Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější, nebo je to jinak?

To je určitÿ paradox. Například za francouzské revoluce bylo heslo Rovnost, svornost, bratrství a kolik lidí skončilo pod gilotinou? Pak řasa, třída, dnes určité menšiny., emancipace . Někde ženám vadí, že jim muž dává přednost, jinde to berou automaticky a jinde je žena méněcenná. Kdo není s námi je proti nám. A pokud chceš být t s námi, tak respektuj naše pravidla.

Vzpomeňte si ze školy, co je alegorie a personifikace.

Spisovatel Orwel vytvořil alegorii. Ta má utajený smysl, který se v tomto díle skrývá pomocí personifikace. YTo znamená, že autor přenáší lidské vlastností a chování na zvířata a Jejich prostřednictvím tak vystupuje proti tehdejší totalitní moci v době vlády Stalina. Proto zvířata jednají jako lidé, takže tím vystihují lidskou přirozenost a posedlost mocí.

Tuto novelu napsal Orwel za 2. . světové války a vydal ji na jejím konci. Bohužel u nás byla zakázána, protože po roce 1945 se vlády ujali komunisté, takže u nás dílo vyšlo později,. Dá se říct, že v knize jde o vizi totalitní společnosti, v níž je všechno špatné, takže je to tzv. antiutopie,

Ještě se mrkněte do archivu, najdete několik otázek na toto téma,
https://www.od­povedi.cz/sear­ch?q=farma%20zv%C3%A­D%C5%99at%20

Upravil/a: annas

Zaleží to od pohľadu pozorovateľa.
Pohľad zvieraťa je viac pudový, živočíšny, ide o v prvom rade o svoje samotné prežitie. Preto sa nezamýšľa nad tým, prečo slnko vychádza na východe, prečo v noci býva tma, ale prirodzene, živočíšne sa tým orientuje vo večnom boji o život.
Človek hľadá viac a pozerá na zviera ako na „nižšiu bytosť“, ktorá sa mu musí podriadiť. Zamýšľa sa a hľadá viac, než potrebuje len k prežitiu samého seba a svojho druhu. Premýšľa, aby získal viac, než potrebuje k svojmu samotnému prežitiu.

Upravil/a: led

Člověka do fauny rozhodně nezatahovat člověk zná/respektuje pouze jediný vztah k představitelům celé fauny a tím je „kdo krmí, ten vlastní“ také tento svůj oblíbený model vztahů uplatňuje na svém vlastním potomstvu které ho dále šíří a šíří jinak člověk zvíře jako takové docela nechápe proto setká-li se člověk se zvířátkem vykazujícím známky svobody (není spoutáno čili se pohybuje navíc ve volném/veřejném prostoru nezřídka zcela samo bez dozoru většího zvířátka), je překvapen a snaží se všemu jemu známými způsoby zakročit čehož následky jsou pro zvířátko fatální čili některá entita je si rovnější důvodem nejni nic nižšího než šílený až panický strach o vlastní život.

Jistěže otázka „Co je člověk?“ provází lidstvo od jeho počátků a nelze očekávat jednoznačnou odpověď – ovšem pokud devězeme naše běžné nahlížení na hierarchii bytostí, člověk jako oblečené zvíře přestává být absurdní. Odlišujeme se od zvířat jen svou schopností přemýšlet a úmyslně se učit. Ovšem zvířata také přemýšlejí a učí se, jen my to nedokážeme docenit, protože to neprobíhá na naší lidské úrovni.

Podobně jako ve Farmě zvířat od George Orwella máme tendenci brát za samozřejmost, že jsou některé skupiny lidí (či zvířat) méně rovné než ostatní, což je základním principem diskriminace. Mnoho filosofů, náboženských a etických systémů se pokouší najít objektivní pravdu, která by byla univerzální pro všechny lidstvo. Je ovšem otázka, zda taková pravda existuje, či zda nedocházíme k situaci podobné té v kvantové fyzice, kde platí různé pravidla pro různé pozorovatele.

Otázky o rovnosti a hierarchii bytostí jsou důležité, protože z nich vychází chování k ostatním bytostem – ať už se jedná o lidi nebo zvířata. Proto bychom měli být otevření různým názorům a nenechat se omezovat jen jedním pohledem na svět.

Upravil/a: annas