Bylo na území Česka ve středověku více listnatých nebo jehličnatých lesů?

Převažovaly lesy listnaté a smíšené.

Jo, to exaktně nikdo neví, protože, v té době, nebyl přírodozpyt a lesní hospodářství zrovna na rozkvětu, jako! 👌😀 Takže co víme, „víme“ z kronik, a pak víme, něco, z pařezů, starých stromů atp. Ale nic víc.

Ale tak především, až do 19. století, no, někde do století 18., byly lesy spíše pralesem. Nebyly zmeliorovány toky, a lesy se obhospodařovaly z malé části, zbytek byly ty „hluboké hvozdy“, nebo – prostě – prales.

Odtud, taky, pochází rozličné ty pověsti, nebo jistá obava z lesů a „lidí“ z lesa, jako byl třeba myslivec. Protože, za prvé, něco, jako silnice, se u nás začalo budovat až v 18. století (století kočárů), protože, jednak, do té doby to nikdo moc neuměl, a potom, k čemu by to bylo? To až začátek industrialisace, manufaktury, potřebovaly vozit břemeno povozem, jo, těžkým, tací statní valaši to tahali, pomalu, ale tak jako hrdě. Do té doby nebyla potřeba, i zboží, které v tom 17. století relativně hodně zlevnilo, například pepř, se přepravovalo na soumaru, na hřbetu nějakých těch mul, oslů, koní atp. No a šlechta necestovala, u nás fakt ne, jako 😅, jak Angelika, markýza anjelů, takovou berlinu měl leda tak nejdůstojnější pán pan biskup někde ve městě, no a jezdil s ní po městě, nebo do vedlejšího města, kde nějaká ta cesta vedla, jinak se cestovalo na koních. No a když nemohli, tak v nosítkách – to známe z Velkého Losínu, z notulí patrimoniální správy, protože Elisabeth Juliana Gräfin von Zierotin, gebornet von Oppersdorf (umřela v břenu 1670, kdy přesně nevíme, jo, jenom pro představu datace) byla marodní, tak jí nevolníci nosili v nosítkách. A víme to proto, že za to vždycky dostali věrtel hrachu, na sádle, s hodným kusem slaniny, pecen chleba a 5 Maasů vína a 10 Maasů píva 👌😎, jak byli zrychtovaní. A patrimoniální správa byla, v tomto, velice pedantská, tak takové výdaje se, velice přesně, zapisovaly do těch notulí. Takže tehdejší cesty byly spíš pěšiny, jo, maximálně na šířku dvou koní plus dvou stop, řekněme, no tak kolik: 8 – 9 stop? Ale maximálně! Ušlapané, a když to bylo někde podmáčené, tak tam šafář poslal drába s nevolníky a opravili to polenem. No, jednoduše, mužici pokáceli nějaký ten strom, odvětvili ho, nařezali na polena, a tím polenem, jedním vedle druhého, „vystlali“ tu cestu. A až to shnilo, tak se dalo nový poleno. Hotovo, vybavené! 😅

No a tak se nediv, že se v takových lesích loupilo a přepadalo, to za prvé. Za druhé, když někdo v takovým lese žil, třeba takový myslivec, no tak byl vždycky strach budící persona, protože – přeci – žil v tom lese, ne, s tím hejkalem, a s vílami, atp. Proto, taky, se často v pohádkách převléká za mysliveckýho čert, to není samooučelné, všecko má svůj sensus.

My z kronik víme, že zemské hranice, zejména s Královstvím Bavorským a Saským, tvořily „neprostupné hvozdy“, a to byly z větší části lesy hlavně jehličnaté. Zase v nížinách byly ty bažiny (s hejkalem a bludičkami! 👌😲😅), no a to byly lesy, spíše, listnaté.

Jak se v 17. století začaly stavět manufaktury, rozšiřovaly se hamry, stavěly se doly bůhví na jaké „železo“, tak to všecko „jelo“ na dřevo, no tak to už sral pes na „bludičky, hejkaly a lesní muže“, topit se muselo. No, a pak třeba skrze hamry v Zubří byly v celém Zubří tři stromy. 😅 A v té době jsi to dřevo, prostě, nedovezl – nebyly cesty, takže se hamry musely zavřít a počkat, než stromy vyrostou – což není za „tejden“, že jo. To bylo, někdy, po roce 1750, nepamatuju si to přesně. A to je jenom příklad.

No tak potom ty lesy ustupovaly, ale pořád byly ty hvozdy, já nevím, Slavkovský les, Ždánický les, no a ty hranice, že jo. Ale to už, zase, nebyl středověk. A to už, jako, víme, protože se museli poslat nevolníci, s drábem, aby sázeli les, a když se poslali nevolníci, s drábem, aby sázeli les, tak se ale muselo dát nevolníkům pořádně nažrat a napít, jo, to tak bylo – o tom bolševik mlčel (protože o tom ani moc nevěděl, to víš, notule patrimoniální správy nejsou zrovna zábavné čtení 😆), no a tak s tím byl náklad, a ten se musel přesně zaknihovat. A tím pádem i, zhruba, víme, co, kde a kdy sadili.

No a v 18. století už se začaly, ve větším, stavět silnice, a to už se muselo – bubák nebubák – vykácet pořádný pruh lesa, vymýtit, kořeny, že, úprav terrainu zdělat, protože na to přišel Befehl z královskýho kancelária, skrze místodržitelství, ale – pozor – platilo to panství, zemský erár tak maximálně dodal, nějaký, materiál. Teďka jak se rozšiřovaly manufaktury, byly ty silnice, přibývalo kočárů, zřizovaly se první pravidelné veřejné poštovní dilligence, přibývalo zájezdních hostinců, poštovních ouřadů a přepřahacích stanic, tak ale to všecko žralo dřevo, tak se, pomalu, začaly ty lesy i obhospodařovat. No a pak 19. století, „Správa železnic“, WNŽC (Western na železniční cestě – GW Train Regio 😂) & nacionální dopravce ČasuDost (v té době ještě víc, než dnes – nebyla konkurence! 😂😆). No a to všecko žralo už tuny dřeva!