Už jste někdy s někým sdíleli příjemné ticho po delší dobu, než bývá zvykem u lidí?

Ano a není to vůbec špatné. Člověk úžasně vypne.

"Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.“ — Robert Fulghum

Zdroj: https://citaty­.net/citaty-o-tichu/

Napadl mě hudební skladatel B. Smetana, který v „tichu“ složil operu, ale určitě vnímal barevnost jejich tónu, její odstíny atd.

Malíř je zticha, když vnímá např. krásu přírody a namaluje obraz. Stačilo mu „vnitřní vidění“, pocity, které se objevily v jeho srdci a on je přidaol k tomu, co viděl.

Třeba procházka lesem, zdánlivé ticho, neslyšet lidské hlasy, ale i ten nejtišší les má mnoho zvuků – šumění listí, praskání větví, sem tam slyšet zahoukání sýčka.

To vše pomůže člověku nabrat síly a uvědomit si krásu kolem.

Ticho přece léči, kdysi nápisy ve zdravotnických zařízeních. Myslím si, že lepší je mlčení než zbytečné tlachání. takže ticho je možné sdílet s malířem, který vytvořil obraz, třeba u sochy, když se zamyslím, kdo a proč ji vytvořil atd.

Ticho sdílím jako projev úctu třeba k blízkému zesnulému. Není zrovna zpravidla příjemné, ale vzpomínky nikdo nemůže vzít.

TIcho je někdy slyšet víc nahlas … hlasitá hudba, hlasitá TV, ruch na ulicích – čím víc, tím líp pro mnohé, proto prospívají tiché meditace

Čím víc je člověk starší, tím víc si váží ticha, ale někdo ho má nadbytek, jinému se nedostává atd. Tak to v životě chodí … dobrého je často pomálu, protože dobro není slyšet, jak říkala herečka Květa Fialová.

Upravil/a: annas

Ano

…„, než bývá zvykem u lidí?“ To neznám, nerozumím…