Historie úprav
Odpověděl/a – 12.únor 15:08
Je pravda, že k sobě přitahujeme to, jak myslíme. To se týká spíš
víry. O něco usiluji a věřím si, že toho dosáhnu, že se to stane (=
věřím tomu, tak se taky přičiňuju o to, aby se to naplnilo – je tam
pravděpodobnost, že se to vyplní, když se snažím). Naopak, když věřím,
že něco nezvládnu, že není šance (negativa), tak v takovém případě se
to ani nemá šanci splnit, protože se o to nesnažím a ani tomu vlatně
nevěřím, i kdybych to chtěl.
Když už myslím negativně, nevěřím tomu, tak se to vzájemně projeví
i v jiných situacích, které s tím můžou souviset – vzájemně se to
ovlivní. A čím méně víry tam je, tím spíš se to nestane.
Pak to může být otázkou sebevědomí (což je ale vlastně taky ta víra). Něco chci a věřím si, že to bude moje a nakonec pravděpodobně i bude. Např. líbí se mi nějaká dívka, tak ji oslovím a zeptám se jestli by se mnou někam nezašla – věřím si, takže nemám problém s ní promluvit. Naopak, když si nevěřím, tak možná s ní ani nezkusím promluvit, popř. se k tomu odhodlám, ale je větší pravděpodobnost, že odmítne – protože si v tomto případě nevěřím, jsem plachý a kolikrát to může být až odpudivé (kdo by chtěl jít se stydlivkou, který se neumí zeptat, jestli s ním někam nezajde, kdo něco vykuňká a trvá než to ze sebe dostane, atd…).
Když v něco věřím, že se něco stane, tak se to stát může, protože je tam vyšší pravděpodobnost úspěchu. Dá rozum, že v to, co nevěřím se nestane, protože to ani nepřipustím (že by se to stát mohlo).
Podle mě tu platí něco jako „zákon“ přitažlivosti. Když něco chci, v něco věřím atd.. tak se tím zaobírám – myslím na to. A na co myslím (a v co taky věřím) se může stát, protože o „tom“ vím, starám se o „to“ – snažím se o to (aby se to stalo), vyhledávám to. Máme tu věc v podvědomí, víme o ní, tak je taky možné že ji potkáme (=že se stane).
Je ale akt, že kolikrát se splní i události, které očekáváme, ale které nemá šanci nějak zásadně ovlivnit – prostě se stanou a my to dopředu někdy nějak tušíme. Možná na to mají (někteří) lidé čuch, instinkt…
Odpověděl/a – 12.únor 15:12
Je pravda, že k sobě přitahujeme to, jak myslíme. To se týká spíš
víry. O něco usiluji a věřím si, že toho dosáhnu, že se to stane (to
jsou pozitiva = věřím tomu, tak se taky přičiňuju o to, aby se to
naplnilo – je tam pravděpodobnost, že se to vyplní, když se snažím).
Naopak, když věřím, že něco nezvládnu, že není šance (negativa), tak
v takovém případě se to ani nemá šanci splnit, protože se o to
nesnažím a ani tomu vlatně nevěřím, i kdybych to chtěl.
Když už myslím negativně, nevěřím tomu, tak se to vzájemně projeví
i v jiných situacích, které s tou předpovědí můžou souviset –
vzájemně se ovlivní (ty negativa se mohou přenášet na jiné lidi, na
situace a čím dál víc vzniká pravděpodobnost nenaplnění oné
situace – ve kterou nevěřím, neočekávám ji). A čím méně víry tam
je, tím spíš se to nestane.
Pak to může být otázkou sebevědomí (což je ale vlastně taky ta
víra). Něco chci a věřím si, že toho dosáhnu a nakonec to pravděpodobně
i získám. Např. líbí se mi nějaká dívka, tak ji oslovím a zeptám se
jestli by se mnou někam nezašla – věřím si, takže nemám problém
s ní promluvit. Naopak, když si nevěřím, tak možná s ní ani nezkusím
promluvit, popř. se k tomu odhodlám, ale je větší pravděpodobnost, že
odmítne – protože si v tomto případě nevěřím, jsem plachý a
kolikrát to může být až odpudivé (kdo by chtěl jít se stydlivkou, který
se neumí zeptat, jestli s ním někam nezajde, kdo něco vykuňká a trvá
než to ze sebe dostane, atd…).
Je to statistika, pravděpodobnost. Prsotě ten sebevědomý má větší šance
i příležitosti.
Když v něco věřím, že se něco stane, tak se to stát může, protože je tam vyšší pravděpodobnost úspěchu. Dá rozum, že v to, co nevěřím se nestane, protože to ani nepřipustím (že by se to stát mohlo).
Podle mě tu platí něco jako „zákon“ přitažlivosti. Když něco chci, v něco věřím atd.. tak se tím zaobírám – myslím na to. A na co myslím (a v co taky věřím) se může stát, protože o „tom“ vím, starám se o „to“ – snažím se o to (aby se to stalo), vyhledávám to. Máme tu věc v podvědomí, víme o ní, tak je taky možné že ji potkáme (=že se stane).
Je ale akt, že kolikrát se splní i události, které očekáváme, ale které nemá šanci nějak zásadně ovlivnit – prostě se stanou a my to dopředu někdy nějak tušíme. Možná na to mají (někteří) lidé čuch, instinkt…