Vaše povolání snů?

ach jó ,já jsem jako malý neměl v životě žádné přání čím se stát,otec rozhodl,že se půjdu učit nástrojařem a tak se taky stalo,neexistoval žádný odpor.(jako dnes)
Kdybych byl dnes mladý,tak bych určitě dělal něco do počítačů.

Moje povolání je zdravotní sestra – záchranářka a povolání vysněné je v létě les -sázet stromy, v zimě ve skleníku sázet semínka různých rostlinek a vypěstovat z nich květiny,které budou dělat radost v truhlících či na záhonech.Bohužel máme hypotéku a na radosti moc peněz nezbývá.

těžké… nemám rád stereotip, jsem v pozici, že mi moc jako nástroj nechybí, přibližně 15 let si v podstatě dělám co uznám za vhodné, ještě mně napadlo že bych nedělal vůbec nic, ale to bych nevydržel! moje svoboda mi je nadevše, netoužím po změně, dělám to co chci, peníze! to je moje volba!

letuška......­.neumím jazyky :o(

V kojeneckém ústavu nebo děcká sestřička na porodním sále.

houslistka – nemám sluch

Kosmonaut,ale bohužel nemám raketu.

Moje vysněné povolání je archeolog. Udělala jsem přijímačky na FF UK v Praze na obor archeologie, ta doufám, že mě vezmou, jinak se asi půjdu odstřelit…

Koukám, že jsem asi jediný, kdo se živí tím, co si vysnil. Začínal jsem „černým řemeslem“ (mechanik lokomotiv), potom na stavbě „od piky“ (dělník > předák > mistr). Postupně jsem si takto doplňoval znalosti a od konce 80tých let už jsem začal pošilhávat po výpočetní technice (Atari, Comodore). r. 1994 jsem si konečně pořídil za strašnou cenu (94 000,– Kčs) můj první opravdový PC „Intel Pentium“, na kterém jsem se začal důkladně sebevzdělávat i v tomto oboru.
Jelikož celý život úspěšně vařím, tak jsem si ještě letos začátkem roku udělal rekvalifikaci na kuchaře – to se také neztratí.
Takže využívám všechny své znalosti co mne baví a nemůžu si vlasně na nic stěžovat.
…jen to zdraví by mohlo být trošku lepší.

Navrhovat saty a kostymy a jezdit s krasnyma holkama po Svete na modni prehlidky.
Nemam ani sici stroj,ani dostatecne vzdelani v tomto oboru.

Eloška píše – proč ho nemůžete dělat.
To se automaticky předpokládá, že nemůžu dělat to, co bych chtěla a musím dělat to to musím, ale nechci???
Já tedy dělám to co chci už více než 15 let. A také si myslím, že mnoho, velmi mnoho lidí sice něco chce, ale ne zase tak moc, aby pro to udělali něco nad rámec.
To je takové to – chci se mít líp, chci se mít dobře, chci mít míc peněz, chci být bohatý/á.
Ale když se přijde konkrétně k tomu, co vše pro to udělat, aby to tak bylo, abych třeba nebyla závislá na libovůli zaměstnavatele, to už se nechce.
Myslím, že pokud někdo OPRAVDU něco chce, tak to také dokáže. Je ale velký rozdíl mezí tím chtít a chtít.