Chápe křesťanství sebevraždu ze zoufalství jako omluvitelnou?

Co to je „křesťanství“? Katholicismus? Jaký: tradiční, řekněme před II. Sněmem vatikánským, nebo modernistický? Nebo jansenismus? Nebo orthodoxie? Nebo protestantismus? Fajn: jaký? Puritánský fundamentalismus? Nebo lutherismus, či kalvinismus? Nebo anglikanismus? Baptismus? Nebo evangelikalismus? Jaký? Považuješ za křesťany také příslušníky těch sekt, které vzešly z amerického hnutí víry v první polovici 19. století, tj. adventismus, jehovismus, mormonismus?

Přidržíme-li se Tradice, tak ne, nechápe. Tradice rozděluje hříchy na běžné a do nebe volající, jinak též těžké, tj. takové, které způsobují, nejsou-li platně absolvovány, cestu rovnou do pekla.

Tradiční přístup byl takový, že u sebevraha nebylo zavinění úplné, pokud byl k sebevraždě ponoukán, nebo jí spáchal ze zoufalství, ale výhradně ze zoufalství způsobeného například nevhodným chováním patrimoniálního správce (dnes by šlo, například, o zaměstnavatele, nebo úřady, soudy, atp.). Jinak šlo o těžký hřích vždy.

Moderní katholicismus pojímá jinak zavinění, nahlíží na něj osvícenecky, zjednodušeně řečeno, takže ano, pokud není zoufalství vysloveně zaviněné, nevidí zavinění na straně sebevraha, a bez zavinění není hříchu, ne tak do nebe volajícího. Sluší se však dodat, že to není křesťanské, že to je v rozporu s Tradicí, zejména s dogmatem, že je třeba věřit v vše, v co vždy a všude všichni věřili, a že jakákoli bula papeže, motu proprio, etc., musí být, secundum et intra legem, v souladu s předchozí rozhodovací praxí Církve a Sede apostolicae, zde se tak dostávají, minimálně, do rozporu s motu proprio Pii PP. X. Sacrorum Antistitum.

Orthodoxie, především, kategorisuje hříchy mírně odlišně od katholicismu; hříchy do nebe volající jsou, vlastně, jen tři – úmyslné zabítí člověka (včetně sebe sama!), utiskování chudých lidí, vdov a sirotků a neoprávněné zadržování nebo snižování mzdy (odkazuje se, přitom, na caput XXXV. Knihy Sirachovcovy: „Noli offerre munera prava, non enim suscipiet illa. Et noli inspicere sacrificum injustum, quoniam Dominus judex est, et non est apud illum gloria personae. Non accipiet Dominus personam in pauperem, et deprecationem laesi exaudiet. Non despiciet preces pupilli, nec viduam, si effundat loquelam gemitus.“). Orthodoxie se, v podstatě, drží Pravidel svatého Basila Velikého, takže tam není o čem se bavit.

Kalvinismus, zwinglismus a puritánství jsou velice přísné, v podstatě budou vždy chápat sebevraždu jako zaviněnou, protože k tomu „zoufalství“ se hříšník dopracoval nezřízeným způsobem života. A to je, prakticky, cokoli, i zpěv nebo tanec, například. Nebo se moc smát! Vychází se z učení o predestinaci, kterou nikdo nezná, proto má, raději, předpokládat, že je skrz naskrz zkažený a tomu se přizpůsobit. Třeba Kalvin se sebevraždě věnoval jen 2×, to ale stačilo k tomu, aby ji označil za nejtěžší hřích, neboť se jí sebevrah dopouští zpupnosti proti bohu, poněvadž vztáhne-li ruku sám na sebe, jedná tak z neposlušnosti k bohu, poněvadž se odmítá podřídit jeho vůli. Podle Kalvina je sebevrah „v očích boha ohavností“.

Luther se sebevraždou příliš nezabýval, popisuje jí pouze ve spisu Tischreder, kde píše, že nesdílí přesvědčení, že sebevražedné jednání by mělo být zcela zavrženo, neboť může být způsobeno posednutím Satanem. Vychází z thesis, že člověk ve skutečnosti svůj život ukončit nechce, ale je, jakoby, přepaden ďábelskými mocnostmi, a ty ho přemohou. Souvisle však dodává, že církevní ouřady by se měly k případům sebevraždy stavět přísně.

U jakýchkoli jiných křesťanských denominací je to věcí výkladu jednotlivých sborů, nebo i jednotlivců (např. evangelikalismus).

https://www.va­tican.va/conten­t/pius-x/la/motu_pro­prio/documents/hf_p-x_motu-proprio_19100901_s­acrorum-antistitum.html
https://www.drbo­.org/lvb/chap­ter/26035.htm

Upravil/a: Filip84

Křesťanství můžeš vyznávat i bez církve a konkrétních náboženských dogmat, sekt a forem křesťanství. Tj. převážně indivudální víra vycházející z křesťanství. Můžeš být křesŤanem aniž bys byl katolík, protestan nebo se nazýval nějak jinak. „Volná“ víra. A věřit můžeš čemu chceš (a přistupovat k tomu, jak chceš).
Protože jinak je plno větví a forem křesťanství, jak už vypsal Filip84. A přístupy (nejen) k sebevraždě se mohou lišit. Více i méně.

Můžeš vycházet čistě z Bible nebo i něčeho dalšího. Či čistě z tvých znalostí a přestav o křesťanství. Klidně spojených s moderní vědou (protože staré spisy ani tak moc nepočítají třeba s pyschologií, sociologií, biologií/fyziologií atd.). Ta může ovlivnit a „ospravedlnit“ třeba i sebevraždu – nebo na ni alespoň nenahlížet jako nějaký hřích, zločin (proti sobě, Bohu aj.). Že by se náboženství a věda neměla míchat? Proč ne, říká kdo? Věřít můžeš úplně čemu chceš, i věda v mnohém zakládá jen na domněnkách, hypotézách, různých teoriích, pravědpodobnosti, ale i víře a přesvědčení, a taky se mýlí nebo může být předpojatá (hlavně vědci a vědecké společnosti, než samotná věda). A náboženství zase částečně vychází mj. z filosofie (a starověká filosofie v sobě de facto zharnuje tehdejší vědy a nauky, tj. žádné oficiální vědy ve starověku nějak neexistovaly, ale byly spíše součástí filozofie, jakož i náboženství).

Obecně se však dá říct, že pohled na sebevraždu z hlediska křesťanství (obzvlášť dnes) není až tak negativní a nebývá to požavožáno za hřích (nebo alespoň ne nesmazatelný) a není to nějaká automatická vstupenka do Pekla, Očistce nebo něco takového.

Nějaké postoje křesťanství vůči sebevraždě si můžeš projít v odkazech:
V AJ:
https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Christian_vi­ews_on_suicide
https://www.got­questions.org/su­icide-Bible-Christian.html
https://theac­tionalliance.or­g/faith-hope-life/religion-specific-materials/Christian
https://www.gty­.org/library/qu­estions/QA143/can-one-who-commits-suicide-be-saved
V ČJ:
https://www.vi­ra.cz/texty/o­tazky-a-odpovedi/sebevrazda
https://www.vi­ra.cz/texty/o­tazky-a-odpovedi/sebevrazda (stránka ovšem někdy pošahaná, zaujatá až fanatická)
https://www.chris­tnet.eu/clanky/6613/se­bevrazda_cirkev_a_sne­hove_vlocky.url
https://www.got­questions.org/Ces­ky/sebevrazda-Bible.html
https://radio­zurnal.rozhlas­.cz/sebevrazdy-z-hlediska-pozustalych-profesionalu-i-bible-8007300

Upravil/a: Disraeli

Ano, stále je to hřích

Podle některých církví skončí sebevrah na nejnižším místě v očistci.

Vrah je na tom o poznání lépe. Ten může po pokání dostat se i po smrti do nebe. Samozřejmě vraždy neschvaluji.

Ano, sebevražda je hřích. Porušíš tak přikázání nezabiješ, které správně má znít nezavraždíš.

NE
pro mnohá náboženství, je to trestuhodné.
To, že smrt křesťan má vnímat jako zlo, dokládám Ratzingerovým tvrzením: „Smrt je nepřítel člověka, který jej chce oloupit, ukrást život. “ „Konec smrti znamená s konečnou platností jedinou vládu Boha, nepřemožitelného života, který od sebe odvrhuje stín smrti.
https://dspace­.cuni.cz/bitstre­am/handle/20.500­.11956/23383/DPTX_2007_2­_11260_KDIP000_50461_0_6­0647.pdf?sequ­ence=1&isAllo­wed=y
Poslední část je porovnáním názorů na suicidium u jiných náboženství, konkrétně v islámu, hinduismu a buddhismu. Zmíněny jsou i sebevraždy ceremoniální a …

Každé náboženství, ba snad každá skupina, nahlíží na sebevraždu jinak. Je chápána rozličným způsobem, odsuzována či doporučována, její následky jsou také rozličné. Je zajímavé tyto koncepce znát, ale nelze je porovnávat, neboť každá má své opodstatnění ve svém náboženství a hloubku, kterou laik nezná.
Judaismus
Bylo rozlišeno mezi sebevraždou spáchanou při smyslech, tedy člověkem, který má rozum, a sebevraždou, kterou spáchá člověk, který rozum nemá, nebo není zcela při smyslech. Pouze když jsou jasné důkazy záměru sebevraždy, tak je sebevražda považována za sebevraždu při smyslech a je trestuhodná. https://theses­.cz/id/20ox1y/1702290
Sebevražda, církev a sněhové vločky
Ke vztahu církve a sebevražd
Satan, lupič života. Protestantský pohled
Masový jev moderní doby. Dnešní situace
https://www.chris­tnet.eu/clanky/6613/se­bevrazda_cirkev_a_sne­hove_vlocky.url

Člověk má tedy přijmout ve svém životě vše, co ho potká. Co si nejčastěji nadrobí.
Lidé, bez náboženského přesvědčení, takovou otázku řešit nemusí.
Nikdo jimi nemanipuluje, nenařizuje, , nezakazuje.

V křesťanství je sebevražda považována za vážný hřích, protože je to přímé porušení přikázání „Nezabiješ“. Také je to vnímano jako akt, kterým jedinec odmítá dar života, který dostal od Boha. Není na člověku, aby se rozhodoval o konci svého života, ale je to vůle Boží.

Nicméně, současná katolická církev připouští, že osoby, které spáchají sebevraždu, mohou být v hlubokém citovém a duševním utrpení a tak nemusí být plně odpovědné za své činy. Tlak tohoto utrpení může narušit schopnost jedince správně soudit a jednat svobodně.

V takových případech pravděpodobně nejsou schopni zcela pochopit morální závažnost svých činů a je možné, že jsou v určitých aspektech omluveni. To ovšem neznamená, že sebevražda je omluvitelná nebo přijatelná, zůstává to smutným a tragickým činem.

Církev vyzývá k modlitbě za tyto osoby a svěřuje je milosrdenství Božímu. Věří, že Bůh má schopnost posoudit lidské srdce a rozhodnout o jejich osudu s milosrdenstvím a spravedlností.

V každém případě se křesťanství zaměřuje na podporu a pomoc lidem v zoufalství a utrpení, aby se pokusili zabránit takovým tragickým rozhodnutím. Nabádá ke svépomoci, hledání odborné pomoci a duchovní podpoře.

Sebevražda je podel Bible hřích, ale pohnutky (případné psychické stavy), které vedly zoufalce k činu, posuzuje Bůh. Jeden člověk do mysli druhého člověka nevidí a někoho odsoudit je velmi snadné. Posouzení, zda jsou pohnutky omluvou k jednání či nikoliv, nechme na Stvořiteli života.

Snad neexistuje žádný návod jak sebevraždu z pohledu křesťanské morálky nechat omilostnit. Reálně není nic černobílé a snad žádný kněz v této době nebude tvrdit, že už Tě nic nezachrání a budeš se navždy smažit v ohni…