Historie úprav
Odpověděl/a – 24.červen 10:27
Na váš dotaz odpovídají jazykovědci z UJCAV v časopise Naše řeč na základě přednášky orof. dr. Erika Hansena , člena katedry dánského jazyka kodaňské univerzity o tzv. semikomunikaci a o jazykové situaci ve středoskandinávských zemích.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6442
"Dánsko, Norsko a Švédsko tvoří zvláštní jazykové komunikační společenství. Každá z těchto zemí má svůj oficiální národní jazyk (Norsko dokonce dva!), a přesto dokáže každý z jejich obyvatelů porozumět řeči sousedů bez jakéhokoli studia a v komunikaci s nimi může vždy užívat své mateřštiny. V tomto smyslu tvoří Skandinávie jediný jazykový areál.
ředevším se musí mluvit pomalu a zřetelně; to ovšem působí značné potíže hlavně Dánům! Rovněž je třeba vyhýbat se slovům, která se skutečně odlišují, popř. občas užívat slov a obratů ze sousedního jazyka. Zvlášť nebezpečné jsou výrazy nazývané „falešní přátelé překladatelů,“ tj. slova, jež mají sice stejnou formu, ale v jednotlivých jazycích různý význam. Např. slovo frokost znamená v dánštině ‚oběd‘, zatímco v norštině a švédštině ‚snídaně‘. Rar znamená v dánštině a švédštině ‚laskavý, příjemný‘, v norštině však ‚pozoruhodný‘. Rolig znamená švédsky ‚veselý‘, dánsky a norsky ‚klidný‘ atd.
Zkušený Skandinávec dovede předvídat dorozumívací potíže a vyhýbá se jim různými opisy nebo užíváním slov vybraných z jazyka komunikačního partnera.
Takovouto komunikační strategií vzniká zvláštní jazykový jev — tzv. interskandinávština. Je to vyjadřovací technika, které často užívají mluvčí na konferencích nebo v cestovním ruchu; v obchodním styku podniků se objevuje dokonce i v tištěných projevech. Interskandinávština nemá např. stabilní slovní zásobu ani kodifikovanou gramatiku. Je to v nejlepším případě řeč příležitostná a zcela závisí na fantazii a intuici mluvčích." atd.
Odpověděl/a – 24.červen 11:53
Na váš dotaz odpovídají jazykovědci z UJCAV v časopise Naše řeč na základě přednášky orof. dr. Erika Hansena , člena katedry dánského jazyka kodaňské univerzity o tzv. semikomunikaci a o jazykové situaci ve středoskandinávských zemích.
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6442
"Dánsko, Norsko a Švédsko tvoří zvláštní jazykové komunikační společenství. Každá z těchto zemí má svůj oficiální národní jazyk (Norsko dokonce dva!), a přesto dokáže každý z jejich obyvatelů porozumět řeči sousedů bez jakéhokoli studia a v komunikaci s nimi může vždy užívat své mateřštiny. V tomto smyslu tvoří Skandinávie jediný jazykový areál.
Především se musí mluvit pomalu a zřetelně; to ovšem působí značné potíže hlavně Dánům! Rovněž je třeba vyhýbat se slovům, která se skutečně odlišují, popř. občas užívat slov a obratů ze sousedního jazyka. Zvlášť nebezpečné jsou výrazy nazývané „falešní přátelé překladatelů,“ tj. slova, jež mají sice stejnou formu, ale v jednotlivých jazycích různý význam. Např. slovo frokost znamená v dánštině ‚oběd‘, zatímco v norštině a švédštině ‚snídaně‘. Rar znamená v dánštině a švédštině ‚laskavý, příjemný‘, v norštině však ‚pozoruhodný‘. Rolig znamená švédsky ‚veselý‘, dánsky a norsky ‚klidný‘ atd.
Zkušený Skandinávec dovede předvídat dorozumívací potíže a vyhýbá se jim různými opisy nebo užíváním slov vybraných z jazyka komunikačního partnera.
Takovouto komunikační strategií vzniká zvláštní jazykový jev — tzv. interskandinávština. Je to vyjadřovací technika, které často užívají mluvčí na konferencích nebo v cestovním ruchu; v obchodním styku podniků se objevuje dokonce i v tištěných projevech. Interskandinávština nemá např. stabilní slovní zásobu ani kodifikovanou gramatiku. Je to v nejlepším případě řeč příležitostná a zcela závisí na fantazii a intuici mluvčích." atd.