Znáte definici pravdy? Proč se nesprávně užívá tvrzení: je pravdou, nikoliv je pravda?

Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností. Tento pojem hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství (či teologii).

český jazyk obnovuje, a to zvláštním, rozporným způsobem. Možná tomu tak je ale vždycky, v každé době.
Pak dochází k „módnímu“ posunu jazykového úzu: namísto: „úřady jednají“ je dnes módní např. říkat „'úřady konají“. Je obtížné posoudit, zda je to jen mluvní klišé, anebo skutečný posun významu tohoto slovesa. Dochází zřejmě k zjednodušování slovesných koncovek – lidé přestávají rozlišovat -í a -ejí v třetí osobě množného čísla ve čtvrté slovesné třídě. Tam, kde je v minulém příčestí „-el“, by mělo být v mnoha případech v třetí osobě množného čísla „-ejí“ (sázel → sázejí). Mnozí dnes napíší „oni sází“, ne „správně“ „oni sázejí“. – Dokonce jsem viděl v Lidových novinách titulek „Policisté neví…“, i když by se mělo říkat „Policisté nevědí“.
Naprosto se ujala v češtině primitivní hyperkorektnost „Je pravdou“, i když „správně česky“ bývalo „Je pravda“. Užití sedmého pádu naznačuje netrvalost příznaku. („Býval učitelem, ale už není.“) Kdo to dneska ví…?

http://blisty­.cz/art/22067­.html

Nikdy jsem o tom tímto způsobem neuvažovala, nenapadlo by mě, že ten 7. pád je po jazykové stránce vlastně paskvil. Takže děkuju za upozornění :)
Osobně mi ta snaha o „spisovnost za každou cenu“ víc vadí v případech, kdy se lidi „bojí“ napsat nespisovně se tvářící „byste“, tak radši použijí „by jste“.
A nebo další příklad skoro až extrémní hyperkorektnosti: „zkoužka“ místo „zkouška“ :) Lidi, trošku víc odvahy do toho pravopisu!!! :))

Jestliže víš, co je to podmět a přísudek, potom můžeme pokračovat. Ve větách jako <Počasí bude příznivé>, <Bratr je strojníkem>, <Kupující budou spokojeni>, <Čas jsou peníze>, <(Ono) je pravda> spojují tvary slovesa <být> podmět s přísudkem, jsou <sponou>. Přísudek je v takových větách vyjádřen jménem (příznivé, strojníkem, spokojeni, peníze, pravda) a nazývá se <jmenný>.
Ty se vlastně ptáš, v jakém pádě má být jmenný přísudek. Platí tato pravidla:

1. Přídavné jméno je po sponě <být> v přísudku vždy v 1. pádě (počasí bude příznivé <ne příznivým>, Chlapec je obratný <ne obratným>, Matka je starostlivá <ne starostlivou>).
2. U podstatného jména je to složitější.

1. Podstatné jméno je v 1. pádě, když vyjadřujeme vlastnost trvalou (Otec je dobrák <ne dobrákem>, Letadlo je moderní dopravní prostředek <ne moderním dopravním prostředkem>).
2. Podstatné jméno je v 7. pádě, když vyjadřuje vlastnost získanou nebo přechodnou (Jeho syn byl lesníkem <ne lesník>, Karel Havlíček byl novinářen <ne novinář>).

Závěr:
<Pravda> je podstatné jméno. Protože <pravda> je zároveň vlastností trvalou, je správný 1. pád: „Je pravda, že…“ <ne je pravdou, že…>

Kdybych ovšem o něčí pravdě pochyboval, tj. neuznával ji za vlastnost trvalou, potom bych řekl: „Vaše pravda je pravdou snadno vyvratitelnou.“

(Volně sepsáno podle učebnice Melichar, Styblík: Český Jazyk. SPN Praha, 1967, str. 150.)

Tak to je taková klasická otázka, na kterou nikdo nikdy nenašel přesnou odpověď.
Používají se oba tvary. Ten první je poněkud archaický …