Už vám někdy někdo zachránil život?

Ano.
Předminulý pátek jsem se složila jako hruška
na zastávce autobusu, stalo se to asi změnou
počasí – mám nízký tlak, ani nevím, kdo mě
zvedal a volal sanitku. Za chvíli přijelo ÁRO s
houkačkou a odvezlo mě na úrazovou chirurgii
se slabým otřesem mozku. Spadla jsem na hlavu
a na záda. Měla jsem pěknou bouli. Byli na mě
všichni tak hodní, že jsem se málokdy s takovým
jednáním setkala včetně sanitního bratra.
V té hlavě jsem cítila, jako by mi něco křuplo.
Nemohla jsem na té bouli dlouho spát a na zadek
si sednout :(

Upravil/a: quentos

Ano, asi můj anděl strážný. Měla jsem jet v tramvaji, která se srazila s jinou tramvají a byli tam i mrtví lidé. Něco mi pořád „říkalo“, ať to odložím na druhý den. Dobře to dopadlo. Děkuji. 🙂

Ano, dvakrát, ale jako dítěti. Jednou v osmi a pak v devíti letech na řece Jizeře jsem se topil (ale vždycky jsem se vynořil a volal o pomoc). Vždycky pro mě skočil nějaký dospělý.
Od deseti let jsem už uměl plavat.

Upravil/a: quentos

Při dětské hře jsme si hráli na indiány a naskakovali jsme na pomalu projíždějící nákladní vlaky.Při jednom rozběhu mě strhl kamarád zpět,protože z vedlejší koleje se řítil osobní vlak.

bohužel, nebo bohudík ne. sám sobě ano, když jsem předvídal v silničním provozu.

Ano, cca před 12 lety – přecenil jsem síly při plavání a zašel příliš daleko.
Vtipné na tom bylo to, že jsem se prý „netopil klasicky“ (z posledních sil jsem ještě totiž plaval, takže to jako topení nevypadalo), takže to chvíli trvalo, než jednomu z rekreantů na břehu došlo, že mám opravdu asi problém… doplaval pro mě a pomohl mi na břeh.

Jo, když jsme byli v Šlovicích v hotelu (asi tak 2 roky zpátky), tak jsme šli do lesa pro míč, který jsme tam omylem kopli, šli jsme skoro celá třída, ani nevím proč, a byly tam opravdu velké kopce, jeden potok a na něm kamení, no a když jsme se vraceli, tak jsme lezli po tom kopci, protože jinak by to nešlo, no a kamarádka to vylezla, spíš všichni to vylezli, já šel poslední, tak když už jsem byl nahoře, tak mi uklouzla noha a málem jsem se zřítil na ty kameny, ale kamarádka mě chytla za ruku a vytáhla mě, a za to jí děkuju do konce života :)

Upravil/a: quentos

Ano, stalo se mi to. Popisovat zde však nebudu.

Upravil/a: quentos

Ano, ve všem špatném vidím dobré. Možná proto, že nemám dostatek peněz, nebyl jsem 11. září v USA a na různých podobných místech, protože nemám auto, nehrozí mi nehody na dálnici. Dále jsem se ucházel o zaměstnání, kde za nějakou dobu došlo k úmrtí na pracovišti.

jednou jsem se nalokal vody v rybníce, nevím jestli bych se býval utopil, je možné že jo kdyby tam nikdo nebyl
a podruhé na moři mě překvapily velké vlny při výlezu z vody a nemohl jsem se odtamtud vyhrabat, možná bych tam i zkončil kdyby mi nepomohli ven :(
→ je dobré se koupat poblíž břehu a nebýt na místě sám

Jo , maminka. Když jsem byl maličký, chodila se mnou plavat. Tam mě plavčice hodila do vody a já se začal topit. v tu chvíly mě mamka vytáhla.

Já jako 12-letý klučina jsem se se zubatou potkal třikrát… jednou ve 3 letech jsem vzal židli, a když byl táta na záchodě, jsem ze šuplíku vytáhl nějaký bobule (Ibalgin, Paralen, Stilnox atd.) a začal jsem jíst, nakonec vše dobře dopadlo, pumpovali mi žaludek a třetí den mě propustili, jednou ve 4 letech jsem uklouzl u Stříbrného jezera v Opavě (bylo tam kdysi vinobraní), sotva jsem se držel nějakého trámu, ale nikdo mě nevytáhl, nakonec mě na poslední chvíli vytáhl strýc, a naposledy v 10 letech, nějaké (s prominutím) hovado se zřítilo s autem a málem mě nabralo. Toť vše.

Ano, několikrát na silnici. Vždycky ten druhý řidič zareagoval včas na mou chybu a ke srážce nedošlo. Ale zase já sám jsem několikrát udělal totéž, když chyboval ten druhý.