1. Věty dvojčlenné

Je jasné, že u dvojčlenných vět jsou dva základní větné členy – část podmětovou a část přísudkovou.
Podmět může být vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný

Přísudek pak slovesný, jmenný se sponou a jmenný bez spony.

2. Věty jednočlenné – platnost výpovědi nabývají až díky situaci a intonaci

nemají základní syntaktickou dvojici ,mají jen jeden větný člen, není to podmět, ani přísudek = základní člen jednočlenné věty. . Navzájem se oba předpokládají.

Věty slovesné – jestliže věta obsahuje sloveso (základní slovesný tvar) vyjadřuje:

1. přírodní jevy – prudce zahřmělo, smráká se, hřmí.
2. tělesné stavy – bolí mě v zádech x bolí mě záda (věta dvojčlenná)
3. duševní tavy – je mi smutné
4. smyslové vjemy – hoří v kamnech , zvoní x někdo zvoní (v. dvojčlenná)

nebo

1. sloveso je v neosobním tvaru – je dovoleno se nepřezouvat, jede se na hory
2. infinitivní věty – Zastavit stát! Nevyklánět se z okna

Věty neslovesné – jmenné – neobsahuje-li věta slovesa

1. jmenné – nadpisy , hesl, oslovení atd. – Lidové noviny. Pane Nováku! Jak krásné!
2. citoslovečné – Ach! Brr! Haf!
3. částicové – An. Ne. . Zajisté

Věty jednočlenné se dají transformovat na dvojčlenné a naopak.

Sněží x Padá sníh; Dobrou noc x Přeji dobrou noc°. Nekouřit! x Nekuřte!

Ve vaší otázce je první věta dvojčlenná – podmět (kdo, co) – blesky – přísudek křížovaly (co dělaly blesky).

Prudce zahřmělo – jednak jde o přírodní jev jednak co zahřnělo – ono – co je to „ono“, nejde o nic konkrétní … zahřmělo – ozval se zvuk hromu (věta dvojčjlenná), zaburácelo to, slyšíme hřmění apod.

Bolí mě v zádech – co mě bolí? Ono mě bolí – co je to ono … ???

• Věty dvoučlenné s vyjádřeným podmětem. (Blesky křižovaly oblohu.)
• Věty dvoučlenné s nevyjádřeným podmětem. (Mám hlad. (já) Prudce zahřmělo. (to))
• Věty jednočlenné – zcela chybí jeden člen, obvykle přísudek – (Pozor, jídlo!)