V jakých jazycích se vyskytuje ř, ï, œ?

Doplním něco ještě k českíému fonému ř.

Dnešní české ř vzniklo ve 14. st. vývojem ze spřežky rs nebo rz – přes ŕ . Jde o tzv. palatalizaci, k níž nedošla v dalších slovanských jazycích.

U nás je ř znělé nebo neznělé. – znělé např. mezi samohláskami (dveře), neznělé na konci slova (keř), – To se projevuje třeba při přepisu do azbuky „Бедржих = Bedřich, Пршеров = Přerov“. .
V ostatních západoslovanských jazycích typicky „české ř“ není – výslovnost je rozdílná.

V horní lužické srbštině se vyskytuje ř pouze jako pr, př – zde je výslovnost pš, kš nebo ve skupině tř – zde je výslovnost ts.
Dolní lužická srbština má ŕ – vyslovuje se jako měkké r.
Analogicky k „ř“ je funkčně polské a kašubské rz, tedy změkčuje souhlásku r. Polské „rz“ znělé se však vyslovuje jako ž, neznělé jako š.

Vl. v. podle Vývoje českého jazyka a dialektologie. Kolektiv autorů.

Písmeno „ř“ se vedle češtiny vyskytuje v horno-lužicko-srbštině. Označuje však hlásku podobnou polskému „rz“. Jinde se toto písmeno, pokud vím, nevyskytuje. Co se týče hlásky [ř], mám za to, že v této „naší“ formě se mimo češtinu nevyskytuje. Je však celá řada hlásek podobných, ať už zmíněnému polskému „rz“ nebo různé ráčkované formy, různě po světě.

Písmeno œ se používá ve francouzštině, ale lze rozepsat na oe. Můžete se s ním setkat v nápisech ve středověké latině nebo ve starším norském pravopisu. (Možná i jinde.)

Písmeno ï se používá ve francouzštině (a v jazycích příbuzných a jí ovlivněných např. v nizozemštině) – tečky neoznačují „přehlásku“, ale jde o rozlučník. Ve starší turečtině označuje otevřené i (ı) – hláska mezi [i] a [ə]. (Možná i jinde.)