da ny

Odpověděl/a – 9.březen 14:10

Každý to má jinak. Někdo válečné hrůzy poznal, jiný před nimi „včas“ prchá.
Jedini vyprávějí o tom, jak se schovávali ve sklepě a že mají drahé potraviny….. (my též).
Jedni jsou šťastní a vděční za vše, jiní tady ohrnují nos. Někteří jsou na cestě několik dní. Jiní několik hodin.
„Naše“ Ukrajinky (4) cestovaly 36 hodin. Cesto měli „naplánovanou“, tedy objednaný odvoz v Přemyšle do Brna. Ve čtvrtek zavolaly. že už sůlyší palby dělostřelectva. V pondělí (7/3), před 20. hodinou byly v Karlovarském kraji. Je to velmi vzdálená přízeň bývalého partnera (otce dcery). Byt 3+1 po babičce, zemřelé v dubnu 2021 (po 2. vakcíně, po očkování proti covidu), stále nemá ukončené dědické řízení.
Vyklízeli, jsme, uklízely, myla jsem a prala vše potřebné. V sobotu makaly 3 páry rukou 8 hodin. Já v pátek 7,5 hodiny. V pondělí 4h. Vyvezlo se mnoho věcí urychleně do kontejnéru, do papírů a plastů.
Nakoupily jsme potraviny. Zakoupila jsem hračky, v papírnictví sposty potřebných věcí, pro zábavu i do školy (platí se hotově, karty neberou). Utratila jsem 2 tisíce (nevím, jestli vyjdu, přišlo mi dodatečné, 2. vyúčtování, od ČEZu – nedoplatek 830 Kč).
Ivan (66) vyrazil v pondělí do Brna a zpět s „nákladem“, do KV kraje..

Hvězdy měly jedinou starost. Jak se dostanou dnes (ST) do Karlových Varů. To, že je třeba zajít pro vízum a vyřídit ostatní náležitosti, je zarazilo. No, asi „pryjéchaly na kaníkuly“.:/
Naděžda (příbuzná) a její 14 letá „marfuška“(pu­berťačka) byly zděšené z toho, že zdi nejsou čerstvě vymalované, keramická stará vana zašlá a flekatá. Kamarádka Darja, se 7 letou holčičkou jsou „vděčnější“, za střechu nad hlavou a čistě povlečené postele.
Zda byly dnes na výletě, nebo daly přednost úřadům nevím. Na jak dlouho vyříí/ly vízum, se dozvím v pátek. To, že by děti měli chodit do školy, přivítala ta malá. To, že by se měly vzdělávat i maminy, je zarazilo. Že by mohly chodit do práce, je vyděsilo (Naděždu).
Tak, já jsem, z těch „našich“ Ukrajinech, zatím v rozpacích…..

da ny

Odpověděl/a – 9.březen 14:25

Každý to má jinak. Někdo válečné hrůzy poznal, jiný před nimi „včas“ prchá.
Jedini vyprávějí o tom, jak se schovávali ve sklepě a že mají drahé potraviny….. (my též).
Jedni jsou šťastní a vděční za vše, jiní tady ohrnují nos. Někteří jsou na cestě několik dní. Jiní několik hodin.
„Naše“ Ukrajinky (4) cestovaly 36 hodin. Cesto měli „naplánovanou“, tedy objednaný odvoz v Přemyšle do Brna. Ve čtvrtek zavolaly. že už sůlyší palby dělostřelectva. V pondělí (7/3), před 20. hodinou byly v Karlovarském kraji. Je to velmi vzdálená přízeň bývalého partnera (otce dcery). Byt 3+1 po babičce, zemřelé v dubnu 2021 (po 2. vakcíně, po očkování proti covidu), stále nemá ukončené dědické řízení.
Vyklízeli, jsme, uklízely, myla jsem a prala vše potřebné. V sobotu makaly 3 páry rukou 8 hodin. Já v pátek 7,5 hodiny. V pondělí 4h. Vyvezlo se mnoho věcí urychleně do kontejnéru, do papírů a plastů.
Nakoupily jsme potraviny. Zakoupila jsem hračky, v papírnictví sposty potřebných věcí, pro zábavu i do školy (platí se hotově, karty neberou). Utratila jsem 2 tisíce (nevím, jestli vyjdu, přišlo mi dodatečné, 2. vyúčtování, od ČEZu – nedoplatek 830 Kč).
Ivan (66) vyrazil v pondělí do Brna a zpět s „nákladem“, do KV kraje..

Hvězdy měly jedinou starost. Jak se dostanou dnes (ST) do Karlových Varů. To, že je třeba zajít pro vízum a vyřídit ostatní náležitosti, je zarazilo. No, asi „pryjéchaly na kaníkuly“.:/
Naděžda (příbuzná) a její 14 letá „marfuška“(pu­berťačka) byly zděšené z toho, že zdi nejsou čerstvě vymalované, keramická stará vana zašlá a flekatá. Kamarádka Darja, se 7 letou holčičkou jsou „vděčnější“, za střechu nad hlavou a čistě povlečené postele.
Zda byly dnes na výletě, nebo daly přednost úřadům nevím. Na jak dlouho vyříí/ly vízum, se dozvím v pátek. To, že by děti měli chodit do školy, přivítala ta malá. To, že by se měly vzdělávat i maminy, je zarazilo. Že by mohly chodit do práce, je vyděsilo (Naděždu).

Tak, já jsem, z těch „našich“ Ukrajinech, zatím v rozpacích…..

Když jim Ivan řekl, že se v bytě nekouří a musí chodit na balkon, protáhly obličeje (dětem jsem nikdy pod nos nekouřila). A, že by to měly omezit nebo přestat, že je tady jídlo také drahé a za krabičku cigaret zaplatí kolem 120 Kč, Naďa zlostně blýskla očima :)