Co by se změnilo, kdybych se stal bohem?

Jsou dvě možnosti: buďto se staneš něčím, co my považujeme za materii pojmu „bohové“, nebo se nestaneš něčím, co my považujeme za materii pojmu „bohové“.

To zjistíš, až umřeš. Proč? Protože bohové, jestliže existují, jsou entity, nemají fysickou podobu, materialisovanou v tomto světě, eo ipso, jakmile zemřeš, staneš se rovněž entitou, a jako jsi nyní také zvíře, budeš po smrti také bohem.

A nebo fysickou smrtí všecko končí, člověk nemá nějakou část ega, osobnosti, duši – nazvi to jak chceš, která by byla nezávislá na existenci fysického těla. V tom případě ale neexistuje ani nic takového, co my považujeme za bohy.

I na tuhle otázku lze najít odpověď již za života, s jistotou blízkou materiální pravdě. Kde? Hledej, šmudlo!, na stříbrným podnosu Ti to nikdo nepřinese! 🙄 Nepřemýšlej nad tím, na co bys si dal galaty, kdybys neměl hnáty, a jestli by v Ulanbataru nemohly taky jezdit tramwaye a hledej, přemýšlej, vnímej …

V jednom ani v druhém případě se, samozřejmě, nic nezmění, to je Ti, snad jasné, ne? 🙄

Pochopitelně by se změnilo všechno… 🤣 Tebe (tvou lidskou osobnost) by to VÍCEméně „zabilo“. Dá se říct, že by snad zbyl nějaký zbytek tvé osobnosti (vzpomínek, vlastností), ale vedle TOHO VŠEHO by to byla jen nepatrná a zanedbatelná část. Už bys nebyl člověk, byl bys mimo intelekt a mimo běžné, omezené poznání. A vůbec jakékoli omezení. Roli by v jisté míře hrály vševědoucnost, všudepřítomnost a všemohoucnost (dle náboženství, ale dá se říct, že v určité míře to platí pro většinu bohů/náboženství). Kontrola nad prostorem, realitou, sférami, časem aj. Viděl a prožil/zažil bys vše co kdy existovalo nebo bude a taky bys nad tím měl kontrolu.

„Stát se bohem“ je vlastně součástí mnoha náboženství nebo náboženských filozofií. Většiny polyteistických (dnes obzvlášť hinduismus), buddhismus, taoismus, aj. V podsatatě je to jistým cílem každého mysticismu (a každé náboženství má svou mystiku → dokonce na tom snad každé náboženství vzniklo).
Celé to stojí na postupném očištění se, přibližení se (k) bohu, na sjednocení, transformaci a transcendenci.

Pak je zde ještě možnost apoteózy, kdy tě ostatní prohlásí za boha. Ale to je jen otázka postavení a statusu v lidské společnosti. Staly by ses bohem „de iure“ (dle vnímání lidí), ale ne „de facto“.
Ale jako i dle těch nábožensko-filozofických konceptů, máš k tomu hodně daleko. Tohle se mělo podařit (dle mytologií aj.) naprostému minimumu lidí v historii, kteří došli nejvyššího osvícení a překonání lidství. Prostě extrémně výjimeční jedinci³.

Upravil/a: Disraeli

Jak se může satan stát bohem? Zkus mi to vysvětlit. Já ti pak odpovím na tvou otázku.

Nic by se nezměnilo.
Nepovedený vtip.....
Toho bohdá nebude…
Je to naprostý nesmysl.
Meta = vytyčený cíl. Dejte si Rokio, nějaký reálný cíl, nebo navštivte
svého psychiatra.

Ja si na rozdil od ostatnich myslim, ze je to dobry cil! Musis se zacit modlit nekolik hodin denne, chodit po svete a narovnavat lidska pochybeni, branit zlu, prilozit ruku k dilu tam, kde je to potreba – proste pachat bozske ciny!
Tim padem nebudes mit tolik casu vymyslet blbosti a otravovat lidi!! Navic te vsichni budou zboznovat! Takova meta uz zato stoji, ne??

„Ó, aký to vo mne zomiera umelec!“ (Nero)
Vážený Rokio Claudius Caesar Nero, chcete byť silou mocou posledným bohom z rodu človeka?
Vy už nechcete žiť ako človek z rodu človeka? Veď len vďaka ľuďom a ich myšlienkam vznikli bohovia. Uvedomte si základnú myšlienku Stvorenia sveta „…a v ten deň človek stvoril boha“