Uz jste nekdy zkusili se cely den usmivat na lidi? Proste demonstrovat dobrou naladu.

Dobra nalada sice vase problemy nevyresi, ale nasere tolik lidi, ze stoji za to si ji udrzet!
Jan Werich

Kdyz se na nekoho usmivas, automaticky prenasis dobrou naladu. Vetsina lidi to oceni.
Spousta lidi, co prileti do Ameriky, ma pocit, ze tam na ne Americani cekaji. Vsichni se usmivaji. Je to ta nejak v jejich povaze.

Pokud máš dobrou náladu a usmíváš se, v pořádku. Ale pokud dobrou náladu nemáš (protože Ti, třeba, včera zabili fotra) a směješ se, plechovým úsměvem, od ucha k uchu, tak je to ubohé a trapné. Je to to samé, jako ty placaté, prázdné, dialogy v amerických filmech: „Mám tě ráda!“ „Mám tě rád!“, každé ráno, jenom proto, protože se to má a očekává. Trapné, takový život potom otravuje a nudí.

Není to v jejich povaze, je to věc výchovy a plnění kulturního očekávání. Pokud jsou natolik ubozí, že nevidí, a prima vista, a nechápou, že je to to samé, jako podání ruky, prostě společenská usance, tak je mi jich líto. Ale přesně tak to je!

Ano, v kazde zemi maji jinou kulturu a jine zvyky.
Skoda, ze u nas se vetsina lidi spis kaboni nez usmiva!!
Proto jsem polozila tuhle otazku. Ono totiz s usmevem jde vsechno lip:)

Ale proč je to škoda?

Pochop: ti lidé jsou, jací jsou. Jsou negativističtí, zapšklí, tragičtí, ubozí. Negativismus je opravdu nemoc, ten člověk má nastaveno v hlavě, že to nejde, a když si v hlavě nastavíš, že něco nejde, tak to nejde.

Pokud jsou, jací jsou, tak by ale vypadali trapně, někdy až děsivě, když by se usmívali, protože k tomu dostali Befehl. Oni nechtějí, aby to šlo líp. Jo, možná ti budou říkat, jak by chtěli, aby to tu bylo zalité sluncem, ale to z nich vnímáš, že nechtějí.

A to nezměníš, i kdyby co kdyby. Naštěstí jich ubývá, pomalu, ale ubývá. 🙂

Ale Filipe, ja nechci menit lidi ani jejich povahy! Tady jde jen a jen o to, ze s usmevem jde vsechno lip. Mam to vyzkousene! A funguje to i v jinych zemich!!
Pozdravi te prodavacka, pozdravi te v lekarne, usmeje se na tebe i chlapek na sbernem dvore!
Takze ono to jde, ale jen pro ty, kteri to chteji!

To je bez debat, ono, na rovinu: každý kšeft, nebo hospitality service stojí na falešném úsměvu. Jenže u nás je pořád problém s tím, že budeš ráda za zaměstnance za kasou, co udrží hubu na uzdě, vážně! Ani to není, pořád, samozřejmost.

Někdo říká, že jako národ se na práci ve službách nehodíme. To je blbost, protože nic, jako „národní povaha“, neexistuje. Existují určité národní usance, zvyky, jako je třeba ne/zouvání doma, nebo držení příboru, atp., ale to, že je někdo nasraný od povahy, a držkatý k tomu, opravdu o národní povaze není.

Je to začarovaný kruh výchovy, která je redundantně protektivní. To vede k tomu, že takový jedinec žije dlouhou dobu v illusi, o sobě samém, o společnosti, a zároveň má ale nízké sebevědomí, protože tím, že nic moc pořádně nedělá, tak si ho nemá kde vybudovat.

Jinými slovy, jeho se pak dotýkají věci, nad kterými by se zdravé sebevědomí jen pousmálo. No, a protože zároveň problémy řešit neumí (dělala to za něj maminka / tatínek / někdo jiný), nepoznal ontologickou nouzi etc., tak výsledkem je hystrionská reakce.

Jde s úsměvem všecko líp, ale když jsou lidé nasraní z principu, tak se ti usmívat nebudou, i kdyby co kdyby! 🙂