Zbavujete se někdy nepotřebných věcí?

Často. Vlastně si u sebe nenechávám nic, co téměř denně nepotřebuji nebo mě nějak neovlivňuje.

Dřív jsem měl všude takový ten „organizovaný chaos,“ kde jsem měl spoustu věcí, které jsem vůbec nepoužíval. Neschovával (nebo nevyhazoval) jsem je jen protože jsem si říkal, že je třeba někdy použiju anebo jen čistě ze sentimentu (bylo mi líto je někam uložit nebo vyhodit).
Teď mám u sebe jen to, co opravdu potřebuju a mám tak pro sebe mnohem větší a užitečnější prostor (na práci atd. navíc mám z toho i lepší pocit).
:)

Když jsem své věci třídil poprvé, poschovávl nebo povyhazoval jsem všechno, o čem jsem věděl, že to „teď“ vůbec nepotřebuju (a pravděpodobně ani potřebovat nebudu). Udělal jsem si v duchu takový seznam věcí, kterých se zbavím, ale protože jich bylo dost, tak jsem spíš jednal za pochodu — vzal si potřebné věci a dal jsem se do organizování (úklidu). Teď, když vidím nějakou takovou věc, tak ji rovnou uskladňuju nebo vyhazuju, aby mi nepřekážela.

Upravil/a: Anikitos

Ano, semtam věci protřídím, většinou při velkém úklidu… neznám nic uspokojivějšího… zbavovat se starého, nepotřebného. Většinou vyhazuji všemožné popsané papíry a ráda se vyžívám v jejich trhání… jinak cokoliv, než to vyhodím nebo třeba daruji či prodám, důkladně zvážím. A hlavně myslím na to, abych nekupovala zbytečnosti. Pak se to vlastně redukuje samo. Ale třeba oblečení… obvykle si to, co mi už nepadne, stejně ponechávám na ,,co kdyby", váha se mění a lepší mít něco v záloze… ale spíš se snažím věci, co nevyužiji, neskladovat a udržovat si jakýsi minimalismus.

Ano. Ač nerad, tak některých věcí se zbavit musím. Vždy zvažuji, zda by se to na něco mohlo hodit a zda to i skutečně použiji.Zkušenost má i takovou, že když už něco vyhodím, co leželo bez užitku několik let, tak krátce po vyhození nastane situace, že by se to hodilo.
Pokud už se něčeho zbavuji, ta do úplné likvidace. Něco spálím, zbytek většinou do věrného dvora. Nejraději mám, když o takovou věc někdo projeví zájem a vezme si ji.

snažím se zbavovat všecho co alespoň jednou měsíčně nepoužiji (je toho pořád hodně, nemám sílu některé věci vyhodit, především určité specializované druhy nářadí že ano) … v malém bytě je tohle naprostá nutnost a vlastně v jakémkoliv bytě si tak vytvoříte pro život mnohem víc prostoru než jen takové ty průchodové koridory mezi věžemi vysokokapacitního nábytku rostoucího až ke stropu 🙂

Upravil/a: Vojta24

Skoro každé mojí věci, kterou nepotřebuji, se zbavím. Nejsem hromadič.

Mých nepotřebných věcí se zbavuji tak, že je vyhodím do směsného, nebo do tříděného odpadu. Pro mě platí pravidlo, že pokud danou věc řadu měsíců nevyužiji, tak je pro mě přítěž a zbavím se ji.

zajímavost: V RPG hrách (ve hrách na hrdiny) naopak všechno hromadím. Nic nevyhazuji/ne­prodávám a nechávám si to v inventáři nebo v přepravkách v mém domě, který si koupím nebo vybydlím.

No jistě a ono to ani jinak nejde. Za normálních okolností je u nás většina věcí nejprve přesuna na chalupu a teprve potom vyhozena. Hektická byla redukce „krámů“ když jsme se před časem po čtyřiceti létech stěhovali ze tří do dvoupokojového bytu. Doteď, když něco hledáme nebývá jisté zda jsme to vyhodili nebo kamsi dobře uložili.

Upravil/a: dudu

K zakoupeným věcem se chovám s úctou a proto později vše prodám anebo daruji. Vyhazuji jen dary s negativní energií a to vesměs brzy. Ovšem mé věci později slouží dále. V podstatě nic není odpad, pokud (se) jako odpad nepřijmeme.
(Studiem janter jsem zabýval dlouhá léta, feng-šuej pak samozřejmostí života. Také je pravděpodobné, pokjud je věc nabita pozitivní energií, slouží dvojnásob.)

Těžko. Snažím se s tímto mým nešvarem bojovat. Ale jde to ztuha 🙂

Ve sklepě jsem měla 20 let lodní kufr věcí. Při stěhování po těch 20 letech jsem ho vyhodila, aniž bych zkoumala obsah. Když jsem ty věci nepotřebovala 20 let, tak se bez nich obejdu dál. Navíc jsem se stěhovala do menšího.