Tíhne určitá část společnosti přirozeně k vůdčí autoritě, nebo je to ojedinělý jev?

Je to zcela přirozený jev.

Kvalitní propagandou se dá zařídit leccos. Když nacisté zfanatizovali většinu národa, rozhodně to přirozené nebylo.

Je to normální. Někdy je k tomu zapotřebí síla osobnosti, výborné řečnické vlastnosti, všeobecně akceptovatelný program, někdy stačí rozdat pár koblih.

Nejen určitá část společnosti, ale každý člověk jako jedinec. Není to založeno jen na civilizované společnosti. Něco takového je zakořeněno uvnitř nás, dáno přírodou a evolucí. Autorita, vůdcovství atd. je síla a moc. A třeba i ženy taky přirozeně tíhnou k silným jedincům (nejen fyzicky, ale i psychicky. K sebevědomým, odhodlaným, ctižádostivým, schopným, komunikativním i průbojným,…).
V politice a všude jinde je to stejné a přirozené. Už v tom nejrannějším pravěku byl vůdcem ten nejsilnější z kmene/tlupy. A taky, nejen fyzicky (to bylo samozřejmostí), ale i jeho vůdcovskými schopnostmi a jeho celkovými kvalitami. Celý koncept vlády i státu je na tom založený, i když v republice je to značně deformované a znemožněné pro ty (potenciální) vůdcovské osoby, ať už v roli prezdenta nebo premiéra (nebo jiných). Navíc je to tam tak uzpůsobeno, že když už se tam objeví nějaká řekněme ráznější osobnost, tak už to může velmi snadno sklouznout k diktatuře. Ale diktatura samozřejmě není žádné vedení, vůdcovství atpod., ale utlačování a zkrátka diktát. To je podle mě chyba republiky, protože není přímo založená na autoritě a vůdcovství (oproti monarchii) a tak, když se tam objeví jedinec, třeba charismatický nebo s dobrou propagandou (a vypadá schopně), tak si snadno neoprávněně přivalstní veškerou moc a lidem to ani nebude tolik vadit, i když to bude na jejich úkor (a i kdyby jim to vadilo, tak proti tomu nic neudělají), protože oni k autoritám tíhnou (nejen v politice. A pokud ji nemají v politice vůbec tu přirozenou a vůdčí autoritu, tak je hledají jinde, jako např. mezi filmovými hvězdami, sportovci, ale i slavnými narkomany, kriminálníky a podobnými). A lidi ve skutečnosti raději příjmou totalitu než chaos, čímž někdy demokratická republika je. Lidi totiž podvědomě vyžadují řád a když tam není, tak klidně raději uvítají i totalitu (což je hnus, protože v tom není nic vůdcovského ani spravedlivého).

Vedení je jinak zcela přirozené. Bez toho nemáme a neměli bychom ani žádnou civilizaci a vyspělost. Ve všem je vedení/řízení/vůd­covství, bez toho by byl chaos.

Autorita (a vůdcovství) není vůbec nic špatného. Je to pozitivní.
Autorita znamená úctu, respekt, který k někomu cítí za nějaké jeho činy, jeho kvality jako jsou některé jeho schopnosti/do­vednosti nebo vlastnosti (ctnosti). Něco čím ten respekt v ostatních vzvuzuje. A pokud má vůdčí schopnosti, tak ji automaticky vyzařuje, tu autoritu.

Zdroj: https://www.go­odreads.com/qu­otes/7727398-where-men-are-forbidden-to-honour-a-king-they-honour

Upravil/a: Gonfaloniér

Je to normální, pokud má někdo rozumné názory, přitahuje ostatní.

Autorita či osobnost je voda na mlýn pro voliče. Ti ztrácejí svoji přirozenou soudnost a věří i nemožnému.