokoli studia a v komunikaci s nimi může vždy užívat své mateřštiny. V tomto smyslu tvoří Skandinávie jediný jazykový areál.

Především se musí mluvit pomalu a zřetelně; to ovšem působí značné potíže hlavně Dánům! Rovněž je třeba vyhýbat se slovům, která se skutečně odlišují, popř. občas užívat slov a obratů ze sousedního jazyka. Zvlášť nebezpečné jsou výrazy nazývané „falešní přátelé překladatelů,“ tj. slova, jež mají sice stejnou formu, ale v jednotlivých jazycích různý význam. Např. slovo frokost znamená v dánštině ‚oběd‘, zatímco v norštině a švédštině ‚snídaně‘. Rar znamená v dánštině a švédštině ‚laskavý, příjemný‘, v norštině však ‚pozoruhodný‘. Rolig znamená švédsky ‚veselý‘, dánsky a norsky ‚klidný‘ atd.

Zkušený Skandinávec dovede předvídat dorozumívací potíže a vyhýbá se jim různými opisy nebo užíváním slov vybraných z jazyka komunikačního partnera.

Takovouto komunikační strategií vzniká zvláštní jazykový jev — tzv. interskandináv­ština. Je to vyjadřovací technika, které často užívají mluvčí na konferencích nebo v cestovním ruchu; v obchodním styku podniků se objevuje dokonce i v tištěných projevech. Interskandinávština nemá např. stabilní slovní zásobu ani kodifikovanou gramatiku. Je to v nejlepším případě řeč příležitostná a zcela závisí na fantazii a intuici mluvčích." atd.

Upravil/a: annas