Vyhrál by v boji samuraj, nebo evropský rytíř?

Podle mě se to nedá jednoznačně říct. Ale řekněme, že by asi karty hrály ve prospěch samuraje. Je pohyblivější a tak. Na druhou stranu ho svazuje kodex samuraje a tak prostě některé věci neudělá tak nějak z principu. Každopádně takový Oktagon turnaj se samurajem? To bych si nechal líbit. Jako teď jsem viděl pár videí a ten bojový styl vypadá fakticky hodně zajímavě.

DoTazatel: To je zajímavá odpověď, já mám úplně stejný názor. Jak jsi zmínil ty řecké sparťany, tak o tom jsem taky přemýšlel. To by bylo být velmi zajímavé postavit proti sobě spartského vojáka proti samurajovi. Oba jsou od mala trénování k boji. Díky za odpověď.

Není zač ;)
V tomto případě bych já osobně zase fandil Sparťanům (nebo Makedoncům aj. starořeckým vojskům)… i když lehký boj by to nebyl.
Sparťané se zaměřovali taky hlavně na sílu a vytrvalsot, a zároveň i rychlost, na kalokagathii, od mala trénování (oproti samurajům zoceleni i bolestí, které byli od mala vystavováni – dobrovolné bičování, strádání, hlad, cvičení do vyčerpání atd.. Tohle je skutečné „přežijí jen nejsilnější“). :D A i když jsou tímto stylem známí především Sparťané, tak obdobné výcviky mělo víc řeckých států (i když třeba ne tak drsné, ale ne méně účinné).

Jak jsi psal výše, že rytířem mohl být jakýkoliv holobrádek, tak to samozřejmě pravda není. Je přesně popsané kdo mohl být rytířem a jakým výcvikem musel rytíř projít a jen pro zajímavost v plné zbroji a s brněním na sobě musel vylézt na cca. 3m vysokou zeď a využít jen výstupky na zdi. V brnění museli udělat klasický kotoul. Ta zromantizovaná představa, že je na kladce dávali na koně je úplný nesmysl. Když jej pěšáci sundali z koně musel se zvednout a sám na koně naskočit. Malý kluci narození do šlechtického stavu měli výcviky od 7 let. Byli vychováváni jako vůdci a měli nejlepší šermíře v té době jako své učitele a několik hodin denně věnovali šermu, jízdě na koni, střelbě z luku a kuše, práci se štítem, a v plném trysku s kopím trefit cíl. Bylo to jednoduché. Oni vedli svoji četu ve voji vojska kterou přivedli pro svého krále a tak na ně bylo soustředěno všechno očekávání, že bude chránit svoji část svěřené země. Když se dělají archeologické výzkumy tak třeba u Karla IV. bylo konstatováno, že šlachy na kostře měl tak silné, že by mu kdejaký kulturista mohl závidět. Odpovídalo to velmi tvrdému výcviku od malého chlapce. Takže k otázce kdo by uspěl. Výcvik měli jak rytíři tak samurajové tvrdý od začátku. Podle mě, pokud by se samuraj nikdy s rytířem nesetkal a setkali by se na koni, tak by jej rytíř kopím rozpáral kopím už na koni. Rytíři byli zvyklý, že soupeř na koni jim rychle uhne a on musí s kopím zasáhnout i pohybující se cíl. Samuraj by měl šanci pokud by se pustil z jednoho třmenu a sesunul na bok koně. Pokud by se setkali na suché louce tak by tam rozhodovalo jak rychle by samuraj dokázal najít skuliny v rytířově zbroji. Pokud by je nedokázal najít dostatečně rychle tak ještě hraje roli jestli by se setkal s rytířem z vrcholného středověku. Ti měli taktiku soupeře umlátit nebo jedním seknutím člověka rozpůlit. Oba dva jak samuraj tak rytíř by na začátku určitě mířili svými seky na hlavu. V pozdním středověku bylo lepší brnění a meče už byly lehčí takže se postupně přecházelo na rychlejší styl šermu. Také byli styly italské školy, kteří byli inspirování východními styly jak bojovali s Araby a dále byla škola francouzská, kde měli rádi různé fintičky a německé školy. My jsme samozřejmě měli vychovávány šlechtice v německém stylu který byl stejně tvrdý jako je jejich jazyk. Pokud by samuraj už měl rytíře nastudované tak si troufnu tvrdit, že by samuraj měl navrch, protože by byl pohyblivější. Pořád tam ale hraje roli jak kdo byl schopný v práci s mečem, protože je rytíř a rytíř a samuraj a samuraj. Někde jsem četl, že klasický samuraj někde od rýžových polí uměl pár seků mečem a s tím si vystačil. Takže samuraj mohl být jakýkoliv holobrádek pokud měl peníze na katanu. Tak takový polní samuraj by na rytíře neměl. Rytíř byl vychováván jako klasický zabiják. Samuraj, který by prošel školou šinobi tak by měl být lepší než rytíř.

Ok díky, mrknu na to :)

To byli jinačí extrémy… Dnešní „extrémní a vytrvalostní“ sproty jsou proti tomu děcká mazanice. Tamto byly extrémy s vysokým rizikem smrti, schopnosti a síla šlechtěná až na práh lidských možností. Agoge byla prostě vrchol.
Svým způsobem se mi to líbí. :3

Koukám že se o tohle taky celkem zajímáš. Doporučíš nějaké filmy nebo dokumenty, kromě 300 bitva u thermopyl a Poslední samuraj? Ať už historicky podložené dokumenty, nebo klidně i americké zkreslené filmy jako ty co jsem zmínil? :)

No právě filmy takhle moc dobré neznám ani vlastně takové asi nejsou (samozřejmě 300 a Posledního Samuraje znám – toho mám hodně rád. Ale o dalších nevím, no).

Ale z knih o starověkém Řecku – konkrétně Spartě a jejich výcviku – můžu doporučit Xenofónta (O Lakedaimonském zřízení aj.), pak Plutarcha (Životopisy slavných Řeků a Římanů – konkrétně Lýkurgos. Myslím, že se o spartě zmiňoval i v jiných dílech, ale nevím teď, ve kterých jiných). A Pausánias se o nich myslím zmiňoval – v Cestě po Řecku.
O Japoncích a samurajích můžu doporučit jen Bušido. Mám sice doma i knížky o zbrojích (i japonských) a válečných taktikách, ale to není až tak záživné – je to jen přehled.
Z Japonska mám i těch klasických 47 róninů, ale ještě jsem je nečetl, tak nemůžu doporučit.

Ale jako filmy nebo seriály fakt nevím.
Osobně se mi líbí seriál Marco Polo (to sice není o Japonsku – ale o Mongolsku, konkrétně o Kublajchánovi. Samozřejmě hodně hodně zkreslené, ale velmi povedené, mě to bavilo. Má to jen 2 série, pouze s titulkama – je to např. na sledujserialech… a bojuji tam taky celkem dobře- zamereno na kung-fu .. severni a jizni Činy).

Království nebeské je taky hodně dobré (o rytířích).

Ze seriálů můžu doporučit ještě Řím (2005) – samozřejmě o Římu a není zaměřený na boje na válečníky, je to prostě „historické,“ ale dějově velmi povedené.
:)

Ale jak říká @Edison, vždycky záleží na taktice – nehledě na výzbroj ani umění bojovat – výcvik atd. I ti nejlepší válečníci můžou rychle podlehnout – žádné vojsko není neporazitelné (což nám dokazuje historie).
Odpovídal jsem jen, co se týče soubojů… kdyby před sebe byl postaven rytíř a samuraj (zhodnoceno jen podle výzbroje, a umění bojovat).

Stačí jediná dobře sehraná bitva a z „neporazitelné“ armády jsou trosky.

Nemluvě o kataně vs obyčejnému rytířskému meči… Katana pevná, ostrá, netupící se (moc) a přitom lehká… udává se, že je to jeden z nejlešpích mečů historie. I jeho výroba, zpracování bylo zdlouhavé a složité.

Jj.. Mám sadičku… katanu, wakizaši i tanto… Kdyby došlo střelivo… 😁

Jzs fakt? Taky bych chtěl, ale je to mrtě drahé…
Kámoš má jen katanu a stala ho snad 80 000 Kč a prý ji koupil ještě levně… :P ale jako prý se koupí i o dost levnější jen už nejsou tak kvalitní a nejsou to „pravé“ kopie… Ale tak si říkám, na co je třeba zase těch pravých.. bojovat s nimi snad nebude. :D

No nevim… Ano, originály jsou drahý. Ale dá se koupit „druhovýroba“, která teda taky není z nejlacinějších. Pár lidí i tady u nás techniky ovládá a uměj to udělat. Já když jsem vybíral, tak sem nejřív zkoumal jak se to dělá a různý techniky… nakonec jsem si vybral… technika je na tom dokonce i vidět, není to žádná strojovka. Existuje i řada soutěžních, či cvičných… Ty jsou cenově řádově níž, přes to jsou to velmi kvalitní výrobky, dokonce se říká, že jsou vzhledem ke složení i lepší, odolnější. Zkrátka… pro „každodenní“ použití. Originály jsou dost křehké, oproti soutěžním. Dekorace maj zase jiné vlastnosti, třeba odolnost proti korozi. To ty ostatní nemaj, ty jsou normálně uhlíkaté, jen umět správě si stanovit procento. V tom je to umění…

Paradoxně největší škody karanám způsobuje lidská krev… věděl jsi to?

Jj to vím, že oni ty novodobé dělají různě a jinak, korozidvdzorné. Ale pořád jsou drahé.. :'D Alespo'n pro mě, ale jednou si ji koupím.

To jsem nevěděl, tvl, co ta krev obsahuje, že to tak ničí..? :O :) (stejně stačí setřít, ne a „jede se dál“).

Ne novodobé. Tos napsal špatně. Dělaj je hlavně různě, podle účelu. Nerezové jsou výstavní, bo i vzdušný kyslík se vzdušnou vlhkostí jim nesvědčí. Ale ty, se kterými se „běžně“ seká z nerezu fak nejsou. Pak jsou „machři“ co to dělaj třeba z listových per. Ale to je tak na tréning, na učení se. Ty kvalitní se dělaj skutečně klasicky, nejprve výrobou dvou a více ocelí s různým obsahem uhlíku. Pak podle vybrané metody se to různě skládá.

Nj, tak vidíš, takhle jsem to do podrobna až nesledoval.
I když mě vždycyk zajímala metalurgie/me­talografie. Ale ne, že bych se v ní nějak vyznal (a to jsem se o tom učil na škole :'D ) jen mě to zajímá a pamatuji si jen to, co mě fakt zajímalo.