Změnili jste někdy svůj odsuzující názor na veřejnou osobu na pozitivní pohled?

Tiež som bola naivná a verila, že to ako vidím verejnú osobu na verejnosti, predstavuje jej skutočnú myseľ.
U verejnej osoby poznáme jej verejnú tvár, jej verejné prejavy. Predstavuje svoju verejnú tvár, ale súkromnú skrýva.
Poznala som veľa verejných osôb aj v čase, keď svoju masku pre verejnosť odložili. Mnohí ma prekvapili.
Zamysleli ste sa nad tým, akí sú tieto verejné postavy (politici, vedci, umelci, učitelia, zdravotníci, policajti, hasiči) ľuďmi v skutočnosti?
Uvedomili ste si niekedy, že

• lekár, spôsobujúci vám bolesť, nie preto, že by ho to bavilo, v skutočnosti odstraňuje príčinu vašej choroby
• herec na javisku, vo filme stvárňuje postavu, žije jej život a vy odsudzujete herca podľa postavy, alebo podľa medializovaných informácií, aj keď on je v skutočnosti úplne iný?

Podobne by som mohla prechádzať kladmi a zápormi dvojtvária každého druhu verejnej osoby.
Zamysleli ste sa niekedy, akými ľuďmi sú v skutočnosti „verejné osoby“? Koľko farieb a uhlov pohľadov na „verejných ľudí“ vytvorili médiá?
Skúste sa zamyslieť a pozrieť na "verejnú postavy z viacerých strán…

Upravil/a: led

To je dobrá otázka, ale nevzpomínám si. Možná je to tím, že se snažím si neudělat rychlý názor na někoho jen jen podle médií nebo jedné kauzy (někdo mi říkal, že se v duchu omlouval V. Parkanové po jejím osvobození, ale mně se to její stíhání hned nezdálo, naopak třeba paní Vitásková se vždy chovala divně a čím dál víc chová, takže na ni fakt nemám pozitivní názor). Takže ne a naopak bych si hned vzpomněl lidi, na které jsem si názor zhoršíl, např. V. Kremlík nebo víc v minulosti V. Klaus.

Není to vzácný úkaz. Tím, jak se člověk mění v názorech a presvedčeních, vyvíjí se, tak mění pohled na jiné. Možno bych použil Paretovo pravidlo

V těchto mantinelech se nepohybuju; vysvětlím.

Neočekávám, že kvůli tomu, že je někdo herec, klaun, kouzelník, politik, nebo něco podobného, bude lidsky lepší, horší, vzdělanější nebo naopak blbější, než kdyby nebyl. Proto na lidi, včetně „veřejných“, nemám „odsuzující“ názor, já vlastně na lidi obecně nemám žádný názor, buďto vím, nebo nevím.

Jsou věci obecné, které obecně platí. Teď třeba jsem zachytil affairu s Jiřím Pospíšilem, že na něj novinářská sebranka vytáhla, že se sešel s nějakým lobbistou & kriminálníkem, jednou tvrdil, že jedenkrát, prý, podruhé, že třikrát. Proboha: Jiří Pospíšil je v politice „od Kuvajtu napadení“, byl poslancem PS v letech 2002 – 2014, od roku 2014 je poslancem EP. Když je někdo poslancem od roku 2002, a k tomu ještě poslancem EP, tak je asi více, než jasné, že je ke „strejčkům“ hodně loyální, poněvadž kdyby nebyl ke „strejčkům“ hodně loyální, tak by buďto „dobrovolně“ z politiky odešel, nebo by byl odejit, nebo by se „dobrovolně“ uklidil – na ambassadu, na ministerium, ouřad, prostě: někde, a kdyby se neuklidil, tak by byl uklizen, a kdyby se neuklidil, ani nebyl uklizen, tak by byl zkompromitován jinak, protože kdyby ho nebylo lze s to zkompromitovat jinak, tak by v politice, takto vysoko a takto dlouho, nemohl vůbec být, to si „strejčkové“ pohlídají, a kdo chce s vlky žít, musí s vlky výt. Nevím, co Pospíšil udělal, nebo měl udělat a neudělal, že je teďka kompromitován, v každém případě nejsem naivní ani blbý, abych očekával, že je někdo takto postavený ve vysoké politice, kdo by nemohl být zkompromitován kdykoli to bude „vhodné“. Proto, taky, od politiků nic dobrého nečekám, a proto mne nemůže jakékoli jednání politika, jakákoli affaira ohledně politika etc., přimět ke změně pohledu na politika: politik je politik.

Stejně tak vím, že Zdeněk Pohlreich je hospodský a kuchař. Hospodský je úspěšný, a jak dobrý je kuchař, tak o tom bychom mohli vést sáhodlouhý rozhovor a stejně bychom se nedobrali jiného závěru, než že patří mezi ty lepší. A neočekávám, od kuchaře a hospodského, že bude ztělesněním pokory, morálky nebo něčeho podobného. Stejně tak vím, že, možná až na tři, čtyři, hospody ty hospody, co byly v Ano, šéfe! jsou prostě mimo, a kdyby všecky zavřely, tak je to jenom dobře:

když ta série začala, byly ty první díly, jako třeba U Draka v Neratovicích, tak mi těch hospodských bylo, svým způsobem, i líto, protože, chudáci, moc nevěděli, do čeho jdou, a tak bylo více, než jasné, že jim to zláme vaz. Když se ale, třeba, chefová v Kongu (Kladno), v páté sérii, chovala, jak se chovala a měla burdel v hospodě, jaký měla, no tak mi jí fakt líto nebylo a ne, neočekával jsem, že Zdeněk Pohlreich některému z těch hospodských jakkoli pomůže k tomu, aby si svůj business udržel.

Ono to ani není žádoucí. Pokud chtějí lidi v hospodách žrát smažený eidam, čápy s mákem a brambory se šumákem, tak to muže být trojctihodná šlichta, může to být gastroporno, cokoli, ale „erár chce deky, tak prodávám deky“, hosti chtějí šlichtu, tak vařím šlichtu. Ti tragédi, co tam byli, tak nepochopili, že proti větru chcát se nedá, a že doba, kdy stačilo, aby toho bylo hodně, bylo to sice hnusné, ale levné, hlavně že k tomu bylo levné pivo a doneslo to kozaté nosítko, pomalu, ale jistě, končí a nebylo potřeba se nad tím jakkoli pozastavovat: vyřeší to nekompromisní ruka trhu.

Že jsou tak hloupí a nepochopí, že když ten svůj burdel a neumětelství ukáží coram publicum, že je to akorát dorazí: dobře jim tak! Ten pořad neměl smysl v tom někomu pomáhat, ale natočit zábavnou show. A, třeba z mého pohledu, to zábavná show je. Oproti jiným rádoby zábavným show na tomto nic nemorálního neshledávám, vystupují tam dospělí lidé, s živností či firmou, a to, že to neumí je jejich problém, nikoli veřejná záležitost.

Proto, že někdo očekával od hospodského & kuchaře, že bude zachraňovat českou gastronomii, je jeho naivita a blbost, nikoli selhání toho kuchaře & hospodského. Však pomohl, napadá mne, třeba, Tlustý Lednice, nebo Harmony Krč. Tam ti kluci (padesátiletí) vařit uměli, jenom vařili hodně postaru, v hnusné hospodě, stačilo jim ukázat jenom trochu směr a hospoda jede. Sice není v Krči, ale v Hostivaři, za to už dávno není hnusná, a svíci tam dostaneš na oběd za Kč 160.00 a zubu za Kč 40.00, což, v té kvalitě, je na obec Hlavní město Praha za „pánbů zaplať“, to ani u nás nedostaneš.

A tak by šlo pokračovat, ono je to tak vlastně se vším: lidi čekají modré z nebe a zázraky, které prostě nebyly, nejsou a nebudou, a pak se diví, že nebyly, nejsou a nebudou. A pak mají „odsuzující názor“. 🙂

Ano, i když ne na úplně pozitivní.

Ano