Podle mě je nejhorší už rozhodnutí, jestli odejít nebo ne. Teď nemyslím z oblastí, kde se fronta přiblížila, tam je to jasné, ale relativně dál z vnitrozemí, kde ale také hrozí ostřelování nebo i zásadní průlom. Ukrajina je obrovská země, jako PL+CZ+SK+Maďarsko a Rakousko dohromady. Utíkat, když je člověk stovky kilometrů daleko od nebližšího nebezpečí? Mohou utéct všichni?
(samotná cesta pryč je samozřejmě je také drsná).

Z naší generace dost obtížně. Naši tátové a dědové to mnozí zažili, třeba když spojenci podstoupili Hitlerovi Sudety.

Opustit své domovy kvůli válce je jedna z nejhorších věcí, které mohou potkat snad každého. Jsou jen dvě možnosti: Zůstat a riskovat život, nebo utéci. Když existují státy, které s nimi souzní, tak proč ne.
Pomáhat druhému v případě nezaviněné nouze, je ten nejušlechtilej­ší čin.

Dva miliony lidí (údajně) evakuovalo Rusko z Donbasu v roce 2014 před ukrajinskou agresí, ale to bylo v Evropě každému fuk.

A ono, mezi lidmi jsou rozdíly, jestli žijete v nájmu, nemáte svého nic, manžel pracuje někde v EU a celou dobu jste byli na vážkách, zda opustit rodnou zem, třeba i s vazbou na známé a širší rodinu a možností se vrátit do nedotčeného, to se to utíká úplně jinak, než když tam přijdete o svůj celoživotní majetek a muže musíte nechat aby nastoupil k obraně do té doby zkorumpované a rozkradené vlasti, do té doby málem s nejnižší životní úrovní v Evropě. Dělat v tom rozdíly bohužel není čas.

Něco podobného, ale bez nebezpečí ztráty domova, jsem s otcem zažil v 68. Vraceli jsme se vlakem bulharské dovolené, když nás v Bělehradě dostihla zpráva o vstupu okupantů do Československa. Vlak nemohl pokračovat dál, byl odtažen na výstaviště a spali jsme ve vlaku. Jugoši se o nás skvěle postarali, celý týden jsme tam trčeli. Trochu panika, každý si myslel, že je u nás válka. Nakonec jsme se vraceli přes Vídeň, hodně lidí tam vystoupilo a zůstali na peróně jen s kuframa.

Každý to má jinak. Někdo válečné hrůzy poznal, jiný před nimi „včas“ prchá.
Jedini vyprávějí o tom, jak se schovávali ve sklepě a že mají drahé potraviny….. (my též).
Jedni jsou šťastní a vděční za vše, jiní tady ohrnují nos. Někteří jsou na cestě několik dní. Jiní několik hodin.
„Naše“ Ukrajinky (4) cestovaly 36 hodin. Cesto měli „naplánovanou“, tedy objednaný odvoz v Přemyšle do Brna. Ve čtvrtek zavolaly. že už sůlyší palby dělostřelectva. V pondělí (7/3), před 20. hodinou byly v Karlovarském kraji. Je to velmi vzdálená přízeň bývalého partnera (otce dcery). Byt 3+1 po babičce, zemřelé v dubnu 2021 (po 2. vakcíně, po očkování proti covidu), stále nemá ukončené dědické řízení.
Vyklízeli, jsme, uklízely, myla jsem a prala vše potřebné. V sobotu makaly 3 páry rukou 8 hodin. Já v pátek 7,5 hodiny. V pondělí 4h. Vyvezlo se mnoho věcí urychleně do kontejnéru, do papírů a plastů.
Nakoupily jsme potraviny. Zakoupila jsem hračky, v papírnictví sposty potřebných věcí, pro zábavu i do školy (platí se hotově, karty neberou). Utratila jsem 2 tisíce (nevím, jestli vyjdu, přišlo mi dodatečné, 2. vyúčtování, od ČEZu – nedoplatek 830 Kč).
Ivan (66) vyrazil v pondělí do Brna a zpět s „nákladem“, do KV kraje..

Hvězdy měly jedinou starost. Jak se dostanou dnes (ST) do Karlových Varů. To, že je třeba zajít pro vízum a vyřídit ostatní náležitosti, je zarazilo. No, asi „pryjéchaly na kaníkuly“.:/
Naděžda (příbuzná) a její 14 letá „marfuška“(pu­berťačka) byly zděšené z toho, že zdi nejsou čerstvě vymalované, keramická stará vana zašlá a flekatá. Kamarádka Darja, se 7 letou holčičkou jsou „vděčnější“, za střechu nad hlavou a čistě povlečené postele.
Zda byly dnes na výletě, nebo daly přednost úřadům nevím. Na jak dlouho vyříí/ly vízum, se dozvím v pátek. To, že by děti měli chodit do školy, přivítala ta malá. To, že by se měly vzdělávat i maminy, je zarazilo. Že by mohly chodit do práce, je vyděsilo (Naděždu).

Tak, já jsem, z těch „našich“ Ukrajinech, zatím v rozpacích…..

Když jim Ivan řekl, že se v bytě nekouří a musí chodit na balkon, protáhly obličeje (dětem jsem nikdy pod nos nekouřila). A, že by to měly omezit nebo přestat, že je tady jídlo také drahé a za krabičku cigaret zaplatí kolem 120 Kč, Naďa zlostně blýskla očima :)

Upravil/a: da ny

A v Česku se mezitím řeší, jaká je cena pohonných hmot. V Americe Biden zakázal ruskou ropu a plyn, a tečka. Na mítinku v Texasu se ho ptali, co bude s cenami pohonných hmot. Řekl jim „Porostou.“ Když se Bidena ptali, co se s tím dá dělat, řekl jim „Nic, může za to Rusko.“ A i přesto USA pošle miliardy dolarů Evropě a Ukrajině.
Kéžby USA obsadily Evropu celou. Německo tu mezitím den co den platí Rusku válku.