Cokoliv očekáváte, stane se?

Potvrzuje se mi to každou chvíli. Jak na něco pomyslím, dřív či později to přijde.
Musím si opravdu dávat pozor na to, na co myslím, ale snadné to fakt není.

Ono se taky říká „Dej si pozor, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit“.

Je pravda, že k sobě přitahujeme to, jak myslíme. To se týká spíš víry. O něco usiluji a věřím si, že toho dosáhnu, že se to stane (to jsou pozitiva = věřím tomu, tak se taky přičiňuju o to, aby se to naplnilo – je tam pravděpodobnost, že se to vyplní, když se snažím). Naopak, když věřím, že něco nezvládnu, že není šance (negativa), tak v takovém případě se to ani nemá šanci splnit, protože se o to nesnažím a ani tomu vlatně nevěřím, i kdybych to chtěl.
Když už myslím negativně, nevěřím tomu, tak se to vzájemně projeví i v jiných situacích, které s tou předpovědí můžou souviset – vzájemně se ovlivní (ty negativa se mohou přenášet na jiné lidi, na situace a čím dál víc vzniká pravděpodobnost nenaplnění oné situace – ve kterou nevěřím, neočekávám ji). A čím méně víry tam je, tím spíš se to nestane.

Pak to může být otázkou sebevědomí (což je ale vlastně taky ta víra). Něco chci a věřím si, že toho dosáhnu a nakonec to pravděpodobně i získám. Např. líbí se mi nějaká dívka, tak ji oslovím a zeptám se jestli by se mnou někam nezašla – věřím si, takže nemám problém s ní promluvit. Naopak, když si nevěřím, tak možná s ní ani nezkusím promluvit, popř. se k tomu odhodlám, ale je větší pravděpodobnost, že odmítne – protože si v tomto případě nevěřím, jsem plachý a kolikrát to může být až odpudivé (kdo by chtěl jít se stydlivkou, který se neumí zeptat, jestli s ním někam nezajde, kdo něco vykuňká a trvá než to ze sebe dostane, atd…).
Je to statistika, pravděpodobnost. Prsotě ten sebevědomý má větší šance i příležitosti.

Když v něco věřím, že se něco stane, tak se to stát může, protože je tam vyšší pravděpodobnost úspěchu. Dá rozum, že v to, co nevěřím se nestane, protože to ani nepřipustím (že by se to stát mohlo).

Podle mě tu platí něco jako „zákon“ přitažlivosti. Když něco chci, v něco věřím atd.. tak se tím zaobírám – myslím na to. A na co myslím (a v co taky věřím) se může stát, protože o „tom“ vím, starám se o „to“ – snažím se o to (aby se to stalo), vyhledávám to. Máme tu věc v podvědomí, víme o ní, tak je taky možné že ji potkáme (=že se stane).

Je ale akt, že kolikrát se splní i události, které očekáváme, ale které nemá šanci nějak zásadně ovlivnit – prostě se stanou a my to dopředu někdy nějak tušíme. Možná na to mají (někteří) lidé čuch, instinkt…

Upravil/a: DoTazatel

… ne, já vím, že to dycky nějak dopadne a když ne dobře, tak aspoň špatně, proto mne nic nepřekvapí, a jak sám víš, život přeje připraveným …

Já to mám spíš v té podobě, že něco chci udělat, ale pak si řeknu, že je to možná zbytečné, ale pak toho skoro vždy lituju, protože by se později hodilo.

Ne vždycky, někdy se dokonce stalo i co jsem neočekával, anebo jsem očekával něco, co se nestalo. Spíš to mám tak nějak namícháno.

No, já nejdříve věci vidím a teprve potom se stanou. Táhne se to se mnou životem jako nějaký batoh. A protože podle sebe soudím tebe, jak se říká, tak si dokonce myslím, že to tak má každý. Prostě že nejprve je myšlenka a potom svět, jak ho známe. D;

Kéž by to bylo tak jednoduché. Obojí zmíněné efekty znám, ale NEJVÍC mne potkávají věci naprosto ÚCHYLNÉ! :)

Tak třeba moje nohy, ty jsou naprosto NEODOLATELNÉ. Kočky se o ně rády otírají – myslím ty mňoukací, ty erotoperverzáku! ;) :)
Hlavně pro všelijaké ratlíky a jiné pidisramídly – jsou oblíbeným cílem jejich okusování, několikrát došlo z jejich strany k pokusu o soulož s mojí nohou, ale co už, to asi zná dost lidí.

Stalo se mi ale, že jeden takový krysoratlík zákeřně nenápadně přiběhl a než jsem si ho všiml, tak mi zechcal nohavici zmetek! A to je pouhá nepatrná ukázka toho, co se mi děje. Kdybys znal hry série Fallout, chápal bys, že občas věřím v osobní obdaření perkem „Jinxed“ (poznamenaný) > http://madbrah­min.cz/index.php?dir=fa­llout2/f2nah_lok­&id=paria :D :D :D