Co měli dělat vojáci okupačních armád, když dostali rozkaz, diskutovat s kolemjdoucími? Co dělat, když Vám zapálí tank?

Ano byli. Někteří diskutovali, ale hodně jich ani nevědělo kde jsou!!!
Lidé jim lezli na tanky a před ně, která okupační armáda si toto nechá líbit?
Nezapoměňte, že měli nabito ostrým střelivem!! Na některé vyhrocené situace reagovali velice klidně a umírněně. Nezapoměňte také, že jenom sovětských vojáků zde bylo 400 000 a desítky tisíc tanků!!! Umírněné chování vojáků může ocenit jenom voják!!

Jsem pamětník a vím , že ten lidový poprask, zejména ve městech, byl daleko větší než se uvádí a publikuje. Na venkově se téměř nic nedělo. Zajímavé je , že se hodně málo fotilo. Sám fotím celý život ale foťák jsem nikdy u sebe neměl, dnes toho lituji. Vojákům focení nevadilo, ale civilisté to neměli rádi. Měli strach že se jejich účast v ulicích použije proti nim!!! a tak ti foťák i hubu klidně rozbili. Focení tehdy nebylo tak snadné jako dnes.

Upravil/a: mosoj

Bola som priamo prítomná, pri zapaľovaní tanku pomocou fľaše s horľavinou na námestí plnom ľudí, tank sa točil na mieste, otáčal vežou a hýbal hlavňou. Môj vnútorný hlas akoby cítil, že vnútri tanku prevládal strach zo smrti a trpké čakanie na povolenie výstražnej paľby.
Oneskorene som si uvedomila následky, ak by tank na námestí plnom ľudí vybuchol, toto naše víťazstvo by stálo množstvo mrtvých a ranených našich protestujúcich občanov. Ale v tej dobe sme boli plní hnevu a na následky sme nemysleli.
Ako sa cítili ruskí vojaci? Ako sa asi cítil šofer cisterny, ktorú ľudia zhodili z mosta do Dunaja. Počas pádu sa mu podarilo vyskočiť, čo bolo ďalej s nim už neviem. Oni (radoví vojaci) nevedeli, do čoho prišli, plnili príkaz veliteľov a vlády pomôcť bratskému československému ľudu. Tak nám to v diskusiách vysvetľovali, nevidím dôvod ani dnes im tieto tvrdenia neveriť.
Streľba – bola som pri viacerých streľbach, ako mnohí popisujú do ľudí, nie je to pravda. Ani dnes nejestvuje fotografia na ktorej ruský vojak mieri na ľudí v dav, vždy sú zbrane namierené hore a strieľali do výšky, na budovy a strechy. Moje zranenie bolo z takejto na ľudí nemierenej streľby. Takže mám dodnes zjazvené právo toto tvrdiť. Ano, boli aj priame streľby, napríklad, keď strážnik v banke vystrelil z okna, zastrelili ho, ale až po jeho výstrele. Opisujem len to, čoho som bola priamym svedkom.
Ak porovnávam fotografie a filmové zábery z tej doby, s rovnakými situáciami vo svete aj dnes, vidím rozdiel. Zoberte si lupu a všimnite si tváre účastníkov, to nieje umelecký komparz, to sú živí ľudia, nie sú hrané.

Dle informací byl rozkaz, v Československu je kontrarevoluce na Šumavě Německá vojska, potlačit, střílet, zlikvidovat odpor, takže počet obětí byl minium a to většinou nerozumem čecháčků poblázněním Dubček-slibotechnou a jeho bláboly..

To co předvedl Dubček a jeho naivní šílenci, mohlo být národní tragedií a tím desetitíce obětí.

Když byl v srpnu 1968 na návštěvě polo-Rom Ceausescu, tak mimo jiné pravil Dubčekovi, fandím vám, ale pomalu počástech změny, nedráždit Sověty.

A tento polo-Rom, když Rumunsko koncem srpna obklíčila vojska Sovětů, Maďarů a Bulharů, tak vyhlásil nejvyšší vojenskou pohotovost, včetně domorodých gard a tím spřátelená vojska odtáhla.

Tak se zachoval polorom, proti naším pokakaným vůdcům při podpisu údajně oprávněné okupace v Moskvě na dlouhá léta