Vztah na dalku muze to vyjit

My si můžeme myslet cokoli. Záleží však především na vás obou, zda to vyjde či nikoli.

Někde (nejspíš v nějaké křížovce) jsem četl citát : „Odloučení se má k lásce jako vítr k ohni. Malou sfoukne, velkou rozdmýchává.“

Já bych za ní jel, jakmile to bude možné. Je potřeba to udržovat všemi prostředky, leccos tomu obětovat, protože i když to nakonec nevyjde, tak aspoň nebudeš litovat, žes pro to neudělal všecko, co se dalo.

Jestli to je vysokoškolačka, která sama odjela do ciziny a po třech letech nežije s partnerem a nemá rodinu, evidentně nemá partnerský život na předním místě hodnotového žebříčku. Měli byste si nejdřív vzájemně ujasnit, jaký vztah si každý z vás představuje. Tipuju, že jsi pro ni jeden z kamarádů, s kterým si občas něco napíše. Kdybyste měli oba zájem o partnerský vztah, určitě byste si už našli cestu ke Skype nebo telefonu.

Záleží na tom, co myslíte slovem vyjít. Pokud myslíte vyjít to, že si dlouhodobě budete dopisovat, tak to může vyjít dost snadno. Jelikož se nebude denně stýkat a každý povedete samostatný život, bude málo „třecích ploch“, kde byste si překáželi, přeli se a lezli si na nervy. Největším nebezpečím bude, když takové dopisování bude „vadit“ některému z vašich partnerů na blízko.

Zdá se však, že Vy chcete daný „vztah na dálku“ změnit ve vztah „na blízko“ nebo aspoň „na blížeji“. Pak vznikne otázka, zda vám bude vyhovovat vídat se občas a jak často to „občas“ bude. Pokud pak zatoužíte žít klasickým partnerským životem, což je žádoucí zvláště, když budete chtít vychovávat děti, budete se muset dohodnout v jaké zemi to bude. Pozor, naučit se spolu žít se nedá na dálku! Začnete-li bydlet spolu, budete se učit žít spolu od začátku. No, ve vašem případě možná skoro od začátku, když se znáte ze ZŠ – Ale není to už dávno? Lidi se mění, zejména v době dospívání a když změní prostředí.

Že máte strach, aby si nenašla někoho jiného, je normální. Takového strachu se nelze zbavit a provází nás celý život. Pokud se budete vídat jen „občas“, je to nebezpečí samozřejmě vyšší, ale neznamená to, že pokud se budete stýkat denně u rodinných wafek, že si někdo z vás někoho jiného nenajde. Jen že, když spolu bydlíte, tak se to ten druhý dozví dřív – tedy jak kdy – zatímco ve vztahu „na dálku“ se o různých paralelních a přechodných „dobrodružstvích“, stejně jako o neúspěšných pokusech o dlouhodobý vztah s někým jiným, s větší pravděpodobností nemusí dovědět vůbec. Sám zvažte jak kdy je co lepší.

Řekl bych, že za těch 30% to stojí.
Litovat bychom měli jen toho, co jsme nezkusili.