Čím to je, že podomácku uzený kapr a jiné ryby jsou o tolik chutnější než kupované uzené makrely?

Nejsem přes uzení ryb, ale domnívám se, že v tom hraje roli rozdíl mezi „domácím uzením“ (kouřem) a tím průmyslovým (udícím plynem). O případné roli přípravy ryby před uzením nemluvě. 😉 🙂

Otravinářský průmysl si už nezadá s chemickým. Uzené aroma je odporně páchnoucí, ale levná kapalina, která se používá místo uzení kouřem. Samozřejmě že takto vyuzený výrobek má mizernou trvanlivost. Navíc aromata se podle evropské legislativy nemusejí vůbec uvádět ve složení potravin, na rozdíl od éček.

Tož, podívej se: já Ti to vysvětlím na normálním mase, protože já jím ryby, prakticky, jenom syrové, a na uzené makrele bych si fakt nepochutnal, to samé na uzeném kaprovi. Ale z malého kapra vařím chutnou polévku, s rybí omáčkou, chilli, sójovou omáčkou, 고추장 a rejžovou nudlí. 👌😅

Vezmi třeba krkovici, tak jako, zhruba, ten kus, co z toho prasete je, celou. Tak kolik to má? Asi tak 2 kg, plus minus? Tak zhruba. K tomu si přidáš bok, třeba jeden, jo, si klepnul prase, tak máš, tak to je velký kus flákoty, i s žebrem. Tak Ty máš, doma, tu malou udírnu, tak tam zatopíš, naházíš tam poleno podle Tvých osobních preferencí, zkušeností (nebo podle toho, co máš), pověsíš tam ten bok a tu krkovici, no a udíš. A časem utrefíš, jaký poleno pálit, kdy tam to maso pověsit, a jak dlouho udit.

A kdo udil, nebo to alespoň někdy viděl, ten ví, že to trvá. No tak doma to není problém, poleno ani nemusíš kupovat, bohatě postačí klestí, které si můžeš, vlastnoručně, v lese nasbírat a donést domů zadarmo. A i když to poleno koupíš a poleno není laciné, tak kolik toho polena potřebuješ, abys vyudil po jedné zabíjačce? No, tři vlečky to nebudou, že jo. 😅

A teďka si vezmi, že máš fabryku na uzení prasečích boků a krkovic. Tak bys musel nastavět velkoudírny, a tam pálit polena, jak ve středověkém krbu. A i kdyby co kdyby, nikdy ten výsledek nebude tak výborný, jako v malé, domácí, udírničce. Neříkám, že by to nebylo dobrý, bylo by to dobrý, oproti matlákovi domácímu i lepší, ale oproti šikovnému udiči horší. To je jedna stránka věci.

Druhá je cena. I kdybys měl velkoudírnu a pálil tam polena jak celý strom, takže by jeden vyuzený kus vyšel laciněji, než Tě to vyjde doma, tak cenu výsledného uzeného produktu by to značně zvýšilo. Takže to dělají, spíše, drobnovýrobci, kterým to sofistikovaný zákazník, s potěšením, zaplatí.

Plebs chce cenu, chce to levný, aby toho bylo hodně, aby se toho mohli naprat k prasknutí, pak byli překyselení, tlustí, a aby je po padesátce taky jeblo, protože lékaři chtějí taky žrát a funus servis taky z něčeho potřebuje žít, ne? 😅😅

No tak první level je, aliendronem zmíněný, udící plyn. No jo, udící plyn, jasně, je to jednodušší, lacinější a hlavně stálejší (ideální pro velkovýrobu!), než topení polenem, ale pořád to chce čas a plyn, no a čas i plyn jsou prachy!

Ale jo, dělá se to tak, je to lepší, než standard, ale taky dražší, než standard. Tak se to řeší tak, že máš uzenou flákotu, která vlastně uzena nebyla: prostě uděláš „udící“ lák, napcháš to vším možným a nemožným, a v lepším případě to nakonec, na chvíli, pověsíš někde do toho udícího plynu. V horším případě se to prostě neudí vůbec.

Jako spotřebitel to poznáš ze složení výrobku, ale, bohužel – život není krásný, takže rozličné ty testy potravin ukazují, že prodejci beztak, často, lakují na růžovo. No jo, no, pokuta se ze zisku hravě zaplatí!

No: tak proto, no.

Protože pokud to umíš, uděláš si chuť tak, aby ti vyhovovala.