Biřmování

Kenyrts vysvětlil pojem biřmování. Jen doplním, že mezi „povinnosti“ křesťana patří svátost křtu, přijímání, biřmování, manželství a posledního pomazání. Za novorozence kmotr slibuje, že dítě bude vychováno jako křesťan, při přijímání a biřmování obnovuje tento slib biřmovaný (dostává další jméno po svém komtrovi) a kmotr. Při obřadu manželství oba manželé a svědci. Poslední pomazání je jakési očištění od pozemských hříchů a příprava na život po smrti.

Význam svátosti biřmování
Chtěl bych žít jako křesťan, ale nevím, zda je to možné bez svátosti biřmování. Je-li člověk pokřtěn, ale nebyl biřmován, může se plnohodnotně účastnit mše svaté? Je možné někde se k biřmování připravit i v dospělém věku?

Zvláštní pomoc Ducha svatého
Biřmování patří mezi svátosti uvádějící do křesťanského života. Vedle biřmování patří do této skupiny svátostí křest a eucharistie.

Svátost biřmování dokončuje to, co započal křest. Dělá z člověka dospělého křesťana, odpovědného za svoji víru a za svědectví, které vydává svému okolí. Takovému člověku se dostává zvláštní pomoci Ducha Svatého také při nalézání místa v životě.

Představíme-li si svátosti např. jako stříkačky, z nichž proudí místo vody Boží milost, je svátost biřmování jednou z takových stříkaček. Byla by škoda, kdyby zůstala uzavřena.

Nepřijetí svátosti biřmování neomezuje Váš přístup k ostatním svátostem, ani k jiným posvěcujícím prostředkům, jimiž církev disponuje. Jestliže si však uvědomujete, že byste tuto svátost přijmout měl, máte plnou pravdu. Můžete to klidně považovat za Boží výzvu.

Svátost biřmování může přijmout katolický křesťan v jakémkoli věku (dolní hranice je zhruba 15 let, horní neexistuje). Doporučuji Vám navštívit Vašeho pana faráře a informovat se přímo u něho. Buď ve Vaší farnosti probíhá příprava k biřmování, kterou musíte absolvovat, nebo Vás pan farář odkáže do jiné farnosti, ve které taková příprava probíhá.

Přeji Vám Boží požehnání.

Přijímání u některé z evangelických církví. Dobrá, takže katolická církev (už to nechám napsané). Jen jsem chtěl připomenout všechny špatnosti, kterých se církev dopustila, vždyť už osud Jana Husa by měl být varováním. Barokní doba špíny (doslova,tehdy se lidé koupali jen opravdu vyjimečně, měli vši, blechy a svou špínu ukrývali pod parukami, pudrem a parfémy) nám odkázala kostely. Kdo věří v Boha, dělá dobré činy a pomáhá. Být každý týden v kostele a jíst oplatky není nutné.

Upravil/a: quentos