V jakém věku si obvykle člověk může říct, že je už pamětník?

Věk se nedá přesně určit. Pamětníkem je ten, kdo si něco pamatuje z minulosti, zážitky, třeba jsou pamětníci módyl, filmů atd.

I desetileté dítě může být pamětníkem stejně jako 70letý člověk. Rozdíll mezi nimi je v tom, že ten starší žije déle, takže si může pamatovat starší událost i než dítě či mlaldší člvoěk.

Žije ještě některý pamětník z 1. světové války? Asi těžko, kolik by měl roků? Pamětník 2. světové války může mít třeba přes 60 roků, ale i 80 roků.. Nedá se přesně určovat.

Podívejte se do archivu na otázku
Jaká je přesně definice filmů pro pamětníky?
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jaka-je-presne-definice-filmu-pro-pametniky

Upravil/a: annas

Pamětníkem se stáváš tehdy, kdy už všechny přestane zajímat, co si pamatuješ.

Pamätníkom sa stávaš v okamihu, keď začneš spomínať na svoju mladosť, bez ohľadu na aktuálny vek. Krásne je, keď prváčik základnej školy začne spomínať na zážitky zo škôlky, ajhľa, malý pamätník…

Pamětníkem jsi, když se z tebe stane „památník“.

Nicméně 60 ti letý nemůže být pamětník II. sv. války. To vím zcela určitě. Mně je o mnoho víc a pamětníkem II. sv. války určitě nejsem.

Nedá se říci v jakém věku. Člověk zažije, prožije jistou událost, ale prohlásit o sobě, že je pamětník, bude moci říci, teprve až uplyne řada let, až půjde o událost dávno minulou. Slovem pamětník rozumíme především toho, kdo něco zažil ve vzdálenější minulosti. 🙂

"Toto slovo patří k podstatným jménům, která se převážně užívají ve spojení s přívlastkem. V Příručním slovníku jazyka českého (Praha 1935—1957, dále PS) z osmi dokladů pod heslem pamětník najdeme sedm s přívlastkovým určením (pamětník starého zřízení zemského, věkovití pamětníci apod.) a jen jeden bez něho: „V každé vsi mají ‚pamětníka‘, to je nejstarší občan, který nejvíce ví o tom, co se za jeho věku ve vsi přihodilo“ (z díla J. Holečka). Ale toto bezpřívlastkové užití se zde ještě pociťuje jako nepostačující, neboť je autor uvádí v uvozovkách a doplňuje hned výkladem jeho významu. Bezpřívlastkové užití slova pamětník pak nedokládá ani náš slovník nejnovější — Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (Praha 1978, dále SSČ). Přesto však dnes takové užití existuje, stačí připomenout pořady pro pamětníky. Co explicitně vyjadřovalo některé spojení typu pamětník starých časů, může již implicitně vyjádřit slovo pamětník samo. O jaký lexikální význam tu vlastně jde?

Naše slovníky vykládají tento význam jako ‚kdo něco pamatuje, zažil‘ (SSČ), ‚kdo něco zažil, je očitým svědkem něčeho, současníkem někoho nebo něčeho‘ (PS) apod., ale dokladový materiál prokazuje, že užití slova pamětník je užší. Kdo něco zažil, je třeba také přímý účastník nebo divák včerejšího sportovního utkání, avšak ten dnes o sobě neřekne, že je pamětníkem oné sportovní události. Bude to moci říci, teprve až uplyne řada let, až půjde o událost dávno minulou. Již tento příklad naznačuje, že slovem pamětník rozumíme především toho, kdo něco zažil ve vzdálenější minulosti. Potvrzuje to ovšem i rozbor sémantiky příslušné genitivní vazby (pamětník čeho): PS zde uvádí genitivní přívlastky jen s významovým komponentem dávnosti starého zřízení zemského, veselejších studentských časů apod. (též přeneseně o Karlově mostu pamětník slávy nebo o starém hradu pamětník mnohých století), a také zájmenný genitiv zde odkazuje na kontext, v němž jde o dávnou událost (např. „já teho nésu pamětník, ale můj otec, ten to viděl“)".

http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?lang=en&ar­t=6618