z čeho se míchá čučo?

Čůčo – zkoušel jsem poctivě najít zdroj tohoto pojmenování. Jediná souvislost mne napadá se slovenskou Čučoriedkou. Borůvkovou příchuť čuča jsem sice nikdy neviděl, ale je pravda, že čůčo je především sladké ovocné desertní víno. Jeho pijáci, většinou z down society, jsou dnes často označováni jako Čučáci, Čučmeni nebo Čučíci. A leckterý mladík, či dívka už snad ani neví o jaké víno jde. Taky čučáci asi častěji sahají po krabicových sektech, pravé čůčo snad zmizelo z krámů. Ovocné desertní víno – čůčo – bylo vcelku oblíbeným nápojem mládeže za totáče. Prodávalo se většinou v drogeriích a za cenu od asi 8 do 15 ti korun jste mohli získat zelenou litrovku vína s příchutí Rybíz, Třešeň, Jablko (občas také Šumavské bylinné, nebo Železité – Malaga). Často se na zábavách přidávalo do svařáku, nebo se svařák vařil přímo z něj. Ušetřilo se asi o 2/3 na ceně oproti normálnímu vínu a nemuselo se to sladit. Byl to totiž samotný tlamolep.

Čučo je ovocné víno. Na vojně do něho přidávali malou Alpu. Na paneláži jsme ho v zimě ohřívali a protože čučo je sladké, nemuseli ho doslazovat. Svítily z něj oči. Dnes ho vytlačilo krabicové víno které se chutí a obsahem alkoholu nedá srovnat. Tohle víno ještě dělají „zahrádkáři“. Najděte si návod na víno z jablek, rybízu, nebo ovoce smíchejte, vražte do demižonu a těšte se z hlasitého bublání. Na 10 L přibližně 1,5–2 kg ovoce, 2 kvasnice, 3kg cukru, 8 hřebíčku, štávu z 1 citronu, teplou vodu. Kvasí asi 3 týdny v teple.

Litr levného vína a půl litru rumu svařit a umřít!

Čůčo je ovocne dezertni vino(tezke,nek­valitni,proste poradnej bolehlav)