Z jakého důvodu se píšou slova břitčí a plytčí s č?

Tolik břitčích slov, si snad pravidla českého pravopisu,
ve Vaší břitké kritice ČJ, ani nezaslouží 😛
břitce/plytce
Slovní tvar: břitčí – břitčeji – břitčích – aj., mi připadají „přirozenější“.
právě s písmenem Č, oproti Š.

Slovo břitce, se mění logičtěji/snadněji, ve slůvko břitčeji (C, v Č).
než tvar slova, s písmenem „š“.
U SLOV PLYTCE X PLYTČEJI, JE TO STEJNÉ…

Nejrozšířenější příponou pro druhý stupeň přídavných jmen je přípona ‑ejší/‑ější: veselejší, příjemnější, vážnější, žádanější, obtížnější, modernější apod. Této příponě konkuruje u některých přídavných jmen přípona ‑ší, která se přidává ke kořeni přídavného jména: hustší i hustější, čistší i čistější, hrubší i hrubější, pustší i pustější, snazší i snadnější, zazší i zadnější. Některá přídavná jména se stupňují jen pomocí přípony ‑ší, např. hladší, kratší, krotší, mladší, nižší, sladší, užší, vratší, hlušší, plošší, sušší, tišší. Pouze malá skupina prvotních dvouslabičných přídavných jmen na ‑ký (hebký, hezký, trpký atd.) tvoří druhý stupeň z tvarotvorného základu na ‑k‑ pomocí pouhého ‑í, přičemž toto ‑k‑ se mění v ‑č‑: hebčí, hezčí, křehčí, křepčí, lehčí, měkčí, mělčí, tenčí, trpčí. Vzácně může toto ‑í alternovat s příponou ‑ejší: křepčí i křepčejší, mělčí i mělčejší. Neexistuje však v češtině žádné přídavné jméno, které by v druhém stupni mohlo končit jak na ‑ší, tak na ‑čí a u něhož bychom si mohli mezi oběma variantami libovolně vybrat.

Zdroj: https://priruc­ka.ujc.cas.cz/?id=410