Co jste si jako děti kupovali na škole v automatu nebo bufetu?

Filip84-Tvůj popis školníka mě jakožto také školníka skvěle pobavil 🤣🤣🤣

Rocker: Ale „Bombarďák“ takový opravdu byl (je, on žije, arciť už mu bude něco přes sedmdesát). Tož počkej, „pohádka školnická“:

Když jsme byli v první, druhé třídě (tzn. 1991 – 1993), tak byl školník fotr od mého spolužáka. Jenže to jsme byli na prvním stupni, to je jiná budova, tak tam ten školník nebyl tak často, jenom když tam bylo potřeba něco udělat.

My jsme se ho báli, bo jeden spolužák, co – zase – jeho fotr, nějak, s tím fotrem, co tehdy robil školníka, robil, tak ho znal, že, no a ten spolužák donesl, že ten školník má jenom jedno oko. A, opravdu, dneska to vím, že má namísto jednoho oka protesu. No nic, tož jak děcka, že jo, malá, on byl takový veliký, maskulinní typ a měl jedno oko. Tak jsme se ho báli, no. 😅 Ale nic moc víc si o něm nepamatuju, prostě on nebyl taková „postava“, jako Bombarďák.

No a jak jsme šli na druhý stupeň, pátá třída, že, tak tam už byl Bombarďák. Já jsem to i věděl, kdy ten spolužákův fotr se školničením skončil, no ale nepamatuju si to, ale tak nějak, naše 3–4 třída.

Bombarďák nebyl moc oblíbený školník mezi učitelským sborem, protože on tak „pracoval“ reálně socialisticky, on si tu práci rozložil, šetřil a dělal padesát věcí najednou, takže po škole burdel, Bombarďáka všude „hodně“ a nic nepodělané.

My jsme třeba měli přírodozpyt. Bez zaklepání, čehokoliv, se rozrazily dveře, a v nich štafle. No a až vešly štafle, tak vešel Bombarďák. A říká: „Olinko, já jdu toť spraviť světlo, jo?“, no a úplně mu bylo šumák, že my máme hodinu a se tam učíme. Došel, že pod to světlo, vyhodil ta děcka, co tam seděla, něco jako „ty, di si sednuť jinam, nebo ťa to světlo posmýče a uvidíš!“ a začal montovat světlo. Teďka sundal tu kouli, stínidlo, čuměl do žárovky, jak do svatého obrázku, my se učili, a najednou (on měl docela hřmotný hlas!) se rozlehlo třídou: „tož to musím pro kombinačky!“ Normálně, slez ze štaflí, odešel, přišel za deset minut zpátky (pokouřil, že), v ruce kombinačky a říká: „tož už mám kombinačky, tož idu na to!“ Vylez na štafle, urval tu vykroucenou baňku žárovky, hodil do vědra, co měl na zemi, což komentoval „tož dneska sem sa aj trefil!“, no a rval tam tu patici žárovky z objímky. Teďka mu to nešlo, což komentoval „doprdele, však to tam je přilepené, jak hovno na nutrii!“, no a nakonec to nějak vyrval ven, ale i s objímkou. To komentoval „tož musím pro objímku, šak já ani nevím, jestli nějaků mám!"a odešel. Mezitím hodina skončila. Bombarďák přišel, už v další hodině, po přestávce, tam té druhé učitelce říkal "tož už mám objímku tož to jdu dodělať, jo?“ Vylez na štafle, slez ze štaflí a říká „tož rači vypnu aj pojistky!“ a zase ho dvacet minut nebylo. Pak přišel, že „tož už sem vypnul pojistky, ale rači to aj zkusím, ať mňa to nepokope!“, no a lupal spínačem. Když viděl, že to fakt nesvítí, tak zase vylezl na štafle, namontoval objímku, slezl ze štaflí a hledal v brašně žárovku. Nenašel, což komentoval „tož já tu už nemám žádnů žárovku. Tož já ani nevím, jestli nějaků ještě mám, tož půjdu pohledať.“ Sebral se, odešel, a zase ho dvacet minut nebylo. Přišel před koncem hodiny, tvářil se, jak když zjistil, kde má čmelák žihadlo a říkal „tož jakúsi sem aj našel!“ Tak vylezl na štafle, našrouboval žárovku, slezl ze štaflí, šel, lupl spínačem, a v tom mu došlo, že má vypnutý ten jistič. Tak říká: „tož já jdu nahodiť ty pojistky, ať to možu aj zkusiť!“ a odešel. Mezitím skončila hodina, jo, uprostřed třídy, už třetí hodinu, štafle, vědro, koule stínidla, brašna, kombinačky, a tak vůbec a podobně, no a asi po pěti minutách, co začala třetí hodina, se bombarďák vrátil „tož už sem aj pojistky nahodil!“. Tak lupnul spínačem, teďka světlo se rozsvítilo, což Bombarďák komentoval „tož kurwa dobře sem to spravil!“, vylezl na štafle, podíval se, jestli jako ta žárovka dobře drží, slezl dolů, vzal kouli stínidla, vylezl nahoru, nasadil stínidlo, znovu rozsvítil a říká: "tož dobré je to, aj to svítí. Tož mi tu ty krámy nechte, já mám ještě jakúsi jinů robotu, já si pro to potem příjdu."A odešel. Až za dvě hodiny přišel, uklidil si – na třikrát – štafle, vědro, brašnu a kombinačky a odešel.

Nebo on měl kamaráda, učitele tělocviku, Miroslav se jmenoval. Oni byli tak inteligenčně na podobné vlně: ten učitel representoval, takže ten tělovýchovný institut „zfoukl“ při tom, jak to za Husáka bývalo, že. A zemězpyt a tělocvik může opravdu učit skoro každý. A teďka jdeme o přestávce po chodbě, a tam se ozve hřmotný hlas, přes celou dlouhou chodbu: „Míro zdáááaaar!“ To ho Bombarďák zdravil. A Míra na to: „Franto (ano, Bombarďák se jmenoval Franta) nazdááááaaaaar!“

Potom ve vedlejší třídě byl takový spolužák, co ho i kriminálka naháněla po střeše (no prostě problematický), a on nějak hodil po učitelce kliku od okna, že se ta klika zapíchla do tabule. Věděl jsem podrobnosti, ale teď si na ně nevzpomenu, přece je to už hrubě přes dvacet roků. No nic, tak hodil kliku, to se nějak řešilo po kázeňské linii, ale nemohla být ve třídě tabule s dírou. Tak třídní řekla Bombarďákovi, že mají v tabuli díru, ať to nějak zakytuje, nebo tak něco. Tak Bombarďák došel – to bylo o přestávce, takže jsme to viděli i slyšeli – a říká: „Smradi zasraní, to ste museli tu tabulu tak dojebať? Kdo sa s tým má jebať!? Tož, Olinko, já nevím včíl, co s tým.“ No a učitelka, že jestli nemá nějaký kyt, nebo tmel, nebo tak něco. „Tož mám tam medvědí hovno, ale tož to bude na hovno, tož to je také lepivé jak to hovno, tož to tam nemožu dať! Tož leda vodní sklo.“ Tak zase, že jo, Bombarďák čtyři hodiny opravoval tabuli. Tam míchal, ve vědru, to vodní sklo, nakonec se mu to nějak podařilo namíchat, tak to nějak, špachtlí, zakytoval, pak, jak to zasklo, tak to šel ještě přebrousit, no síla! Jo, a pak se objednávala barva na tabuli (to byly ještě ty na křídu, že, zelené) a tabule byla jako nová!

Nebo my jsme měli šatny, a na těch šatnách byly takové ty luxfery, z toho skla, dutého. No a někdo rozhodl, že luxfery půjdou pryč, a že se tam dají takové ty plastové, tenké, luxfery. Tak Bombarďák „valil bomby“: kladívko, kleště, vědro, kolečko, smeták. lopatku, židlu. Ona spousta těch luxferů už byla různě porozbíjených, že, za ty roky, ale spousta taky ne. Tak Bombarďák do toho vrazil kladívkem, kurwowal u toho, pak to vyklepával, sekáčem a špachtlí odsekával tmel – kurwowal u toho, ty, ale tak za měsíc to bylo jako nové!

On zase uměl, ale všecko mu trvalo, jak psovi pastva a kydů kolem toho bylo nevídaných. No a my jsme ho měli rádi, už jenom proto, že když přišel cokoli opravovat, tak se 2 – 4 hodiny, minimálně, prakticky neučilo! 🤪😂😂😂

Ono asi i jak kde, u nás nebyl buffett ani na druhém stupni, a jsem ročník 84, tak si to spočítej.

Filip a ty seš tady na odpovědích v době, kdy máš zrovna nejvíce žít? Proboha co se ti stalo?

Elkon: To jsi mě překvapil,protože táta kterému je 60 let mě říkal že když chodil na Zš tak bufety prý byli. 😮

Jenže mě není 60, ale 70.

Elkon, nebuď citlivka!

zjentek – jako obvykle jsi nepochopil o co jde.