V jaké nářeční oblasti žijete/bydlíte?

Poslední dobou mi přijde, že žiji někde na pomezí Ukrajiny a Ruska, alespoň co běžně slýchávám na chodníku, v nákupáku, u zastávek MHD apod. Schválně – uhodneš kde bydlím? ;) :D :D

Vyrostl jsem na Karvinsku, ale už 40 let žiju na na Valašsku. Ovládám, resp. rozumím obojímu nářečí, ale stejně jako u vás nářečím mluví převážně starší lidé, převážně na vesnicích. Je to škoda, zní to kouzelně.

U nás (Vysočina) by se mělo mluvit horácky, ale mě to přípomíná spíš hanáčtinu. Dnes už se tak moc nemluví, ale děda mluvil takhle: Nebéké a dones te podávke a to sekero! Bels nakópit? Oni umijó, nechcó, kópijó, vekládat, vepadat, trocho, …
Navíc hodně větších osad má svoji vlastní mluvu (Tasov, Kamenice, Opatov,…) Jednou jsem jako voják při cestě z Brna stopl nějaké starší manžele, chvíli je poslouchám a pak jim říkám, že jsou jistě z Kamenice. Byli a nemohli uvěřit, že je někdo 60 km od domova poznal podle zobáku…

Severní Haná. Ale tu také málokdo tímto nářečím mluví. Ještě tak má tchyně (bohužel už delší dobu mrtvá) a ta to ještě kombinovala s některými germanismy. Totiž oblast bývalých Sudet. Ale stálo to zato, byla aspoň sranda.:-)
Osobně jsem napůl Moravák – Valach (po matce) a na polovic Čížek z Vysočiny (po otci). Takže se považuji za moravského Čecha. Ale celý život žiji na Hané. Pokud se hecnu, dokážu také trochu „bócat“, ale už to není vono.

Upravil/a: Jiří Bohumil

V Podkrkonoší, ale hlavní prvek zdejšího nářečí (vkládání -é- před slabikotvorné R – Kérkonoše, pérkynko…) už se tady taky skoro vytratil. Zůstalo z něj jen zkracování koncovky -ovi na -oj (k doktoroj).

Tak jsem šel z obchodu a za mnou rodinka s dětmi. Tak jsem si říkal, že uslyším něco zajímavého, ale když jsem slyšel, ale absolutně nechápal o čem je řeč, nějaká divná slova, tak až po otočení jsem pochopil, byla to čínská rodina. Inverzní případ se mi stal v Praze, kde vedle mne v autobuse stálo 5 holek Číňanek ze základní školy a jakmile se začaly bavit čistou češtinou s pražským přízvukem, tak to byl taky šok. Takže bydlím na rozhraní mezi Valašském, Ostravskem a Slovenskem na konci světa, protože tady končí koleje.

Měl jsem babičku, která pocházela z Plzně. Pamatuji si její kulíky (kolíčky na prádlo), povjášení prádla, vošouchy (bramboráky), slova „tuto“ (tohle), „tutady” (tudy), „já pám“ (já povídám), věty „Nezlob mi“, „My jsme ňácí Plzeňácí“, „Japa to?“ a otázky na známky ve škole: „Kolipa trojek? Kolipa dvojek? Kolipa jednotek?“

Tož já su rodilé pražák, křtěné Vltavó. 😁 😁

U nás máme hantec